Svět zná Safina, Kafelnikova, Šarapovovou či Kurnikovovou, ruský tenis je ale někdo jiný. Za nitky už desítky roků tahá třiašedesátiletý Šamil Tarpiščev, šedá eminence sportovního světa v Rusku.
Býval osobním trenérem Borise Jelcina, ministrem sportu a mužem, jehož USA podezřívaly ze styků s mafií. Už v roce 1974, bylo mu teprve 26 let, kapitánoval daviscupovému týmu SSSR! To nebyl český kapitán Petr Pála ještě ani na světě.
Já jsem tenis, může říkat Šamil Tarpiščev, v Rusku samoděržavý vládce bílého sportu. Sedí na mnoha židlích. Je šéfem ruského tenisového svazu, kapitánem daviscupového i fedcupového týmu (od roku 2000). To nikde jinde ve světě nezažijete.
K tomu všemu zasedá jako člen Mezinárodního olympijského výboru (prý výrazně přispěl Soči k zisku ZOH 2014), míval i některé politické funkce, je držitelem několika státních vyznamenání. Jestliže v tenise bývají kapitáni opatrnými diplomaty, aby si proti sobě nepoštvali hvězdy s raketou, Tarpiščev je jiný. Když zavolá, tenisté a tenistky poslušně přiběhnou.
Víkendové finále v Moskvě bude už jeho 122. reprezentačním vystoupením v roli kapitána Davis Cupu a Fed Cupu! To je nepřekonatelný rekord.
A Tarpiščev je úspěšný. S muži vyválčil pro svou zemi premiérovou salátovou mísu v roce 2002 a zopakoval to o čtyři roky později, s ženami vyhrál Pohár federace čtyřikrát.
To jsou celkem dobré výsledky na člověka, jenž se až do osmi let věnoval zamilovanému fotbalu a teprve po vážném zranění kotníku přešel k tenisu. „A to jen proto, že se na konci tréninků hrával fotbálek,“ směje se dnes. Sám nebyl skvělým hráčem, a proto si také nevysloužil výjezdní doložku na turnaje do zahraničí. Mezi tenisty byl však oblíbený a roku 1974 si ho prosadili za kapitána Davis Cupu.
Tarpiščev přisuzuje fakt, že přežil mnohé režimy a puče, tomu, že dřív tenis v Sovětském svazu nikoho nezajímal. Vše se změnilo s návratem bílého sportu do programu olympijských her roku 1988. A tenisový boom rozpoutal začátkem 90. let Boris Jelcin, jemuž Tarpiščev dával lekce a s nímž se hodně sblížil. „Když lidé viděli Jelcina v tenisovém oblečení na kurtu, náš sport se závratně zvedl,“ řekl pro New York Times.
Díky kontaktům v politice začala pro tenis i pro Tarpiščeva samotného zlatá éra. Byl ruským ministrem sportu, když země získala na ZOH v Lillehammeru rekordních 15 zlatých. V Kremlu strávil od roku 1991 šest let, než se opět vrátil na lavičku daviscupového výběru. A roku 2000 se ujal i role šéfa Fed Cupu. Prý proto, že Anna Kurnikovová pod nikým jiným reprezentovat nechtěla.
V minulosti míval problémy s vízy do USA, jelikož byl podezříván ze styků s ruskou mafií. Pro olympiádu v Atlantě je dostal jen pod podmínkou, že neopustí hranice města. Coby člen MOV dorazil kvůli dalším vízovým potížím na olympiádu v Salt Lake City 2002 až na poslední týden.
To už byl v plném proudu krasobruslařský skandál s ovlivňováním rozhodčích, v němž figurovali i Rusové. „Buď rád, alespoň to na tebe nikdo nemůže hodit,“ říkal mu tehdejší šéf MOV Juan Antonio Samaranch.
Ačkoli tvrdí, že je skromným člověkem, a ne despotou, dokáže být tvrdý. Roku 2007 klidně nechal v semifinále DC sedět Nikolaje Davyděnka, který si před soutěží zajel na turnaj do Pekingu vyzvednout tučné startovné. Do čtvrtého zápasu nasadil proti USA nezkušeného Dimitrije Tursunova, který slavně přemohl Andyho Roddicka 17:15 v rozhodující sadě. „Je to génius,“ řekl tehdy o Tarpiščevovi americký kapitán Patrick McEnroe.
Tarpiščev je známý skvělým instinktem a chytrými strategickými tahy, které rozhodují zápasy. Dokáže maximalizovat potenciál čtyřčlenných družstev správným rozložením sil. „Už jsem se přeci za ta léta něco naučil,“ tvrdí.
České hráčky by měly zbystřit, aby je nepřechytračil mocný tenisový generál.
Související články
