Nosková a Bouzková, renesanční ženy. Dobrovolničí v Africe, učí se finsky. A plánují Antarktidu
PŘÍMO ZE ŠVÝCARSKA | Patří mezi pětadvacet žebříčkově nejlepších tenistek planety a od pátku ve Švýcarsku povedou české barvy do boje o Final 8 Billie Jean King Cupu. Lindu Noskovou (21 let) a Marii Bouzkovou (27) spojuje však mnohem víc. Tlučení do tenisáků je jen půlka jejich pestrých životů. V té druhé třeba dobrovolničí v Africe, učí se finsky a obě shodně plánují výpravu na Antarktidu. O tom všem se rozvyprávěly v unikátním dvojrozhovoru.
Marie, do Švýcarska jste dorazila z kolumbijské Bogoty, kde jste o víkendu získala titul. Je dobrodružství hrát tenis v nadmořské výšce 2600 metrů?
Bouzková: „Je challenge se s tím popasovat. Výměny nad deset úderů už cítíte v nohách, skoro se nemůžete pohnout. Taky se hůř regeneruje, ani se nevyspíte. Třeba v Bogotě se budím čtyřikrát za noc, přitom normálně spím durch.“
I tak jste se stala i díky své výborné španělštině oblíbenkyní kolumbijských diváků.
Bouzková: „To je známá věc, lidi řeč spojuje a díky ní se navážete na jinou kulturu. Už mě tam mají rádi. Minulý rok mě dokonce dali na plakát, vždycky mě hezky vítají, na moje zápasy tam chodí vážně hodně lidí.“
Všimla jste si, že Linda byla po loňské sezoně pracovat jako dobrovolnice ve škole v Tanzanii?
Bouzková: „Ano. Mně se tyhle věci moc líbí, určitě musel být super zážitek vidět Tanzanii jako domorodec a ne jako turista. To jsou věci k nezaplacení, člověku otevřou oči.“
Potvrdíte to, Lindo?
Nosková: „Rozhodně. Vždycky jsem chtěla dobrovolničit někde v zahraničí. Kvůli Billie Jean King Cupu jsem loni měla jen deset dní volna, tak jsem zvolila Afriku. Ten čas jsem nechtěla strávit na Maledivách nebo někde, kde bych nedělala vůbec nic. Když už jsem chtěla vypnout hlavou, tahle aktivita mě napadla jako první. A byl to velký zážitek! I týden stačil, abych tam poznala normální i nenormální stránky jejich žití.“
Pracovala jste tam ve škole s malými dětmi. Hned si oblíbily tetu Lindu?
Nosková: „Byly to takové zlaté neposkvrněné duše. Bylo jim úplně jedno, že tam přišla nějaká mladá holka, která neumí jejich řeč. Že hraju tenis, netušily vůbec. Ani vlastně nevěděly, co tenis je, protože znají jen fotbal. A taky jsem ho s nimi bohužel musela hrát. (smích) Ale i jsme tancovaly, malovaly. Holčičky mě hned přijaly do party a braly mě jako jednu z nich.“
Zůstala jste s nimi v kontaktu?
Nosková: „Ano, jednou za pár dní si pošleme fotku. A dokonce už zjistily, co je tenis. Viděla jsem, že se někde na Zanzibaru, kde jsem byla, začal stavět maličký kurt. Nevím, jestli to bylo kvůli mně, ale až tam příště přiletím, dovezu jim nějaké vybavení.“
Marie, lákala by vás podobná dobrovolnická zkušenost?
Bouzková: „Po pravdě mě to doteď nenapadlo. Ale když Lindu poslouchám, možná jo. Musí to být zážitek, na který do smrti nezapomenete.“
Obě máte stejný plán – navštívit Antarktidu. Jak jste daleko s jeho uskutečněním?
Nosková: „Plánuji to tenhle rok.“
Bouzková: „Tak to se možná připojím. (smích) A ráda, já bych se tam sama bála.“
Nosková: „Tak se domluvíme.“ (smích)
Co vás táhne na nejchladnější a největrnější kontinent?
Nosková: „Jsem trochu extrémista, začínám si to na sobě všímat. Výjezdy na vlastní triko do podobných destinací, kam se přes celý rok nepodíváme, mě prostě lákají.“
Bouzková: „A Linda je taky otužilá. Všichni tady chodíme v teplákách a mikinách a Linda má na sobě šortky s tričkem. Mě na Antarktidu láká ten klid. Člověk uteče od civilizace. Už jsem byla na Aljašce a tohle bude asi podobné.“
Nosková: „Přesně tak. Afriku už jsem zažila, teď bych chtěla vidět zase úplně jiný kus světa.“
Do Bogoty! A pak to budeme mít blízko na Antarktidu
Už jste zkoumaly prakticky, jak se dá zařídit výlet do Antarktidy?
Bouzková: „Buď se tam jede lodí, nebo letí letadlem z argentinského Ushuaia. Lodí musíte přeplout Drakeův průliv, kde jsou prý hrozné vlny. Já se na lodi teda bojím a snáším to špatně, takže bych volila spíš let.“
Linda je adrenalinový typ, už skákala padákem, podniká různé ztřeštěnosti. Vy jste, Maruško, podobná?
Bouzková: „Vůbec. Jdu na horskou dráhu a jsem zelená dvě hodiny. Takové věci pro mě nejsou. To mi jsou bližší třeba kurzy tance, na které jsem chodila. Sice jsem teď dlouho nebyla, ale už jsem si našla novou školu, kde učí každý večer jiný tanec. Až budu na Floridě, zase začnu.“
Co čeká, Lindo, vás?
Nosková: „Taky mám i kreativnější plány. Chci se víc věnovat kytaře, kterou jsem si loni koupila. A začít se učit španělsky. Ale pořád se k tomu nemůžu dostat. Žila jsem nějaký čas v Itálii, tak chytám podobná slovíčka ve španělštině. V restauraci si objednám, ale to je tak všechno.“
Tak zkuste Duolingo?
Nosková: „Jo, to je klasika.“
Bouzková: „Tam se dozvíš, jak se třeba řekne kouzelník. (smích) Já se to teď naučila ve finštině, kterou už dělám na Duolingu dlouho.“
Co studium? Marie si udělala bakalářský titul z ekonomie v rámci programu WTA na americké univerzitě.
Nosková: „Tohle by mě taky lákalo, ale až po kariéře. To bych si ráda vybrala školu, která mě bude bavit a zajímat.“
Vaše extrémistická povaha se, Lindo, ukázala i nedávno, když jste si nechala propíchnout nosní přepážku. Teď v ní ale kroužek nenosíte. Proč?
Nosková: „Po antuce ho vrátím zpátky.“
Bouzková: (smích) „To máš takhle načasovaný?“
Nosková: „Jasně, přesně na den. Teď jsem nechtěla na antuce riskovat, abych nedostala infekci.“
Vy byste, Marie, byla nakloněná k něčemu podobnému jako piercing či tetování?
Bouzková: „To teda ne!“
Lindo, netenisová dobrodružství sdílíte na svém druhém instagramovém účtu nazvaném My life as Linda. Co vás přimělo ho založit?
Nosková: „Instagram neberu moc vážně. Aby mě lidi znali ze sociálních sítí, je poslední věc, na které mi záleží. Spíš jsem se snažila oddělit životy tenistky a normální holky. Občas tam něco hodím a je fajn, když vám tam lidi píší i normální zprávy a nejen škaredé věci po zápase.“
Udělaly jste si bucket list, co chcete v životě stihnout?
Nosková: „Ano. A je dlouhý. Mám z něj odškrtnutu tak sotva jednu desetinu.“
Bouzková: „I já ho mám.“
Máte zajímavé místo, kde byste si rády zahrály tenis?
Bouzková: „Teď je nový turnaj v Singapuru, kde jsem ještě nebyla. Ten by mě lákal.“
Nosková: „Mě by zajímala Jižní Amerika.“
Bouzková: „Tak spolu můžeme příští rok vyrazit na turnaj do Bogoty. A pak to budeme mít blízko na Antarktidu.“ (smích)
Nosková: „Super!“
