V izolaci se na Galapágách vyvinuly živočišné druhy, které nežijí nikde jinde na světě. To samé lze říct o Mallorce a tenistovi Rafaelu Nadalovi. Nestal by se však tak výjimečným, kdyby si ho pod patronát jako čtyřletého nevzal strýc Toni. Bylo dojemné vidět v neděli ošlehaného ostrovana s vojenským přístupem, jak pláče, když synovci předával desátý Pohár mušketýrů. Šlo o jejich poslední společné Roland Garros, na konci sezony skončí Toni Nadal (56) po sedmadvaceti letech coby trenér muže, jenž pro něj není Rafou, ale vždy Rafaelem.
Nejlepší antukář dějin byl jedenáctiletým klukem s havraními vlasy, který si připadal jako velký frajer. Právě se vrátil ze španělského juniorského šampionátu jako vítěz, jeho trenér ho však moc nechválil. Místo toho vzal strýc Toni telefon a zavolal na španělskou federaci. Pošlete mi vítěze vašeho turnaje za posledních 25 let. Pak předložil seznam synovci Rafaelovi. Našli jste tam jména jako Albert Costa či Sergi Bruguera, většina z nich byla ale zcela neznámá.
„Tohle jsou tvoje možnosti,“ podíval se Toni na malého kluka. Chtěl mu tak předat jedno poselství. „Je těžké se zlepšovat, pokud jste sami se sebou spokojení,“ říká. Tak to mezi nimi chodilo vždycky. Upřímnost, drsná láska a vzájemný respekt, na této bázi dodnes funguje nejúspěšnější rodinný tým v dějinách tenisu. Tak efektivní je i díky tomu, že mezi strýcem a synovcem funguje jiná dynamika, než mezi rodičem a dítětem. „Toni je nejdůležitější člověk mé tenisové kariéry,“ prohlašuje opakovaně patnáctinásobný šampion grandslamů.
Vláda tvrdé ruky. Nadal získal respekt a pokoru
Nebýt zásahů Toniho, prostředního z pěti synů uznávaného manacorského muzikanta, jenž chtěl mít mimochodem z vnuka trumpetistu, těžko by z Nadala vyrostl takový player. U malého synovce si všiml nejen obrovského talentu, ale také kalkuloval.
„Proti levákům se všem tenistům přece hraje hůře. Tak proč by to malý Rafael tímto způsobem nemohl zkusit?“ A tak předělal kluka, který dodnes jí a píše pravou, na tenisového leváka. Proto může Nadal tak ukrutně týrat, zvlášť na antuce, hráče s jednoručným bekhendem (27:0 na Roland Garros). S dnešními umělými strunami jim svým barbarským forhendem hraje křížem míče, které skáčou až nad ramena.
Toni opakuje, že Rafael pro něj je a vždy byl především člověk a až pak tenista. Ještě když začal Nadal vyhrávat první grandslamy, nechtěl od něj strýc žádné peníze. S Rafovým otcem Sebastianem podnikal, slušně je živila společná restaurace a obchod se sklem. „Kdyby mi platil, už bych nebyl jeho šéf,“ říkával Toni, jenž vyznával vojenskou disciplínu. „Když mu řeknu, že musí něco udělat, udělá to. Vždycky! Nemám rád nedisciplinované kluky. Ale můj synovec je velmi dobrý člověk,“ říká strýc, jehož ruka byla často tvrdá.
„Vždycky mu říkám: Ano,: jsi dobrý hráč, první na světě. Ale já jsem zase inteligentnější než ty. Dnešní děti nemají vůbec žádný respekt ke starším lidem. Ale pro mě je tohle strašně důležitá věc,“ vysvětloval Toni, jenž ze synovce vychoval predátora kurtů, zároveň mu ale vštípil velkou pokoru.
„Pořád o sobě pochybuji. Pochyby jsou dobré, nutí vás pracovat s ještě větší intenzitou a akceptovat, že jen tvrdá práce vás dovede ke zlepšení. I teď mám pochyby, jak budu hrát další turnaj. Nikdy jsem se nepovažoval za skvělého hráče, díky čemuž jsem celou kariéru pracoval tak tvrdě. A proto mám takové úspěchy,“ pravil Nadal v neděli, už jako desetinásobný pařížský šampion.
Toni nemá rád, když se z tenisu dělá věda
„Co je talent? Pro mě především kapacita, kolik člověk snese práce,“ říkává Toni, podle kterého je Rafaelova psychická odolnost dána od přírody. „Ale za druhé už od útlého dětství opravdu tvrdě pracoval. Trénovali jsme se špatnými balony, na špatných kurtech se špatným odskokem. Hodně se z toho naučil. Když se mu nedaří, nikdy neviní raketu, struny nebo kurt. Jen sám v sobě hledá chyby, proto je na sebe tak tvrdý.“ Sám Toni nemá rád, když se z tenisu dělá věda, když jsou děti vychovávány v bavlnce.
„I když už byl Rafael velmi dobrý hráč, nevěděl, jaké používá struny. Nebo jednou si Carlos (Costa - Nadalův agent) vzpomněl, že bychom měli zvážit jeho rakety. Ukázalo se, že všechny jsou jinak těžké. V některých případech i o dvacet gramů. S tím by ostatní tenisté nemohli hrát. Ale když jste zvyklí, že je vše moc jednoduché a perfektní, těžko se vyrovnáte s problémy,“ usmívá se Toni, jenž na konci sezony přesídlí do synovcovy akademie doma na Mallorce.
Vyslyšel by volání, kdyby ho šampion požádal, aby ho doprovázel na Roland Garros i příští rok? Nad touhle otázkou se zašklebí. „Když mi koupí lístek…“
| „Umřel by pro každý míček. Obdivuji jeho vášeň, je plně odhodlaný na kurtu krvácet a dřít do posledního dechu.“ JIMMY CONNORS |
| „Hrát proti Rafovi na antuce French Open je největší úkol, který může tenista dostat. Je to nejlepší antukář dějin.“ STAN WAWRINKA |
| „Nepamatuji si nikoho, z koho by šel takový strach, od dob Borise Beckera.“ JOHN McENROE |
| „Prohrál jsem s ním exhibici, když mu bylo čtrnáct a mě třicet pět. Ale nic jsem si z toho nedělal, věděl jsem, že mě porazil budoucí vítěz Roland Garros.“ PAT CASH |
| „Jednou z jeho silných stránek je pokora. Sám se diví, čeho všeho dosáhl, a nikdy si o sobě nemyslí, jak je skvělý. K tenisu přistupuje tak, že si vše musí odpracovat, zápas od zápasu, bod od bodu. V tom je geniální, dokáže sám sebe přesvědčit, že není nijak výjimečný, a nehřeší na svůj talent. Naopak pracuje tvrději než ostatní.“ JIM COURIER |
| „Jeho pohyb je úžasný. Nikdy jsem neviděl nikoho hrát takové prohozy v plném běhu jako jeho.“ PETE SAMPRAS |
| „Měli bychom mu být všichni vděční. Není jen skvělým hráčem, ale také výborným člověkem. Je naprosto oddaný svému sportu a ukazuje, že nic není nemožné.“ GUSTAVO KUERTEN |
| „Kdybych měl hrát s Rafou na antuce, ráno bych se vzbudil a zase se snažil rychle usnout. Ani bych nešel na zápas. I Connors nebo McEnroe dokazovali po celou svou kariéru, jak jsou v hlavě silní. Ale kdybych měl v tomhle ohledu někoho vyzvednout, je to Nadal. V životě jsem neviděl hráče přistupovat tak zodpovědně ke každému fiftýnu.“ ANDRE AGASSI |
| „Abyste zastavili Rafu na antuce, potřebovali byste na druhé straně sítě dva hráče.“ GORAN IVANIŠEVIČ |
| „Je největším bojovníkem, s nímž jsem se kdy utkal. Dodnes se na něj moc rád dívám.“ LLEYTON HEWITT |
| „Kdyby neexistoval ten šílenec z Mallorky, vyhrál bych Roland Garros pětkrát. Na antuce mnohokrát rozmetal mé sny, umí na ní zahrát údery jako nikdo jiný. Plus má fyzické i mentální schopnosti k tomu, aby vydržel extrémně vysokou úroveň tenisu po hodiny a týdny. Moc ho respektuju, udělal ze mě lepšího hráče. Největší výzvou pro mě vždy je postavit se Rafovi.“ ROGER FEDERER |
| „Hrát s ním na antuce je tak únavné, protože víte, že vám nedá jediný míček zadarmo. Všechny míčky si musíte uhrát sami a víte, že to bude asi trvat pět setů. Co se mi na Rafovi ale skutečně nejvíc líbí, je jeho pokora.“ BJÖRN BORG |
| „Hrát s Nadalem na antuce by pro mě bylo, jako jít k zubaři nechat si vyčistit kanálky.“ STAN SMITH |
| „Když hrajete s Nadalem, nemůžete si ani na moment dovolit polevit v koncentraci. Nikdy ho nesmíte podcenit. Dáte mu jen trochu čuchnout vlastní krve a probudí se v něm predátor.“ BORIS BECKER |
Související články
