Ve vězení tvrdé karantény si hned první den poranil kotník, z pokoje bez okna a se zaprášenými koberci vyšel plný nejistoty. Takové byly poslední týdny Tomáše Macháče v Melbourne. Mají happy end. Dvacetiletý kvalifikant povstal k premiérové grandslamové výhře kariéry nad Španělem Mariem Vilellou. I díky tomu, že pamatoval na svůj idol Michaela Jordana a jeho legendární zápas v Utahu po otravě pizzou.
Největší dobrodružství mladé kariéry prožil Tomáš Macháč za poslední měsíc. V půlce ledna absolvoval kvalifikaci na Australian Open, jež se hrála na půl cesty v Dauhá. Předváděl životní tenis, v žádném ze tří zápasů neztratil svěřenec Daniela Vacka ani set.
Jenže pak se vše pokazilo. Na jeho letu do Melbourne byl pozitivní případ, musel do tvrdé dvoutýdenní karantény. Ještě se v ní kuriózně zranil a netušil, zda bude vůbec schopný hrát. Nakonec zvítězil nad soupeřem i sebou samým. „Největší výhra kariéry,“ radoval se poté, co Španěl Vilella ve čtvrtém setu vzdal za stavu 6:7 (5), 7:5, 6:0, 3:0 pro českého borce. Odměna? Posun v žebříčku ze 199. místa k 170. příčce a duel se světovou desítkou Matteem Barrettinim.
Gratulace k velkému triumfu, Tomáši. Jaký byl zápas?
„Fakt zajímavý. Jsem rád, že jsem hrál proti soupeři, který byl také v tvrdé karanténě, protože ta nebyla úplně jednoduchá. A ještě jsem se navíc zotavoval z kotníku, který jsem si tady hned první den udělal. Takže pro mě to byl opravdu náročný zápas – fyzicky, hlavou, vším. A jsem strašně rád, že jsem to dal. I když zatím ještě neprožívám žádné emoce, jak jsem vyždímaný.“
Nekalí vám trochu radost, že soupeř nevydržel do konce a skrečoval?
„Upřímně řečeno podle mě ztratil hlavu. Sice po zápase naznačoval, že ho bolela záda, ale spíš to nedal psychicky. Bylo to pro oba náročné, jsem rád i za skreč. Byl bych rád za cokoliv, protože to fakt nebylo o tenise, ale o tom, kdo to zvládne v hlavě. Oba jsme kvalifikanti, pro oba to byl dobrý los, žádný z nás nebyl stoprocentní po těžké karanténě.“
Vy jste si do zápasu nesl ještě bolavý kotník. Jak jste se zranil?
„Hodně smolně. Stalo se to hned první den. Přiletěli jsme v pět ráno, byl jsem strašně unavený, ospalý. Na dvě tři hoďky jsem usnul. Byl jsem úplně omámený, vyřízený, nevěděl jsem, kde jsem. A nedokrvila se mi noha, což jsem si neuvědomil. Šel jsem se napít, a jak jsem ji vůbec necítil, špatně jsem došlápl. A už byl průšvih. Udělal jsem si výron. Ne klasický, spíš u nártu. Prakticky jsem pořádně nemohl ani po karanténě trénovat.“
Jste fanoušek basketbalu a Michaela Jordana, hltal jste jeho dokument The Last Dance. Dobře si tedy pamatujete na jeho finálový zápas v Utahu, kdy hrál po otravě pizzou.
„Dobře, že to připomínáte, protože tohle jsem měl v sobě. Pamatoval jsem si, že taky odehrál hodně důležitý zápas, kdy mu dal někdo něco do pizzy a měl otravu jídlem. Vůbec mu nebylo dobře, a i přesto byl nejlepším hráčem na hřišti. Vzal jsem si z toho ponaučení. I proti mně se teď všechno spiklo. Po skvěle zvládnuté kvalifikaci, kdy jsem hrál zatím nejlepší tenis života, se všechno semlelo tak rychle a bylo to tak negativní. Byl jsem neustále zavřený na hotelu bez okna, doma deset hodin časový posun, takže jsem moc nemohl volat. Navíc jsem měl ten kotník, s nímž jsem nevěděl, jestli vůbec budu schopný hrát. Věděl jsem, že zápas je až za tři týdny. Nemohl jsem pořádně hrát ani přípravný turnaj, při něm mě kotník bolel opravdu hodně. Pro mě to bylo fakt psychicky těžký a jsem rád, že jsem to zvládnul. Bylo to o kousek, ale i tak super.“
Co to říká o vaší psychické odolnosti?
„I v těžkých chvílích se snažím zlepšovat. Vím, že když je všechno v pořádku, dokážu hrát skvělý tenis. Ale teď bylo všechno proti mně a stejně jsem to zvládnul skvěle. Tvrdá karanténa byla fakt něco. Žijete na pokoji se zaprášeným kobercem, i zdejší lidé z nás měli strach. Zaklepou na dveře a během vteřiny utíkají pryč. Úplně je chápu, nemají tady jediný případ, ale ten pocit byl zvláštní. Před zápasem jsem se necítil herně dobře, nehrál jsem tady moc, dával jsem dohromady kotník. Nešel jsem na kurt s dobrou formou. Ale postupně jsem se do ní během zápasu dostal. I když soupeř skrečoval, přestal jsem chybovat, už jsem se na kurtu poznával.“
Je to největší výhra kariéry?
„Určitě. Herně to nebyl dobrý zápas od obou, ale vzhledem k okolnostem si jí cením nejvíc. Sáhnul jsem si na dno a zvládnul to.“
A za odměnu vás čeká ve 2. kole světová desítka Matteo Berrettini…
„Neskutečný soupeř. Jsem nadšený jen z toho, že si s ním můžu zahrát. Můžu jen překvapit. Nechám tam všechno a uvidí se.“
Co nevíte o Tomáši Macháčovi
- Aktuálně je po Jiřím Veselém žebříčkově českou dvojkou, patří mu 199. příčka v pořadí ATP, po Austrálii se ale posune minimálně k 170. příčce.
- Téměř dva roky ho již vede na pražské Spartě kouč Daniel Vacek, někdejší 26. hráč světa a šampion tří grandslamů ve čtyřhře.
- Premiéru na grandslamu Macháč zažil loni v říjnu na Roland Garros, do hlavní soutěže postoupil z kvalifikace a v 1. kole vypadl v pěti setech s favorizovaným Američanem Taylorem Fritzem.
- Postupným cílem je pro letošek průnik do top 100 žebříčku.
- Jeho nejsilnějším povrchem je beton, ale dobře hraje i na antuce.
- Svůj herní styl připodobňuje Novaku Djokovičovi. „Můj herní styl se nejvíc z těch tří nejlepších podobá Djokovičovi. Rozhodně nehraju servis – volej nebo na dva tři údery.“
- Pochází z Berouna, tenis hrála jeho starší sestra, s níž jezdil na turnaje. Od devíti let trénuje na Spartě.
- Je velkým fanouškem basketbalu, který i amatérsky občas hraje, jeho oblíbeným týmem jsou Houston Rockets.
- Mezi své končíky řadí historii. „Baví mě Vikingové i období od Mezopotámie po zánik Svaté říše římské. Zajímá mě i architektura, takže i v tomhle oboru bych chtěl třeba jednou něco dělat.“
- Jeho snem je zahrát si jednou s Rogerem Federerem.
Témata:
sport, tenis, Michael Jordan, sportovní soutěž, Utah, Australian Open, Melbourne, kariéra, Karanténa, Tomáš Macháč, Tenis na Heureka.cz
Související články
