Polepšený král skrečí? Macháč se zbavil zlozvyku. Bylo mi skoro do breku, líčil
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Stejně jako o jeho šikovné ruce se o Tomáši Macháčovi ví, že nemívá velký problém s tím vzdát zápas. Loni při Roland Garros pobouřil v úvodním kole, kdy skrečoval utkání v půlce druhé sady. Pět dní poté, co to samé předvedl v Ženevě. „Dřív jsem se na to díval sobecky – moje zdraví, moje rozhodnutí, můj tenis. Nebral jsem ohled na ostatní,“ uznal.
I proto panovaly silné obavy, když při středeční night session začal v půlce druhé sady fyzicky strádat. Na druhé straně hvězdný Alexandre Zverev, jenž vysoko vedl. „Set a půl jsme já i Tomáš hráli skvělý tenis, bohužel se pak zranil a zápas trochu ztratil flow,“ pravil Němec.
„Tělo mi řeklo stop. I tak jsem rád, že jsem zápas dohrál a nevrátil se ke starým zvykům, kdy bych to vzdal. Aspoň jsem ještě něco předvedl,“ těšilo Macháče, jenž padl po 108 minutách 4:6, 2:6, 2:6.
Potýká se se zánětem v patě, jejíž stav se zhoršil v úvodním kole proti Zizou Bergsovi a ještě víc se mu přitížilo velmi brzy v duelu se Zverevem. „Když bolí pata a je tam zánět, tak čím víc na to člověk šlape a snaží se podat výkon, tím horší to je,“ omlouval se.
Byl prvním českým tenistou v historii, jemuž připadlo právo vystoupit při pařížské night session, kterou Francouzi pořádají teprve poslední šest let. „O to víc mě mrzí, že jsem si zápas nemohl užít naplno. Bylo mi skoro do breku,“ popisoval pětadvacetiletý rodák z Berouna, jenž v profesionální kariéře skrečoval již 19 zápasů. Za posledních dvanáct měsíců ale už jen dva, protože prý o tenise začal přemýšlet trochu jinak.
„Pro moji hlavu bývalo těžké přijmout, že nemůžu podat stoprocentní výkon. Když mě něco bolí, mám strach, aby se zranění nezhoršilo natolik, že bych pak měl třeba půl roku pauzu. Hlava pak člověku našeptává, aby to vzdal. Dřív jsem vůbec nepřemýšlel nad diváky, kteří si koupí lístek. Viděl jsem jen sebe. Jsem rád, že jsem na tom zapracoval a posunul se,“ vyprávěl po nočním zážitku na Chatrierově centrkurtu, kde zjistil, že publikum dokáže kvitovat i jiné kvality tenisty než pouze povedené akce.
„Ocenili, že jsem to nevzdal, i když bylo vidět, že nemůžu běhat ani hrát naplno. Byl příjemný pocit, že jsem jim i přes handicap dokázal něco dát. Za to si dávám velký kredit.“
Sledujeme skutečně polepšení bad boye českého tenisu?
