V loňském roce doběhla na druhém místě, letos si triumf vzít nenechala. Nejlepší česká triatlonistka Vendula Frintová ovládla CITY TRIATHLON v Karlových Varech, který je součástí světového poháru, o dvě vteřiny před Estonkou Kaidi Kiviojaovou a po skvělém výkonu mohla slavit. „Vyhrát ve Varech je pro mě určitě mnohem větší, než jinde ve světě. Ale aspoň jednou bychom tu mohli mít hezké počasí,“ smála se Frintová a zároveň si z obličeje utírala nános bahna. A právě počasí bylo obrovskou překážkou všech závodníků, nejeden z nich totiž kvůli mokrým kostkám skončil na zemi a musel ze závodu odstoupit.
Už dva dny celkem hodně prší. Co jste si říkala, když jste mokrou trať viděla?
„Já jsem už předevčírem sledovala předpověď počasí na telefonu, takže jsem s tím byla smířená. Bylo mi jasné, že to bude mokrý závod a hlavně hodně těžký, což se potvrdilo. Kvůli počasí to bylo i mnohem náročnější než vloni. Tahle karlovarská trasa je totiž sama o sobě dost těžká, i za dobrého počasí, v tomhle to bylo přímo extrémní.“
Kvůli mokré trati skončilo plno závodníků na zemi, bylo to pro vás těžké i psychicky? Musela jste jet kvůli obavám pomaleji?
„Přesně tak. Bylo hlavně důležité nespadnout. Byla jsem extra opatrná hlavně v zatáčkách. Někde jsem musela vynaložit mnohem více energie než obvykle a trochu si to dojíždět. Jak už jsem ale říkala, klíčové bylo nespadnout, protože to bych už o první místo určitě bojovat nemohla.“
Vy jste jela ve skupině dvanácti závodnic, nebyla v ní kvůli hrozícímu pádu cítit nervozita?
„Nervózní to tam určitě bylo. Mně se navíc ještě smykalo zadní kolo, měla jsem s tím problém hlavně do kopce a v jedné nepříjemné zatáčce, kde jsem i já málem spadla a sundala jednu německou závodnici. Jsem hrozně ráda, že jsem to ustála.“
V závěru jste našetřené síly využila ke sprintu, pomohl vám k tomu i fakt, že jste na kole nemohla vydat maximum a jet opatrně?
„Cyklistická trať byla hodně těžká, takže nikdo z nás moc svěží nebyl. Závodnice, se kterými jsem v závěru běžela, vždycky porážím, takže jsem si na to věřila. Pro mě byl běh už jen taktickým závodem. Mohla jsem nastoupit i dřív, ale věřila jsem si právě v závěru a nechala si to odtáhnout až do konce.“
Včera si celá řada závodníků postěžovala, že jim byla prvních pár kilometrů na kole zima. Vy jste nepromrzla?
„Ale jo, promrzla. Do kopce se člověk ještě zahřál, ale dole na kolonádě byla pořádná zima. Ani to plavání nebylo úplně ideální. Jsem ráda, že jsem se udržela v kontaktu s čelní skupinou, protože jsem tam trochu vlála. Naštěstí jsme se pak na kole hned sjely, takže to nakonec bylo dobré.“
Jaké je pro vás vůbec vítězství na domácím poli? Je něčím speciálním nebo je to závod jako každý jiný?
„Určitě je pro mě mnohem větší, že jsem vyhrála doma, než jinde ve světě. Konečně bychom tu ale aspoň jednou mohli mít hezké počasí.“ (směje se)
