On hvězdný hokejový brankář, ona talentovaná beachvolejbalistka. Sára Olivová (25) a Petr Mrázek (26) završují společnou a šťastnou pětiletku. Naposledy byli oba k vidění v areálu Dolních Vítkovic na čtyřhvězdičkovém turnaji světové série FIVB. Olivová se spoluhráčkou Eliškou Davidovou ve středu 48 minut dřela a „jedla písek“ v kvalifikaci proti Japonkám, aby nakonec odešla poražena 1:2 na sety. Útěchu pak našla v Mrázkově náručí. Den po utkání poskytla rodačka z Ostravy, která ve 14 letech odešla do USA, pro Superlife obsáhlý rozhovor, ve kterém mluvila o společném životě s hokejistou v Detroitu a Philadelphii i kamarádství mezi partnerkami hokejistů.
Povězte, už třísetová porážka (14-21, 23-21, 11-15) s běhavými Japonkami přebolela?!
„Abych pravdu řekla, tak vůbec ne! Měly jsme na to je porazit a postoupit do hlavní soutěže. Japonkami pak totiž zvládly i druhé kolo kvalifikace, přehrály stejně jako nás 2:1 na sety holky ze Švýcarska, a zahrají si hlavní soutěž. Takže to mrzí hodně, je mi to líto.“
Navíc z Ostravy pocházíte, hrála jste před domácím publikem, v krásném industriálním prostředí vítkovických hutí…
„Přesně tak. Bylo to úžasné, vždycky jsem chtěla hrát doma. Měla jsem v hledišti celou rodinu, přítele Petra, byla tam spousta českých fanoušků, hrozně jsme si to obě užily. Jen škoda toho výsledku.“
Na svém instagramu jste si posteskla, že váš výkon poznamenal i časový posun, předchozí turnaj jste hrála v Číně. Jak se vám na kurtu pohybovalo?
„V pondělí odpoledne jsem přiletěla do Prahy, večer jsem pak autem zamířila do Ostravy a ve středu jsme hned hrály. Takže jsem toho moc nenaspala. Už při rozcvičce jsem cítila, že jsem mnohem více unavená, než normálně. Ale věděla jsem, že musím hrát s tím, co mám. Když jsem si při zápase změřila tepovku, byla na hodně vysokých číslech, mnohem výš než obvykle, takže to bylo celé velmi náročné.“
Zápas na tribuně emotivně prožíval i váš přítel Petr Mrázek.
„Jsem ráda, že tam byl. Po zápase mě objal a řekl mi, že to na mě viděl, že jsem neměla tolik sil, jako obvykle. Podpořil mě, to dělá vždycky, detaily zápasu jsme probírali později.“
Zůstanete v Ostravě podporovat další české dvojice, nebo máte jiný program?
„Ráda bych, ale večer už pojedu do Brna, kde v pátek máme s Eliškou trénink, takže zpátky do práce. (smích) Ale určitě třeba na finále budu koukat na internetu, všechny zápasy jsou streamovány, takže to jde. Koukám i na jiné turnaje, když hraje třeba Kiki nebo Maki někde jinde v zahraničí, tak si semifinále nebo finále ráda pustím.“
Jaké další turnaje máte v plánu vy osobně?
„V Čechách toho teď moc není, jsou tam nějaké letní poháry a chystáme se s Eliškou na Super Cup v Uherském Hradišti, ale máme nějaké plány také v zahraničí. Chtěly bychom hrát ve slovinské Lublani nebo ve Vaduzu v Lichtenštejnsku, kde jsou ale spíše jednohvězdičkové turnaje. A ještě je možnost, že pojedu s Karolínou Řeháčkovou zpět do Číny na pár turnajů.“
To je náročný program, vloni operované koleno, které jste rehabilitovala i u fyzioterapeuta Karla Pelikána, funguje?
„Měla jsem přetrhané přední zkřížené vazy. Celou minulou sezonu jsem strávila doma a dávala se do kupy. Koleno naštěstí drží, na kurtu se cítím dobře, myslím, že to bude už jenom lepší.“
Philadelphia je malý New York, Detroit nic extra
Velkou část života jste strávila v Americe, zocelila vás?
„V Americe jsem žila od čtrnácti let, maminka si vzala Čecha, který ale žil v Atlantě, takže jsem neměla moc na výběr. Byl to velký šok, moc jsem neuměla anglicky a zvykala jsem si na úplně jiný svět. Na střední škole jsem se první rok docela trápila, ale už druhý rok to bylo lepší, zvykla jsem si. Pro beachvolejbal tam navíc na univerzitě bylo skvělé prostředí, v Americe berou sporty hodně vážně. Regenerace, fyzio, skvělí kondiční trenéři, to všechno jsem měla k dispozici. Dva roky jsem tam byla hodně spokojená, pak jsem ale začala chtít více, chtěla jsem trénovat s lepšíma hráčkama a tak. Skončila jsem tam v roce 2016, jako člověka mě to ale celé ohromně posunulo.“
V jakém směru nejvíce?
„Myslím, že si teď dokážu zvyknout na jakékoliv prostředí kdekoliv na světě.“
To je vzhledem k vašemu už skoro pětiletému vztahu s hokejistou NHL, který může být kdykoliv vytrejdován, užitečná vlastnost, viďte?
„Funguje nám to velice dobře, je fajn, že když Petrovi končí sezona, mně ta moje začíná. Petr má tak možnost se mnou někdy letět na určité turnaje a být tam se mnou. Teď když jsem teď byla tři týdny v Číně, tak nemohl letět taky, ale zvládli jsme odloučení myslím výborně. A když má naopak sezonu on, tak já spíš trénuju individuálně a můžu s ním v té Americe být.“
Petr si v NHL prošel Detroitem, v únoru letošního roku byl vyměněn do Philadelphie. Kde se vám společně žilo lépe?
„Ve Philadelphii jsem byla asi jen dva dny, takže to nemůžu úplně porovnat. (smích) Ale všichni tam byli hrozně přátelští, byla tam velká spousta českých holek, takže i ten krátký čas jsem si tam hrozně užila. Řekla bych, že je to takový malý New York, kdybych si mohla vybrat, kde žít, tak bych zvolila Philadelphii.“
Život v průmyslovém Detroitu, městě několika automobilek, vás nebral?
„Abych řekla pravdu, my jsme ani do města tolik nechodili, jen na domácí zápasy samozřejmě. V zimě toho v Detroitu opravdu není moc co dělat, takže to spíš bylo takové, že já jsem vyrazila na svůj trénink, Petr na svůj, a večer jsme se potkávali doma. Když byl večer zápas, tak jsme vyrazili do haly a další den zase znovu. Snažila jsem se chodit na všechny domácí utkání. Život tam není nic extra, je to takové pomalejší, teda v zimě, v létě věřím, že to tam je asi fajn.“
S ostatními přítelkyněmi hráčů Red Wings jste vycházela? Žádná „Ottawa“, kde konflikt mezi partnerkou Mike Hoffmana a Erika Karlssona vyústil až výměnou Hoffmana do San Jose, neprobíhala?
„Ne, to díky bohu ne! (smích) V Detroitu všechny holky tvořily super komunitu, pořádaly akce, i když kluci byli někde na delším tripu. Dokázaly se zabavit. Všechny byly opravdu hrozně fajn, akorát já jsem na všechny akce ani chodit nemohla, měla jsem hodně svých tréninků a jiných věcí, takže jsem s nimi nebyla tolik sblížená, ale vzaly mě mezi sebe."
Která z nich vám přirostla k srdci nejvíce?
„Nejvíce jsem si rozuměla asi s přítelkyní od Martina Frka, nebyla to Češka, ale měly jsme k sobě hodně blízko."
Petr je momentálně chráněný volný hráč, je celkem velká šance, že svého současného zaměstnavatele Flyers opustí. Máte nějaké vysněnou destinaci, kterou byste jemu i sama sobě přála?
„Určitě to spolu probíráme, Petr moc dobře ví, že pro mě by bylo nejlepší, kdyby působil na Floridě nebo v Kalifornii. Byly by tam skrz sluníčko a teplo skvělé tréninkové podmínky pro beachvolejbal, mohla bych tam trávit ještě více času. Ale co vím, že on bude spokojený kdekoliv, kde mu dají možnost pravidelně hrát.“
Český útočník Tomáš Hertl ve svém komentáři před pár měsíci docela naložil Winnipegu, vy tedy žádné „město hrůzy“ na mapě NHL nemáte?
„Abych řekla pravdu, tak o tom takhle nepřemýšlím. Když Petr dostane šanci někde hrát sport, který miluje, tak to zvládneme kdekoliv. Úplně jedno, co to bude za město.“
Ráda vaříte, prozraďte, čím Petra odměňujete po vyhraných zápasech.
„Je to tak, vaření je moje oblíbená činnost. Do restaurací jdeme, jen když máme chuť na suši, do toho se raději doma nepouštím. (smích) Jedno z Petrových nejoblíbenějších jídel jsou asi bramborové noky s hovězím masem.“
