Na jeden vyhraný set se Lucie Šafářová letos dostala k titulu z Roland Garros. Ještě před startem finále mu ale česká tenistka byla blíž, než sama vůbec tušila. Až nyní její přemožitelka Serena Williamsová popsala, že noc před velkým zápasem usínala smířená s tím, že do něj vůbec nenastoupí. Horečka a celkové vyčerpání organismu přiměly Američanku ještě ráno v den finále varovat hlavního rozhodčího turnaje, že se titulový zápas nemusí uskutečnit.
Za kariéru vyhrála 21 grandslamových titulů, ten letošní pařížský zaujímá v honosné sbírce Sereny Williamsové ale speciální místo. NEJTĚŽŠÍ – takovou nálepku na sobě má pohár Suzanne Lenglenové z roku 2015.
Pět prohraných setů během sedmi zápasů, celkem 69 gamů v rukách jejích soupeřek. Za jednadvacet let mezi profesionálkami se Serena ještě nikdy na grandslam tolik nenadřela. Až do letošního června byly jejím maximem při grandslamovém triumfu čtyři prohrané sety (US Open 1999) a 56 gamů (Wimbledon 2012).
Na tak tenké hraně balancovala mladší ze sester Williamsových letos v Paříži. A nejen kvůli bolavému lokti, který si již přivezla na turnaj a jenž její servis obral o obvyklou průraznost a především spolehlivost.
Serena prožila na Roland Garros dramatické dva týdny, v nichž šla od špatného k horšímu. Nebýt tvrdá jako žula, mohl mít český tenis o jednu grandslamovou vítězku víc. Pro Sports Illustrated, jenž ji zvolil sportovní osobností roku 2015, odhalila Williamsová zákulisí posledních pařížských dnů vedoucích k titulu.
Po prvním týdnu, v němž už beztak hrála pod své možnosti a třikrát obracela zápas z 0:1, na ni sedla viróza. Nejnižší bod přišel po semifinále, které vytáhla doslova z paty na samém pokraji sil. Švýcarce Timee Bacsinszké, jež vedla 6:4 a s brejkem 3:2, prchla z rakety, když silou vůle ovládla posledních 10 gamů zápasu.
Serena vyděsila svou rodinu
Její rodinný tým se však zhrozil, když ji našel po utkání v šatně zabalenou do ručníků a usedavě plačící. „Nikdy jsem ji v takovém stavu neviděla, lámalo mi to srdce,“ vzpomíná matka Oracene.
„Hrozně jsem brečela, vůbec jsem nestála o to, abych ten zápas vyhrála. Jen jsem chtěla jít domů. Říkala jsem si: Už nemůžu hrát dál!“ vybavuje si Serena, jež ulehla do postele a dalších 36 hodin z ní prý nevstala.
Osvalená ranařka se cítila slabá jako moucha, měla teplotu přes 38 stupňů. Kvůli strachu z dopingové kontroly si odmítla vzít léky a z pátku na sobotu usínala jistá si tím, že do finále proti Lucii Šafářové nenastoupí. Ještě na druhý den ráno raději vytočila číslo hlavního rozhodčího turnaje Stephana Franssona a vzkázala, ať se pořadatelé připraví na to, že finále nemusí proběhnout.
V deset hodin ráno, kdy její tělo zmítané nemocí stále žhnulo, ale vyrazila na rozehrávku a o hodinu později se rozhodla: Zkusím to. A zbytek již je historií. Šafářové se ještě podařilo dostat do vedení 2:0 ve třetí soudné sadě, šampionka Serena se ale zmáčkla z posledních sil a brala dalších šest gamů. Patřil jí ten nejcennější pohár, ač na cestě za ním ztratila pět setů (rekord Roland Garros) a poražená finalistka pouhé dva.
„Když zápas skončil, neměla v sobě už vůbec nic,“ vybavuje si starší sestra Isha Priceová. „Trvalo jí týden, než byla zase O. K. Zvítězila, ale všechny nás taky pořádně vyděsila. Tohle už podruhé nechci zažít.“
