Postel jednoho z 36 dvoulůžkových pokojů určených mladým „hokejkám“ v akademii Red Bullu v Salcburku zakrývala deka s motivy Detroitu Red Wings. Na ní seděla 192 centimetrů vysoká hora svalů, plaše se usmívala. Braidan Simmons Fischer slavného tátu Jiřího, bývalého českého reprezentanta, nezapře. Miluje organizaci „Rudých křídel“, má stejný kukuč i stejné skromné chování. „Ano, dobře,“ reagoval lámanou češtinou na přání jednoho z novinářů, zda by na svém loži zapózoval s učebnicí. Šestnáctiletý Fischer, rodilý Američan, co je s češtinou mírně na štíru, si od pobytu v rodišti slavného hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta slibuje progres svých hokejových dovedností. Na rozdíl od táty je forvard a na blížícím se MS bude fandit Čechům. Jeho otec je manažerem národního týmu.
Fischerové při plánování budoucnosti neprohloupili. Braidan zvládl vstupní „try out“ (testy) a za 300 eur měsíčně z tátova účtu si dopřává luxusu. A celodenního drilu čítajícího i tři tréninky denně. „Výsledky se nedají plánovat, ale výkony ano,“ zní motto Helmuta de Raafa, šéfa hokejové sekce akademie Red Bullu.
Ta od roku 2014, kdy byla dokončena, nabízí talentovaným hokejistům a fotbalistům naprosto úžasný servis. Budget 60 milionů eur padl na sedm fotbalových hřišť (šest se nachází venku, jedno pod střechou), dvě kryté hokejové haly, beachvolejbalové kurty. Středobodem areálu je třípatrová budova ve tvaru táhlé jedničky s lékařsko-fyzioterapeutickým centrem, posilovnou, šatnami, regenerační linkou, obří tělocvičnou, hotelem, jídelnou a internátem, kde bydlí i Fischer.
„S ničím lepším jsem se nikdy nesetkal, ani v Americe,“ neskrýval nadšení z nového působiště v rozhovoru pro Superlife Braidan, který za tým Red Bullu U18 ve 31 utkáních základní části pobral 33 bodů (16+17) a další čtyři přidal v play off.
Narodil jste se v Detroitu a hrál mládežnické kategorie v Belle Tire Bantam Minor a Compuware Bantam Major. Prarodiče pak máte v Berouně. Jak se seběhlo, že jste tady v Salcburku?
„Zvažovali jsme s tátou, že pokud se chci v hokeji zlepšovat, musím odejít do nějaké akademie. Hrát hokej opravdu každý den. Byl jsem se podívat na několika místech v Americe, třeba v Lake Placid nebo v New Yorku, ale skončil jsem tady.“
Jak se to seběhlo?
„Potkal jsem kamarády, kteří působili v salcburské akademii. Ti mi řekli: Je to tam moc fajn, jeď si to vyzkoušet. A tak jsem v březnu 2017 vyrazil na zkoušku. Zjistil jsem, že je tu všechno fenomenální. Shodli jsme se s tátou, že je to jedno z nejlepších zařízení tohoto druhu na světě. Máte tu všechno, co k úspěšnému vývoji potřebujete.“
Táta vás jako dítě brával do kabiny Detroitu, takže můžete srovnávat i s NHL.
„To je pravda, byl jsem skoro na každém domácím zápase, mohl jsem chodit do kabiny mezi ty všechny hvězdy. Podmínky jsou tu možná lepší, máme kolem sebe skoro víc lidí než áčko Red Wings. Hlavní trenéry, kouče brankářů, fyzioterapeuta, kustoda, experta na video, celkem asi osm lidí.“
Co další zdejší vymoženosti, které akademie nabízí, jak si je užíváte?
„Je to skvělé. Máme tu dvě ledové plochy, dva pásy skate milly, na kterých můžeme trénovat bruslení. Dále pak Rapid Shot Systém, přístroj, který vám sám přihrává na střelu. Hokeji se můžu věnovat 24 hodin denně, v Americe jsem hrával jen třikrát týdně. Navíc i jídlo je tu skvělé, třikrát čtyřikrát denně, do toho proteinové tyčky.“
Musím se zeptat na volný čas, máte vůbec nějaký? Jak ho trávíte?
„Ano, je spousta věcí, co se tu dá dělat. Můžeme sportovat, nebo si vzít kolo a vyrazit do města. Podél řeky je to jen nějakých dvacet minut. Jenže my toho volna moc nemáme. Jsme hodně na trénincích, do toho zápasy, regenerace. Každý z nás ví, že musí na sobě pořádně makat a všichni se snažíme na sto procent.“
Narazil jste na nějaké útrapy? Přeci jen zámořský hokej a ten evropský jsou trošku jiné sporty…
„Jasně, v Americe je kluziště menší, velcí obránci jsou hned u vás a dají vám pořádně do těla. Tady mám na svá rozhodnutí trochu více času. Určitě se tu také více bruslí, útočíte a za chvilku už zase musíte bránit na své polovině, dobří hráči jsou tady i za mořem.“
Váš otec býval špičkový obránce, vy se proháníte v útoku. Proč?
„Jako mladý jsem samozřejmě začínal také v obraně, ale pak jsem si vyzkoušel i útok. Ale našel jsem se tam, začal jsem dávat góly a ohromně tomu propadl. Je to větší zábava.“
Táta se nečertil?
„Ne, on byl ten, kdo mě tam poprvé poslal. Řekl trenérům, aby mě v útoku vyzkoušeli. Táta byl skvělý obránce a já doufám, že budu stejně platný v útočné fázi. Hraju na pravém křídle a občas také na centru.“
Co je těžší?
„Asi hrát na centru, tam máte větší odpovědnost, vytváříte hru a musíte i dobře bránit. Také jste mnohem více na puku, než je tomu na křídle. Být křídlo je asi o něco lehčí, na centru jezdíte pořád nahoru dolů, musíte držet správné postavení a řídit celou lajnu.“
Jakou nejlepší radu do hokejového bytí vám dal?
„Žádný backcheck, žádný forcheck, žádné peníze. (smích). Když to rozvedu, tak že musím být komplexní hráč, dobrý ve všech dovednostech, a tvrdě pracovat. A také se nevymlouvat, táta výmluvy hodně nesnášel. Měl a má na mou kariéru obrovsky pozitivní vliv. Stejně jako celá moje rodina, vždycky mě v hokeji podporovali, jsem strašně vděčný, že mě k této hře přivedli a můžu hrát.“
Moje čeština je hrozná
Vedení hokejové akademie si hodně potrpí na studium. Na webových stránkách se píše, že 51% je vzdělání, 49% hokej. Jak to zvládáte?
„Je to náročné, ale snažím se být dobrý student. Skloubit tady hraní a učení. Za chvilku zrovna půjdu dělat nějaké úkoly.“
Jaký předmět je pro vás nejtěžší?
„Obecně asi přírodní vědy. Moc mi nejde biologie a chemie, to je opravdu oříšek. Dálkově přes počítač studuju v Americe historii a tady se pokouším o výživu.“
Hodně se perete i s češtinou, rozhovor děláme v angličtině.
„To je pravda, i německy teď mluvím skoro lépe než česky. (smích) Už v ní rozumím skoro všemu, máme dvě hodině týdně výuku. Sice tu všichni mluví anglicky, ale rád bych se ji naučil. Česky jsem uměl dřív, ale skoro všechno jsem zapomněl, je to strašné. Dřív mě učil hodně táta a brácha umí také dobře. Snad se v ní ještě zlepším.“
V pátek začíná MS v hokeji, váš otec je manažerem českého národního týmu. Sledujete jeho práci?
„Myslím si, že být manažerem táty vždycky chtěl. Miluje hokej, myslí na něj celý den a pracuje opravdu hodně tvrdě. Českému týmu určitě hodně pomůže, v Detroitu byl šéfem hráčského rozvoje, takže zkušenosti má velké. Jemu i celé české reprezentaci budu držet palce.“
Kde se vidíte za pár let?
„Detroit je můj oblíbený tým, takže nejraději bych hrál tam. NHL je ale ještě strašně vzdálená budoucnost, musím jít krůček po krůčku, zdokonalovat se a být lepší hráč. Až skončím tady v akademii, rád bych se vrátil za moře a studoval a hrál hokej na univerzitě. A pak se zkusil umístit na draftu. Ale opravdu nemám přesný plán, všechno záleží na tom, jak budu dobrý.“
