PŘÍMO Z USA | Co ještě Martině Navrátilové předhodí osud za zážitky? V barvách Československa neprohrála jediný zápas a jako osmnáctiletá v roce 1975, kdy jedinkrát reprezentovala rodnou zemi, zajistila úplně první pohár. V sezoně 1986 ji dojala vyprodaná Štvanice, když se lidé ve finále připojili na stranu jejího nového domova a ne svých vlastních hráček. Tento víkend, už jako šedesátiletá dáma, byla u mače USA-Česko znovu. Za mikrofonem ho na Floridě přibližovala divákům Tennis Channelu a zpovídala vítězky.
Žasnete někdy nad tím, jak je život spletitý?
(hlasitý smích) „No jo! Tennis Channel mě oslovil, bydlím v Miami, takže pro mě bylo jednoduché sem přijet. Znám to tady v Saddlebrooku, bydlela jsem asi pět let nedaleko odsud v Sarasotě. Je tu vedro, no. Stadion postavili hezky. Publikum bylo fajn, dostalo se do nálady. Česká trumpeta byla větší než ta americká. Češi dělali větší kravál, to bylo prima.“
Rodná země proti té, v níž dlouho žijete. To musela být lehká schizofrenie.
„Byla jsem trošku rozdělená, to musím přiznat. Jako komentátorka musím být stejně neutrální, takže...“
Převažuje ve vás náklonnost k jedné z reprezentací?
„Nesmím prozradit nic... Cítím se jinak, když hrajou českou hymnu, a když slyším americkou. Zvlášť v současné době. Politiku do toho míchat nechci (je kritičkou prezidenta
Trumpa
- pozn. red.), ale jsem hrdá Češka.“
| Martina Navrátilová ve Fed Cupu |
| Tituly: 4x (1975 za ČSSR, 1982, 86, 89 za USA) Celková bilance: 40:1 (9:0 za ČSSR, 31:1 za USA) Kapitánkou USA 1997 |
Svůj debut na Floridě absolvovala sedmnáctiletá Markéta Vondroušová, vám bylo jen o pár měsíců víc, když jste bez jediné porážky dovedla Československo k jeho prvnímu triumfu.
„Ale když jsme hrály Fed Cup, tak už jsem byla v první světové pětce, třetí rok na profesionální túře. Byla jsem v jiné situaci. Na Fed Cup je teď upřená úplně jiná pozornost médií. Před vysíláním mi ukazovali fotku z roku 1975, když jsme se vracely s trofejí z Francie.“
Vrátily se vám vzpomínky z těch časů?
„Ano, fotily jsme se na Ruzyni. Byly jsme nadšené, ale nevěděly jsme, jestli se doma vůbec ví, že jsme vyhrály. Turnaj vůbec nepřenášela televize. Ve Francii za námi nepřišel ani jeden novinář. Teď je jiná doba, ale to je dobře. Holky mají příležitost stát se hvězdou celkem rychle.“
Fed Cup je v Česku možná víc sledovaný než grandslamy. Jak to bylo za vás?
„Na letišti bylo pár novinářů. A šmytec. To byla sláva na jeden den. Pak jsme zase začínaly z nuly.“
Co si myslíte o prestiži Fed Cupu, vzhledem k tomu, že Američankám o víkendu chyběly tři nejlepší hráčky a Češky postrádaly dokonce čtyři své hvězdy?
„Za to může ten formát. Když hrajete dvacet turnajů za rok, těžko si dokážete přidat ještě tři týdny Fed Cupu. My hrály jenom jeden týden, daný v kalendáři. Měly jsme jednodušší zařadit Fed Cup do programu. Davis Cup se hraje dokonce čtyři týdny, proto ho spousta chlapů vynechává. Pro špičkové hráče je skoro nemožné týmové soutěže zvládnout. Navíc by
Karolína Plíšková
nebo
Barbora Strýcová
musely na tenhle mač letět z Evropy do Ameriky a pak hned zase zpátky. To se opravdu těžko skládá dohromady.“
Domníváte se, že v tenisovém světě je ještě místo pro mezinárodní klání?
„Fed Cup i Davis Cup mají tradici. Pro menší země, kde se nekonají velké turnaje, je vhodné rozházet zápasy do různých koutů světa. Ale pro hráčky a hráče je to neskutečně namáhavé. Bylo by lepší udělat jen jeden týden, velkou akci, která by se jeden rok konala v Riu, druhý v Londýně, třetí v Austrálii. Ale je to komplikované. Tenisový kalendář je přeplněný, sezona dlouhá. Když se přidá olympiáda... Loni to byla hrůza.“
Související články
