Jak Bouzková nemohla pro slzy mluvit, Strýcová měla husí kůži a zpívalo se: Příběh nekončí
PŘÍMO ZE ŠEN-ČENU | Poprvé na vlastní kůži vyzkoušely české tenistky tradici starou teprve pár let. Do sytě modrých sak pro šampionky jim pomáhala přímo na kurtu dvaaosmdesátiletá ale stále nesmírně čiperná dáma, po níž je soutěž pojmenována – Američanka Billie Jean Kingová. „Hezké sako, ale je v něm docela teplo,“ hodnotily unisono hráčky v tropickém Šen-čenu.
Když parta pěti dam a kapitánka dorazily společně na tiskovou konferenci, měly již mnohé z nich záda sak mokrá od šampaňského, které hned v šatně bouchalo. A to byl pořád teprve začátek oslav, jež se chystaly. „Musíme si to co nejvíc užít,“ nabádala vespolek rozdováděně Strýcová, která z Asie míří domů za dětmi do Prahy. Pro zbytek týmu už další týden začíná ve tři hodiny letu vzdáleném Pekingu tisícovkový turnaj.
Povezou si na něj silný zážitek, na který nezapomenou. „Je to určitý milník, za který jsem strašně ráda,“ popsala zprvu asi nejrezervovaněji ze všech Karolína Muchová. Naopak Marii Bouzkovou, hrdinku z jarní kvalifikace ve Švýcarsku, kde získala v pátém mači vítězný bod, vědomí triumfu dojalo k slzám.
„Pro mě je to hrozně speciální. Na Fed Cupy jsem se chodila dívat jako malá, sbírala jsem tam míčky. Třeba i Báře, dívala jsem se na ni, jak hrála…,“ rozvzlykala se osmadvacetiletá citlivá duše a již nedokázala větu dokončit. Slovo si proto rychle vzala Muchová. „Maruška je takový náš brouk týmu, všechny to cítíme stejně,“ povídala.
Silné hnutí prožívala při korunovaci šampionek přímo na kurtu i Strýcová. Při české hymně hrané v daleké Číně stála mezi Muchovou s Lindou Noskovou a z rozesmáté tváře si utírala slzy dojetí.
„Nechtěla jsem brečet, říkala jsem si, že to dám bez slz. Ale mě prostě hymna vždycky hrozně emočně dostane, protože ji mám spojenou se všemi momenty ve Fed Cupu a na olympiádě. Prostě mě vždycky rozbrečí, jak jsou ty okamžiky pro mě důležité,“ líčila čtyřicetiletá máma dvou dětí, jež prý měla husí kůži, když se dozvěděla, že je teprve čtvrtou ženou v dějinách, která BJK Cup vyhrála jako hráčka a posléze coby kapitánka.
Začíná nová vítězná éra?
Pěti vyhranými zápasy z pěti provedla český tým šampionskou sezonou teprve jednadvacetiletá Linda Nosková. Heroickým příspěvkem ve Švýcarsku, kde odvrátila za stavu 1:2 tři mečboly Belindy Bencicové, otevřela bránu Final 8. A tam již český Dream Team zcela dominoval.
„Tohle vítězství je jeden ze čtyř největších snů, které v tenise mám. Patří mezi ně grandslam, olympiáda, být první na světě a tohle. Je to fakt jeden z největších cílů, o němž jsem vždycky snila,“ vyznala se a sdílela sentiment Bouzkové. „Vždycky říkám, že Fed Cup v televizi byl mojí vůbec první dětskou vzpomínkou na tenis, než jsem s ním vůbec začala. Asi jsem se tenkrát dívala i tady na naši kapitánku a vždycky mě to k němu hodně táhlo. Tenhle titul proto řadím hodně vysoko,“ pravila wimbledonská vítězka a horlila, že po odškrtnutí cíle její motivace neuvadne.
„Právě naopak! Myslím, že to chceme vyhrát ještě hodněkrát, ať už to bude v jakémkoliv složení. Tohle je jenom startovací bod,“ věřila Nosková v začátek nové vítězné éry. A na její počest si tým při odchodu na focení zanotoval song: Příběh nekončí…
A mezitím Petr Pála, nejúspěšnější kapitán historie soutěže a dnes svazový předseda, kmital po hale a domlouval s pořadateli z ITF, jak se masivní pohár dopraví do Česka. Protože tomu po osmi letech zase patří.
