VIDEO, FOTOGALERIE - Prý není těžšího turnaje než Roland Garros. Vyhrát na oranžovém povrchu totiž vyžaduje mnohem více než "jen" tenisové umění. Své by o tom mohli vyprávět například Santoro s Clementem, kteří ve vzájemné bitvě strávili na kurtu v roce 2004 neskutečných 6 hodin a 33 minut!
Již se těšíte, až 25. května vypukne druhý grandslamový turnaj roku Roland Garros? Pak máte rozhodně velkou šanci, že budete spokojeni. Na odpověď totiž čeká řada otázek: Podaří se přibrzdit nezastavitelný parní válec v podobě Rafaela Nadala na cestě za pátým triumfem v řadě? Nebo se konečně dočká svého premiérového vítězství v Paříži Roger Federer? Získá svůj první grandslamový titul úřadující světová jednička Dinara Safinová? A jak si povedou čeští tenisté?
Otázek je tedy celá řada. Ale ještě než se nám na ně dostane odpovědi, podívejme se na to nejzajímavější, co se na kurtech Rolanda Garrose v jeho dlouhé historii stalo.
Nejvíce titulů ve dvouhře
Tento údaj asi překvapí jen málokoho. Björn Borg vyzdvihl nad hlavu Pohár mušketýrů v šesti případech, o dva tituly méně mají ve svých vitrínách domácí Henri Cochet a Rafael Nadal. Zvláště u úřadující světové jedničky se dá právem očekávat, že se na tomto počtu rozhodně nezastaví. Rodák z Mallorky je navíc získal ve čtyřech ročnících po sobě. Zaokrouhlí jejich počet na pět již letos?
U žen nenašla v sedmi případech přemožitelku fenomenální Chris Evertová, o jeden triumf méně má neméně populární Steffi Gráfová. V deblech se sedmkrát radovala česká rodačka Martina Navrátilová, stejného počtu dosáhla i Američanka Fernandezová.
Nejmladší a nejstarší tenista
Nejmladším tenistou, kterému se kdy podařilo v hlavním městě Francie uspět, byl Američan s čínskými předky Michael Chang, kterému bylo při jeho vítězství pouhých 17 let a tři měsíce. Kdo by čekal, že to bude také jeho poslední grandslamový triumf v kariéře. Jen o málo starší byli Mats Wilander, Björn Borg, či Rafael Nadal.
Šestnáct let a šest měsíců bylo v roce 1990 Monice Selešové, když se radovala z turnajového triumfu na French Open, o rok starší byla při svém spanilém tažení turnajem Španělka Sanchezová-Vicariová, necelých osmnáct bylo v roce 1987 Steffi Gráfové.
Pokud se podíváme na druhou stranu věkového žebřííčku, pak věřte, že španělský tenista Andreas Gimeno vyhrál Roland Garros v téměř pětatřiceti letech, do kterých mu chyběly necelé dva měsíce.
V ženách se něco podobného podařilo před jednapadesáti lety maďarské hráčce Zsuzsi Kormoczy, když zvítězila ve třiatřiceti letech.
Jasné vítězství? Žádný problém
Proč se trápit v dlouhých pětisetových duelech, řekli si pravděpodobně Ilje Nastase, Björn Borg a Rafael Nadal. Všichni tři zmínění tenisté si během své spanilé jízdy za triumfem vystačili s minimálním počtem odehraných setů a s výsledkem 3:0 v každém kole si proklestili cestu k vysněné trofeji. Obzvlášť se tento způsob líbil Borgovi, který si podobný postup vyzkoušel hned dvakrát v letech 1978 a 1980.
U žen by tento výčet trval podstatně déle, takže se omezíme na konstatování, že hned třináct z nich dokázalo turnajem projít bez "ztráty kytičky". Dominuje mezi nimi Američanka Helen Wills-Moodyová, která v tenisovém "pravěku" (1928-1932) triumfovala podobným stylem hned čtyřikrát. Dvakrát se podobný kousek povedl v letech 2006 a 2007 Belgičance Heninové.
Jak se utíká hrobníkovi z lopaty
Všichni, kdo někdy tenis hráli, dobře ten pocit znají. Soupeř je "na lopatě" a vám zbývá jediný míček k vítězství. Je před vámi mečbol. A pak se to stane... V jediném okamžiku zaváháte a... Než se nadějete, podáváte soupeři u sítě ruku jako poražený.
Mezi tu šťastnější polovinu tenistů, kteří utekli z mečbolu a radovali se z vítězství na turnaji, patří například domácí Lacoste v roce 1927, Němec Van Cramm o sedm let později, ale i Laver, Panatta, Kuerten či Argentinec Gaudio v roce 2004. Ital Panata se s kritickou situací musel v roce 1976 vypořádat dokonce již v prvním kole turnaje!
Vyhry outsiderů
Nikdo s nimi prakticky nepočítá a někteří fanoušci bílého sportu slyší jejich jména na okruhu poprvé. A přesto se stávají překvapivými vítězi. Mezi ty šťastné patří domácí Marcel Bernard, který takto potěšil vlastní diváky v prvním poválečném roce 1946. O třicetšest let později ho napodobil legendární Mats Wilander, v roce 1997 pak šokoval tenisovou veřejnost Brazilec Kuerten. Posledním nenasazeným vítězem se před pěti lety stal argentinský tenista Gaudio.
U žen je tento výčet podstatně chudší. Jedinou nenasazenou vítězkou French Open se v roce 1933 stala Němka Margaret Scrivenová.
Nekonečné maratóny
Kde může divák vidět nejdelší zápasy? Ano, máte pravdu. Na antuce. A když zde, tak proč ne rovnou při nekonečných zápasech French Open? Před dobou, než byl zaveden Tiebreak, sehráli neskutečných 76 gamů Sturgress s McGregorem v roce 1955, než se mohl z vítězství radovat prvně jmenovaný po setech 10:8, 7:9, 8:6, 5:7, 9:7.
V éře zkrácené hry už to bylo "pouhých" 71 gamů. Tak dlouho se "řezali" Agenor s Prinosilem v druhém kole roku 1994. Stejný počet her sehráli i Santoro s Clémentem v prvním kole o deset let později. Rozhodují se vyhrál Santoro 16:14. V té době svítila na tabuli udávající čas zápasu stěží uvěřitelná číslovka 6 hodin a 33 minut!
V roce 1972 se ve třetím kole střetly Melvilleová s Teeguardenovou a o vítězce se rozhodlo až po 56 hrách poměrem setů 9:7, 4:6 a 16:14!
V éře tiebreaku v roce 1984 ukončil nekonečný souboj mezi Jordanovou a Minterovou až třetí set, který vyhrála po 46 odehraných hrách první jmenovaná 13:11.
Ani tato ženská maratónská utkání nestačí na řeš mezi Buissoovou s Van Lottumovovou v prvním kole roku 1995, které se o vítězství přetahovaly neuvěřitelné 4 hodiny a 7 minut.
Památný duel mezi Johnem McEnroem a Ivanem Lendlem v roce 1984.
Smolaři French Open
Už už se dotýkali prstama pomyslného vrcholu, ale závěrečný výstup překonat nedokázali. Jaroslav Drobný si zahrál finále turnaje třikrát v letech 1946, 1948 a 1950. Podobně je na tom Vilas (1975, 1978, 1982). Český rodák z egyptským pasem si náladu spravil v letech 1951 a 1952, Vilas si svůj okamžik slávy vychutnal v roce 1977.
Třikrát se do závěrečného mače prokousal i Roger Federer, třikrát ho zastavil...Ano, kdo jiný. Rafael Nadal. Povede se švýcarskému elegánovi někdy Paříš dobýt, nebo mu zústane zapovězena stejně jako například Pete Samprasovi?
O rekordní pátý zápis v řadě bude usilovat španělský suverén a úřadující světová jednička Rafael Nadal. Povede se mu potvrdit nadvládu, nebo předá vládu nad French Open svým konkurentům? Vše se brzy dovíme. Tenisová show začíná.
