PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Vydělávají miliony, vidí svět. Mají život, který jim všichni závidí. Proč ale tenisté tvrdí, že jejich sport je zlatá klec? Dny, měsíce a roky jsou jeden jako druhý. Stereotyp může snový džob ostrouhat na otravnou povinnost. Snadno se zapomene, že jako malí vzali raketu poprvé do ruky především pro radost ze hry. A jak ta zmizí, nemůžete uspět. Co dělat, aby vás tenhle životní styl nesemlel? Pomůže třeba i káva.
Existuje věta, na kterou jsou tenisté alergičtí: Ty se tak máš, cestuješ po světě. Jenže tenista není turista. Letiště, hotely, kurty – ty znají nazpaměť od Melbourne po New York, to je ale také většinou vše, co vidí. První roky na túře je možná tenhle kočovný život se stále sbalenou taškou přitažlivý, čím jste ale starší, tím víc se vám dostává pod kůži.
„Začíná mi chybět domácí pohoda,“ souhlasí Lucie Šafářová . „Když už jste podesáté na stejném místě, není to taková zábava. Absolvujeme hodně přesunů, zažíváme hodně stresu. Měla jsem chvíle, kdy mě to dost ubíjelo,“ líčí. „I já zažila období, kdy byl tenis trápení, dělala jsem ho ne z donucení, ale stal se pro mě rutinou,“ přikyvuje Petra Kvitová . „Žijeme v bublině, která je veliká, ale pořád stejná. Potkáváme pořád stejné lidi, navštěvujeme stejná místa. Myslím si, že až jednou tenista skončí, tak uvidí v normálním světě něco úplně jiného,“ dodává.
Strýcová: Tenis nesmí být práce, ale zábava
Pohybujete se daleko od domova. Skutečného přátelství je na okruhu málo, žijete v kanibalském prostředí, kde vám jdou druzí po krku. Logicky, váš pád je šance pro ně. Fotbalisté či hokejisté podepisují několikaleté smlouvy, mají jistotu výdělku.
Tenisté jsou solitéři, kteří se musí každý den rvát o živobytí. Stresují se, obhajují body, sledují žebříček. „Stres není vůbec zdravý, stejně jako celý tenhle životní styl,“ podotýká Šafářová. „Podáváme výkony, tělo dostává zabrat. Pak cestujete unavení, chytíte nemoc,“ připomíná, jak začalo její nedávné půlroční trápení, s nímž skončila v nemocnici.
Uchovat si čistou hlavu a radost z práce, to je jedna z největších výzev tenisového světa. „Pro mě je to možná nejdůležitější věc. Když nemám radost ze hry a na kurt jdu z donucení, pak to většinou nestojí za nic,“ souhlasí Jiří Veselý . „Brát tenis jako zábavu je důležité, protože jinak ztratíte hravost. Tenis je hra, musíte si při něm hrát. Když ho beru jako práci, ztratím chuť letět na turnaj, nemám chuť trénovat a už se to nabaluje,“ připomíná Barbora Strýcová .
Můžete zůstat sedět doma, říká Berdych
Nejlepším lékem na špatnou náladu jsou samozřejmě výhry. A pozitivní lidé z týmu kolem vás. „Proto je tak důležité si je dobře vybrat. Vždyť jste s nimi častěji než doma s partnerem,“ říká Kvitová. A pak existují i další drobné radosti.
Jejich základním přikázáním je – vykoukněte z tenisové bubliny do skutečného světa. Podívejte se, jak je tam hezky. „Dobré je udělat něco pro sebe. Miluju kavárny. Vždycky si na pohodičku skočím na kávičku, nebo se jdu klidně sama projít do parku, přírody,“ popisuje Šafářová. „Vyrazili jsme s týmem na Champs Elysées, sednout si na kafe. Nebo jdu na shopping, i když si skoro nic nekoupím. Rozbíjet stereotyp a dělat si malé radosti je důležité,“ přizvukuje Kvitová.
Razantní názor na toto téma zastává Tomáš Berdych . „Pokud někdo řekne, že ho tenhle život nebaví a je pro něj ubíjející, je to divná odpověď. Vždycky máte volbu. Můžete zůstat sedět doma, nikdo vás nenutí, abyste hráli tenis a jezdili po turnajích,“ praví důrazně. „Jestli někdo takový problém má, tak ať ho vyřeší tak, že zůstane sedět doma. Ať si zkusí chodit na šestou do práce. S tímhle bych v životě neměnil. Takové přemýšlení je začátek konce, když si začnete stěžovat, že zase musíte odletět, nevidíte rodinu a kamarády.“
Nejlepší český tenista si i po čtrnácti letech, co hraje jako profesionál, téhle možnosti nesmírně váží. „Není nic lepšího, než mít sport, který mě strašně baví, a živit se jím,“ vyřkne větu, kterou by podepsal asi každý, kdo tento týden vstoupil na pařížskou antuku. Ale je dobré si ji čas od času připomenout.
Související články
