Momentálně je pouze stínem tenistky, kterou bývala. Vlastně už to trvá nějaký čas. Přesněji řečeno od doby, co loni tenis po pětiměsíční výluce kvůli pandemii znovu ožil. Od té chvíle vyhrála Karolína Plíšková jen 10 z 18 zápasů, na jediném z osmi turnajů došla aspoň do čtvrtfinále. Zabržděná, bez sebedůvěry i úderové jistoty. Proč tak tápe a utíkají jí měsíce, kdy by měla být v osmadvaceti letech na vrcholu sil?
U řeky Yarry se hrálo podivné divadlo, které podtrhovalo současné rozpoložení Karolíny Plíškové. Na Laverově stadionu pro patnáct tisíc lidí nebyla kvůli lockdownu v Melbourne ani noha, jen hráčky, zvuk svištícího tenisáku a až nepříjemně časté hlášení: aut! Duel 3. kola Australian Open s Karolínou Muchovou nebyl zrovna reklamou na tenis, 46 vítězných úderů a 72 nevynucených chyb hovoří o kvalitě nervózního mače kamarádek výmluvně.
„Ani ona nehrála dobře, fakt dneska stačilo docela málo…,“ konstatovala Plíšková, světová šestka, po krachu 5:7, 5:7. Ani to málo ze sebe nedokázala vytáhnout. 40 nevynucených chyb, 10 dvojchyb, 6 ztracených servisů. Prostě řada omylů, z nichž jí už na konci první sady začaly pochodovat nervy. První napomenutí za opakované praštění raketou o beton následoval trestný fiftýn. Hodně kuriózní. Plíšková utekla po setu na toaletu, tam si na svém nástroji vybila zlost. „Nikdo to neviděl. Ale čárová, co se mnou šla, mě asi slyšela a nahlásila to. Myslela jsem si, že si na záchodě můžu dělat, co chci. Evidentně ne. Zase jsem o něco chytřejší,“ líčila sarkasticky Plíšková, kterou penalizace nic nestála. Naopak se dostala ve druhé sadě do vedení 5:0, držela dva setboly. O to horší však byla její konečná ztráta.
Moudrá z toho, co se s ní tenisově děje, KP příliš není. Je schopná popsat symptomy, nikoliv příčinu soužení. „Měla jsem šancí milion, ale zahrála jsem na všechny blbě. Nejvíc bojuju sama se sebou, takže je dost jedno, kdo je na druhý straně,“ láteřila. „Moc jsem chybovala, panikařila jsem během výměn. Nevím, jestli je to tím, že nemám moc nahraných zápasů, ale necítila jsem se vůbec pohodlně při všech činnostech na kurtu,“ popsala.
Malá zápasová praxe, to je občas tenisové klišé. V případě Plíškové ale hodně uvěřitelné. Vždyť už roky je nejpilnější hráčkou z elitní desítky. Není tréninkový tip, potřebuje hrát a hrát, aby do sebe dostala jistotu. Jenže za posledních dvanáct měsíců nastoupila jen k 22 utkáním, z nichž 10 prohrála.
Jaká to změna oproti rokům předešlým.
Sezona 2019 – 69 utkání. Rok 2018 – 72 utkání. 2017 – 71 duelů. Tenistka stavějící na strojové hře bez velkých fines ničí obvykle sokyně svým motorem. Tak dlouho si jede svou, až protivnice povolí. Tenhle motor teď pouze škytá a vysadí v každém druhém kopečku. Nemůže se spolehnout na kdysi automatické věci.
„Tahle doba mi evidentně nesedí. Hodně trénuju, což se ale neprojevilo v zápasech. Natrénováno mám, fyzička je dobrá. Jen se do toho potřebuju dostat, mít víc zápasů a turnajů v řadě. Což je taky těžký, protože pořád nevíme, co bude,“ povzdechne si. Rozjíždět pátý rok po sobě spolupráci s novým trenérem, tentokrát Saschou Bajinem, také není úplně skvělý návod pro pohodu.
Navíc není zcela fit. Už přípravu jí narušily potíže s pravou rukou. „Pokud jsem schopná odehrát dvouhodinový zápas, tak to vážný není. Už jsme to řešili dřív, bolest mě obtěžuje dobrých pár let. Není mi už dvacet, takže nejsem překvapená,“ prohlásila.
Jistě, šrámů bude přibývat. Stejně jako mladých a hladových soupeřek, které dnes vládnou. Za měsíc bude Plíškové 29 let a stále stojí ve frontě na první grandslamový titul. Čísla jsou stále víc proti ní. Po devětadvacátých narozeninách vyhrála v profesionální éře premiérový grandslam jen pětice z celkem dvaapadesáti šampionek…
Témata:
ženy, trénink, zápasy, forma, grandslam, australian open, sport, Karolína Plíšková, tenis, koronavirus, Covid-19, Tenis na Heureka.cz
Související články
