Jan Barák
16. června 2018 • 17:03

20 let naváděla stíhačky na cíle, pak propadla Superlife: Je to postižení!

Autor:
TOP VIDEA
BACKSTAGE: Plzeň může bodovat i proti Realu, říká Podaný. Proč to není utopie? BACKSTAGE: Plzeň může bodovat i proti Realu, říká Podaný. Proč to není utopie?
Chomutov - Liberec: Bulíř po 129 minutách vstřelil první gól Liberce v sezoně, 0:1 Chomutov - Liberec: Bulíř po 129 minutách vstřelil první gól Liberce v sezoně, 0:1
VŠECHNA VIDEA ZDE

Jen šest lidí bylo v roce 2018 při užívání aplikace Superlife aktivnějších. Romana Jiránková běhá, chodí, jezdí na kole. A královsky se při sportování baví! „Je nás hodně, co jsme se začali hýbat až v druhé polovině života. Teď se to snažíme dohnat,“ vypráví upřímně zkraje června 50letá rodačka z Čelákovic.



Superlife jí díky oblíbeným výzvám přijde zajímavý. A stejně nevšední je i ona sama! Jiránková přes 20 let naváděla vojenské stíhačky na vzdušné cíle, nyní pracuje jako instruktor na taktickém leteckém simulátoru v Pardubicích. A za minulý rok sesbírala do aplikace více než 7 500 kilometrů.

V žebříčku Superlife pro rok 2018 jste sedmým nejaktivnějším uživatelem, jak vám to zní?
"Být v první desítce všech uživatelů je super. Ale je to dřina prokousávat se nahoru, výš už to asi nepůjde, jsou tam všechno dříči a sportovci každým coulem. Ale jako motivace je to dobré."

Běháte, chodíte, jezdíte na kole. Váš sportovní záběr je obdivuhodný, co vás naplňuje nejvíce?
"Je to vyvážené. Zpočátku to byl jen běh, díky Superlife jsem si začala měřit i chůzi a moc mě překvapilo, kolik nachozených kilometrů se dá nasbírat. Vloni mi dala na půl roku stopku v běhání patní ostruha a objevila jsem kouzlo cyklistiky. Ne že bych předtím na kole nejezdila, ale vloni jsem do toho poprvé pořádně šlápla. Takže všeho s mírou a vyváženě. Za minulý rok se mi podařilo sesbírat dohromady něco málo přes 7,5 tisíce kilometrů, letos vypadá minimálně na osmičku."

Jak se vám tak časté sportování daří synchronizovat s prací?
"Mám flexibilní pracovní dobu – na sport mám většinou čas a mohu si to přizpůsobit. Jen když je toho v práci hodně, tak jsem z toho nervózní a vše vyústí v nějakou noční bojovkou typu šup na kolo, chybí ti pár kilometrů do týdenní výzvy."

Jak často se tohle stane?
"Naposledy před třemi týdny mi chybělo v jedné výzvě na kole pár kilometrů, což jsem zjistila při synchronizaci kolem jedenácté hodiny v noci. Začala jsem se nervózně ošívat, manžel na to: "Co se děje, víš, mě chybí tři kilometry… Hele víš co, sbal se, jdi, jinak s tebou nebude k vydržení. Máš s sebou světlo? Mám. Tak jeď." Takže kolem mne pálili v chatové osadě čarodějnice a já za tmy kroužila po pěšině, jen s pořádným světlem na kole, které jsem často tlumila, aby mě nebylo od ohňů tak vidět, s kapucí na hlavě, aby mě nikdo nepoznal. Ale měla jsem to v kapse, vyhrála jsem o necelé dva kilometry. Jo, jsem postižená! (smích)“

V hezkém slova smyslu! Jak se toto "postižení" rodilo?
"Se sportem jsem doma začala jako první. Celý život jsem byla typický gaučák. Když se jednoho dne ručička na váze přehoupla přes 80, nakoplo mě to ke změně jídelníčku a po úbytku pár kilo jsem po jednom posezení u skleničky kamarádce slíbila, že s ní vyběhnu na závod, který je jen pro ženy. Už je to pět let. Doma se mi nejdřív všichni smáli, teď je jim divné, že se vrátí postupně domů z práce a já jsem doma.“

Výzvy jsou hnací motor

Jak jste se k aplikaci Superlife dostala?
"Sportovat jsem začala s úplně obyčejným krokoměrem. Později jsem se stala expertem přes runtastic a endomondo, kde jsem objevila kouzlo výzev a už jsem v tom lítala. Narazila jsem někde i na připravovanou novou českou aplikaci Superlife, tak jsem se přihlásila k testovacímu provozu, chtěla jsem vyzkoušet novou apku ušitou na české prostředí. K Superlife jsem přivedla i manžela, protože zrovna v televizi běžel seriál o přípravě party chlapů na triatlonový závod, Superlife byl partnerem a začaly se vypisovat výzvy. To byla pecka věc – když se nám nechtělo a byli jsme „shnilí“, jukli jsme na internet, kde čekala výzva trenéra: uběhni půlmaraton za týden a šup, nazuly se boty a začalo to, kdo to bude mít dřív splněno.“

Zníte opravdu hodně nadšeně.
"To ano, je fajn potkávat stejně postižené blázny, kteří vysmátí od ucha k uchu pobíhají v dešti, ve vánici, ve sněhu, pozdraví, nebo jen kývnou, zvednou palec, mávnou rukou."

Co říkáte na výzvy?
"Výzvy jsou hnací motor. Někdy už netrpělivě čekám do páteční druhé hodiny, kdy se vypíší nové na víkend, abych věděla, jestli brát na chalupu s sebou kolo, nebo cyklo výzvu předem vzdám – holt na Sázavě jsou pořádná kopčiska a dvacet kilometrů v nich opravdu pod hodinu nedám.“

V komentářích pod nimi to často vře, viďte?
"Je zábavné to sledovat. V diskuzi pod výzvou je špičkování na denním pořádku, například cyklistů z Polabí a cyklistů z hor, kdy se do sebe vzájemně naváží ohledně toho, jak má kdo kdy lehčí výzvu – rychlostní cyklisté v Polabí, výškařskou horalové. Většinou je to ale úsměvné hecování k lepším výkonům, a aby to nikdo předem nevzdal. Nikdy nevíš, kdy na tebe jaký hrbolek s pár metry převýšení vyskočí."

Na co jste nejvíce pyšná?
"Za úspěšnou vlastní výzvu považuji letošní zdolání Posázavského půlmaratonu, kdy mi nešlo o čas, ale o to, že to nevzdám a ty kopce prostě vydupu. Odměnou mi bylo, že v cíli jsem kupodivu nebyla zlomená, ale řekla si, že za rok ten čas fakt aspoň o deset minut musím stáhnout. Nejlepším zážitkem byl štafetový maraton v Praze, kdy jsme vyběhli společně s manželem a našimi dospělými syny. Mladší 19letý se zajímal jen o nohejbal, při předávce časoměrného čipu by pohledem vraždil a po 30 minutách už stál o pár kilometrů dál a vysmátý s medailí na krku hlasitě povzbuzoval. Starší u běhu zůstal a snaží se dohánět objemem kilometrů maminku. No má před sebou ještě velký kus cesty."

Superlife se profiluje jako komunita, cítíte to tak?
"Je nás hodně, co jsme se začali víc hýbat až v druhé polovině svého života. Občas to vypadá, že to chceme všechno dohnat. Stojí to spoustu času a sil, ale člověk má ze sebe dobrý pocit, že ještě nepatří do starého železa. Že pro sebe něco dělá a že v tom není sám. A že doma leží občas větší vrstva prachu na poličkách a okna myji jen v den jejich výročí – letos to na první nestihnu, tak asi počkám až na dvouleté. Nevadí, potkám přitom spoustu lidí, kteří mi zlepší náladu."

Jen šest lidí bylo v roce 2018 při užívání aplikace Superlife aktivnějších. Romana Jiránková běhá, chodí, jezdí na kole. A královsky se při sportování baví!
Jen šest lidí bylo v roce 2018 při užívání aplikace Superlife aktivnějších. Romana Jiránková běhá, chodí, jezdí na kole. A královsky se při sportování baví!

 







Klasická verze
Mobilní verze