Macháč se drápe vzhůru. Klepe na dřevo a hlásá: Zverev mi ukáže, jak na tom jsem
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | V třicetistupňových tropech vykonal složitou práci velmi rychle. Tomáš Macháč odzbrojil za dvě a půl hodiny nebezpečného Belgičana Zizoua Bergse, žebříčkového souseda z 40. místa pořadí ATP, jednoznačně 6:4, 6:4, 6:3. A po postupu do 2. kola Roland Garros mohl být v dobré náladě, byť ho v dalším mači čeká ve středu střet s nasazenou dvojkou Alexandrem Zverevem.
Duel s nebezpečným sokem jste zvládl s přehledem. Navíc ve třech setech, v úmorném parnu jste ušetřil síly. Velká spokojenost?
„Jsem rád. Počasí není optimální na to, když člověk nedělá čtyři týdny v kuse kondici. Může to být pak všelijaké. Ale byl jsem až překvapený, jak dobře jsem se cítil od začátku až do konce. Vedro bylo, ale nic proti olympiádě, kdy to bylo úplné peklo. To se nedá srovnat. Když se na to podívám celkově, tak v teple se cítím docela slušně. Když jsem připravený, tak mi to nedělá problém, horší je pro mě zima. Ta mi nesedí.“
Co přesně vás na posledním turnaji v Římě, kde jste se odhlásil z 2. kola, potkalo?
„Myslel jsem, že je to krátkodobá viróza a zvracení, protože už předtím v Madridu to tam hodně lítalo a bylo dost skrečí. Na mě sedla intenzivní břišní nevolnost až v Římě. Jenže slabost se mě držela dlouho, pět šest dnů jsem ležel, tak si dovedete představit, jaká byla příprava na Paříž. Ale musím být vděčný tělu, za tak krátkou dobu jsem se připravil herně i fyzicky dobře. Na to, že jsem teď hrál dvě a půl hodiny ve 33 stupních, tak jsem ukončil zápas na tyhle podmínky velmi slušně.“
Sezonu jste nastartoval titulem z Adelaide, odehrál jste i výborné Australian Open. Zdá se však, že vás pořád brzdí zranění. Jste už fit?
„Na konci loňského roku jsem měl velké problémy s kolenem a nemohli jsme přijít na to, proč se mi pořád vrací. S tímhle nastavením a skoro bez tréninku jsem odletěl do Austrálie, kde jsem doufal, že mi teplo pomůže. Odehrál jsem skvělou Austrálii, pak jsem se vrátil do zimy v Evropě, kde mi to zase nesedlo. Ale musím to zaklepat, koleno jsme dali úplně do kupy a už mě vůbec nebolí. Od té doby jsem začal slušně trénovat bez pauz. Z antuky jsem měl po loňské sezoně, kdy jsem na ní nehrál úplně dobře, obrovský respekt. Ale překvapila mě, cítím se na ní slušně, mám stabilní výsledky. Jsem pyšný, jak na ní momentálně hraju, po prvním kole se tady cítím opravdu slušně a daleko líp než loni. Cítím se i tenisově vyspělejší, takže musím říct, že jsem se sezonou strašně spokojený, byť tam bohužel bylo to koleno, které mi ji trošku brzdilo.“
V žebříčku jste spadl až na 43. místo, nejste mezi nasazenými a už ve 2. kole Roland Garros musíte na Alexandra Zvereva. Přísný los?
„Mrzí mě, že hrajeme už druhé kolo a ne třeba čtvrté. Výzev se ale nebojím, na grandslamu jsem s ním ještě nehrál, bude to nová zkušenost. Uvidíme, jak to půjde ve středu, ale nejdu tam po pěti vydřených setech. Fyzicky na tom budu snad dobře.“
Jak vnímáte Zvereva jako soupeře? V jediném zápase právě na pařížské olympiádě jste s ním prohrál až po boji 3:6, 5:7.
„Výsledkově je posledních pár let třetí nebo čtvrtý nejlepší, takže výkonnost má stabilní. Nikdo ho za poslední roky nepřeskočil. Po Sinnerovi, Alcarazovi a Djokovičovi se tam furt motá každý rok. Tady poslední roky předvádí nejlepší tenis, je to skvělá výzva a ukáže mi, jak na tom jsem.“
