Padlý náctiletý fenomén z Česka. Být 150. na světě není také špatné, namítá Fruhvirtová
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Již hodně mladá ukázala Linda Fruhvirtová, co dokáže. V šestnácti postoupila do osmifinále turnaje v Miami, v sedmnácti česká tenistka vyhrála WTA turnaj v indickém Čennaí a prošla do 4. kola Australian Open. V osmnácti figurovala na 49. příčce pořadí WTA. Spolu s o dva roky mladší Brendou těžila z podpory mocné agentury IMG, která je zásobovala volnými kartami na prestižní turnaje, jež vlastní. Sestry z Prahy měly stoupat ke hvězdám. Program Roland Garros 2026 ZDE>>>
Dnes? Devatenáctiletá Brenda vypadla z první tisícovky žebříčku, hovořilo se o psychických problémech a turbulentním období v soukromí. Letos odehrála jediný zápas. Na tenisové mapě udržuje v povědomí jméno Fruhvirtová pouze starší Linda.
Je jí stále pouhých jednadvacet, už je to však také dva a půl roku, co byla naposledy příslušnicí elitní stovky světových tenistek. V období, kdy se ostatní zlepšují, je zacyklená v šedé zóně průměrných. A zasvěcení poukazují na to, že obrovské dávky tréninku v dětských letech a přísné rodičovské vedení vás dostanou jen na určitou mez. „Být sto padesátá na světě ale není úplně špatné, pořád se držím na dostřel,“ namítla na Roland Garros, kde předvedla úspěšnou misi.
Jako jediná z deseti Čechů v kvalifikaci prošla třemi koly do hlavní soutěže. V ní padla s domácí Elsou Jacquemotovou, pro niž to bylo teprve čtvrté letošní vítězství. „Musím na to koukat realisticky a brát to. Před Roland Garros jsem na antuce vyhrála jediný zápas, tady tři za sebou,“ vypočítávala Fruhvirtová, již v Paříži doprovázel otec Hynek a dvaačtyřicetiletý britský kouč Mike James.
Pracují spolu již od listopadu, což je na poměry Fruhvirtových, u kterých se trenéři střídají jako apoštolové na orloji, nevídaná doba. „Tohle je skvělé. Nechcete mít každý týden nového člověka, který vás musí poznávat,“ těší slečnu Lindu.
Do stovky? Tam chce každý
James je koučem i známým datovým analytikem, jenž v minulosti spolupracoval i s dánským talentem Holgerem Runem. Bojovný, leč limitovaný tenis Fruhvirtové se holohlavý Brit nesnaží měnit.
„Spíš pilujeme to, co už umím, aby to bylo v zápasech ještě efektivnější,“ líčí s tím, že si na kouči váží i jeho lidského přístupu. „Známe se už roky ještě od Mouratoglua. Máme spolu super vztah na kamarádské úrovni. I to je důležité. Když s člověkem strávíte přes rok tolik času, musíte si sednout i lidsky,“ líčí někdejší náctiletý fenomén.
Víru v lepší zítřky i finanční podporu pro práci dodávají Fruhvirtové grandslamy. Na třech z posledních čtyř se dokázala kvalifikovat. „Letos už podruhé, můžu to brát pozitivně, i když nejsem uspokojená,“ upozorňuje 149. tenistka žebříčku, pro niž je nyní hlavní metou návrat do stovky.
„Tam chce každý. Čeká mě teď tráva, to se těším, neobhajuji na ní velké bodové dardy. Uvidíme, co sezona přinese. Beru ji den po dni. Každý den přijdu na trénink a odmakám ho. Pořád věřím své práci.“
