Kubí, hlavně dlouho neseď. Menšíkova maminka o strachu o syna a jeho obří vůli
PŘÍMO Z PAŘÍŽE I Kateřina Menšíková, maminka českého tenisty, sledovala se zatajeným dechem děsivé scény po 2. kole Roland Garros. Její dvacetiletý syn Jakub ležel po 4 hodinách a 41 minutách boje s Argentincem Marianem Navonem bezvládně na antuce, v pětisetovém zápase šel až za hranu sil a po něm zkolaboval. Tyhle obrázky šokovaly svět, doma u Menšíků je ale brali s větším nadhledem.
Měla jste v tu chvíli sevřené srdce?
„Bolely mě oči, protože mi to hodně připomněl juniorský grandslam v Austrálii, když Kubovi bylo šestnáct. Tam měl obdobné křeče. Ale celý zápas jsem věřila, že to Kuba určitě dá.“
Nemohl to být však hezký pohled, když vidíte svého dvacetiletého syna bezvládně ležet na antuce. Neměla jste strach?
„Úplně rozumím tomu, jak Kuba říkal, že mu vypnulo tělo. Náznaky už tam byly ve čtvrtém setu. V duchu jsem si říkala: Kubí, hlavně dlouho neseď, protože pak se ti to rozjede. Ale jak ležel po zápase na antuce a mával, pak si zkoušel sednout, věděli jsme, že je to jen o křečích. Je tam s ním jeho tým, hned nám posílali zprávu, že je v pořádku. Věřili jsme, že to tak je.“
Takže jste nebyla vyděšená?
„Příjemný pohled to nebyl, to bych kecala. Počasí muselo být vážně extrémní a křeče jsou vždycky nepříjemné. Jakmile se rozjedou, hned je nezastavíte. Ale jak říkám, věřili jsme, že je to o jednom dvou míčcích, že je Kuba bojovník a dá to. Tohle má v sobě, umí jít až za hranu.“
Jakub si po utkání stěžoval na francouzského rozhodčího Alexandra Jugeho, jenž s ním prý hovořil necitlivě. Vlastně dlouho se mu nikdo nevěnoval, když zkolaboval.
„Přišlo mi to divný. Ani se nad něj nenahnul, nezeptal se, jak mu je. Ale třeba měl své informace, pak přišli doktoři.“
Nějakou dobu to ale trvalo…
„To je pravda, nějaká chvilka uběhla. Těžko říct, každý by se asi zachoval jinak. Důležité je, že pak někdo přišel a Kubovi pomohli, protože je fakt nepříjemné jen ležet, nemoct podat soupeři a rozhodčímu ruku, zatleskat fanouškům. Ale máme to za sebou.“
Není podle vás už za hranou nechat hrát tenisty pět hodin v takovém extrémním počasí?
„Ano, je to velký extrém, když máte v takovém horku podávat ten nejlepší výkon. Je to na hraně a někdo by se nad tím měl zamyslet. Dávat delší pauzy nebo nějaké úlevy, protože počasí bude čím dál horší. A nejde jen o horko. Máme tu i pozdní noční zápasy, kdy se začíná v jedenáct a končí ve dvě ráno.“
Jak rychle se Kuba z takových maratonů dokáže dát dohromady?
„Perfektní je, že vyhrál, protože regenerace, když vás zalije štěstí a vy jste zápas dali, je rychlejší. Věřím, že bude Kuba na pátek připravený. On fakt tenis miluje. Už teď se dostal na Roland Garros do třetího kola, kde ještě nikdy nebyl. To jsou věci, které vás posouvají a ženou dál. Bude to v pátek těžké, zase bude nádherný horký počasí. Musí se vše dát dobře dohromady – příprava, pitný režim, kondice, mentální nastavení. To všechno si musí sednout.“
A kdy jindy porazit Australana Alexe De Minaura, s nímž zatím pětkrát prohrál, než po takovém extrémním zážitku!
(smích) „Přesně tak. Jednou to už musí dopadnout!“
