Menšíkův kouč: Kuba se cítí dobře, i trénoval. Pravidla respektujeme, ale měl by být větší cit
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Důkladnou údržbou celého těla prošel Jakub Menšík. Ze středečního kolapsu po téměř pětihodinovém maratonu se sbíral, jak nejlépe to šlo. Dokonce i na čtyřicetiminutový tenisový trénink došlo. „Fungoval normálně, cítil se dobře,“ prozradil jeho kouč Tomáš Josefus. Vrátil se i k událostem, kdy jeho svěřenec padl po triumfu nad Marianem Navonem v křečích na antuku a dlouhé chvíle ležel bez pomoci.
V pátek se dvacetiletý Menšík vrátí do žáru bitvy, v premiérovém třetím kole Roland Garros nastoupí proti nasazené osmičce Alexi de Minaurovi, s nímž prohrál všech pět dosavadních zápasů. Duel byl nasazený jako třetí runda programu na dvorci Simonne Mathieuové. Extrémní horko má být i další dny, utkání ale může začít odhadem tak ve čtyři odpoledne, kdy už bude síla slunce slábnout. Tento kurt se navíc nachází v přilehlé botanické zahradě, kde přítomnost zeleně lehce snižuje teplotu. A český talent je připravený znovu se vydat ze všech sil.
Tomáši,jak na tom byl Jakub ve čtvrtek fyzicky?
„Už krátce po zápase se po postupném ochlazení, doplnění tekutin a energie cítil výrazně lépe. Samozřejmě fyzický stav odpovídal tomu, že absolvoval téměř pětihodinový zápas v extrémně náročných podmínkách a velkém vedru. Ve čtvrtek už ale fungoval normálně, cítil se dobře a dělali jsme vše proto, aby regenerace probíhala správným směrem.“
Co všechno za procedury podstoupil?
„V první řadě regeneraci a monitoring toho, jak tělo po takové zátěži reaguje. Zaměřili jsme se na mobilitu, regeneraci svalů, doplnění tekutin i energie a celkové zklidnění organismu po velkém zatížení. Důležitý byl samozřejmě také kvalitní spánek a průběžná práce s tělem během dne.“
Vydali jste se i na tenisový trénink?
„Program jsme upravili podle toho, co mělo po takovém zápase smysl. Ano, Kuba šel na kurt, lehce jsme asi čtyřicet minut trénovali. Absolvoval kratší gym a kompenzační a regenerační cvičení. Nešlo o klasický trénink ve vysoké intenzitě, spíš o to dostat tělo zpátky do dobrého rytmu a připravit ho na další zápas.“
Jak jste prožívali závěr zápasu s Navonem, kdy Jakub ležel na antuce ochromený křečemi a nikdo k němu nespěchal s pomocí?
„Bezprostředně po zápase převládla samozřejmě radost z vítězství, ale velmi rychle ji vystřídaly obavy o Kubův zdravotní stav. V tu chvíli jsme za ním podle pravidel nemohli na kurt a snažili jsme se co nejrychleji přivolat pomoc. Vzhledem k průběhu a délce zápasu bylo jasné, že tělo dostalo extrémně zabrat. Asi každý, kdo viděl celý průběh zápasu, pochopí, že v takové chvíli člověk myslí hlavně na zdraví hráče. Jsme rádi, že se jeho stav poměrně rychle stabilizoval.“
Zdálo se, že se srbský fyzioterapeut Saša Jezdič chtěl vrhnout na kurt a hráči pomoci, bylo to tak?
„Přirozeně, v takové situaci je první lidská reakce chtít hráči okamžitě pomoct. Ale respektovali jsme pravidla a pokyny organizátorů.“
Není podle vás již za hranou hrát tenis pět hodin v tak extrémním počasí? Neměla by se upravit pravidla, dát hráčům během utkání určité úlevy?
„V první řadě chceme říct, že Kuba i celý tým pravidla naprosto respektujeme. Když dostal warning a přišel o první servis kvůli překročení času mezi výměnami, brali jsme to jako součást pravidel a nijak to nezpochybňovali. Zároveň si ale myslím, že v podmínkách, které panovaly, by měl existovat větší cit pro situaci a celkově lepší připravenost organizace na tak extrémní vedro.“
Ta evidentně drhla, Jakub čekal na pomoc po zápase příliš dlouho.
„Když hráč hraje skoro pět hodin v takových teplotách, řeší každý detail — ochlazení organismu, studené pití nebo čas na regeneraci mezi výměnami. Když pak po zápase zkolabuje na kurtu a nějakou dobu tam leží bez pomoci, není to dobrý obraz pro nikoho. Průměrná délka zápasu se podle výzkumu od roku 1999 zvýšila o dvacet dva procent. Jinými slovy, hrát dnes pětisetový zápas je z hlediska fyzické zátěže zhruba jako hrát šest setů v roce 1999. V těchto extrémních podmínkách je to obzvlášť znát a velký rozdíl je i v tom, zda hrajete večer na centrálním kurtu, nebo v největším odpoledním vedru bez jediného místa ve stínu, jako se stalo Kubovi.“
