Rameno a prsní sval mu spojili achilovkou z mrtvoly. Tenista po unikátní operaci dojímá
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Svého času patřil ke generaci velkých australských talentů s Nickem Kyrgiosem a Bernardem Tomicem. Dnes spíš ke ztracené generaci, všichni jsou už třicátníky, kteří nikdy zcela nenaplnili svůj potenciál. První dva kvůli svéhlavým náturám a diskutabilnímu přístupu ke sportu, nejmladšího Thanasiho Kokkinakise zradilo především vlastní tělo.
Ve třiceti letech se však znovu pokouší o comeback a na Roland Garros napsal příběh, který hřeje u srdce. V rozpálené Paříži dřel v pondělí 4 hodiny a 18 minut, v rozhodující sadě otočil z 2:5 a nakonec porazil divoce povzbuzovaného domácího Francouze Terence Atmaneho 6:7, 6:2, 4:6, 6:3, 7:5.
To je jen půlka příběhu. Ta druhá se začala psát loni v únoru, kdy zoufalý Kokkinakis kývl na radikální operaci problému, který ho ničil posledních pět let. Šlo o masivní rekonstrukci utrženého pravého prsního svalu a připojení jeho úponů k rameni pomocí štěpu Achillovy šlachy od mrtvého dárce. Sám tenista to nedávno s hořkým úsměvem popsal slovy: „V podstatě mám v paži achillovku cizího mrtvého člověka, která se snaží udržet můj prsní sval u ramene. Mám tam jizvu, jak kdyby mě kousl žralok.“
Byl to bezprecedentní zásah do jeho pravé strany těla, kterou jako pravák používá při tenise nejvíc. Žádný profesionální tenista takový zákrok nikdy neabsolvoval, natož aby se s ním vrátil na kurty.
„U běžných zranění víte, koho se zeptat. Tady ne. Byly dny, kdy to vypadalo dobře, a pak dny, kdy jsem si říkal: Nemám šanci, už nikdy nebudu hrát,“ líčil Kokkinakis dobu rehabilitace, během níž dlouhé týdny nemohl pravačku ani zvednout, natož se osušit ručníkem. Aby vůbec mohl rehabilitovat a pomalu trénovat, musel vstřebávat neustálé dávky kortikoidů a léků proti zánětu. „Ale chtěl jsem si dát šanci ještě si zahrát grandslamy. Dlužím sám sobě zjistit, jak na tom ještě budu,“ předsevzal si poté, co víc než rok chyběl na okruhu.
Jenže když se letos v lednu vracel doma v Austrálii, při prvním turnaji v Adelaide během triumfu nad Sebastianem Kordou pocítil obrovskou bolest v operovaném rameni, do dalšího zápasu již nenastoupil. Chyběl další měsíce až do květnového challengeru v Záhřebu. Tam vyhrál dva duely po sobě a znovu odstoupil.
O to je nyní heroický pařížský maraton, po kterém má v sezoně zápasové skóre 4:0, emotivnější. „Předsevzal jsem si, že vydržím do příštího Australian Open, a pokud ruka nebude v pořádku, skončím. Dny jako tenhle mi ale dávají naději, že to tak nemusí dopadnout. Přesně pro tyhle momenty jsem se vracel, protože až jednou odejdu, nic takového už nezažiju,“ dojímal se.
