Proč tenista zkolabuje na kurtu? V antukové peci v Paříži vítězí hlava nad tělem
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Jsou tenisté nejlepšími atlety na světě? Dá se argumentovat pro i proti. Mají nejtěžší práci ze všech sportů? Dění v antukové peci jménem Roland Garros nechává málo prostoru pro pochyby. Poslední týden jsou v Paříži k vidění drastické scény. Nejlépe trénovaní jedinci z lidského pokolení se mění v chodící zombie a z dostihů o trofej se spíš stává závod o přežití.
Ani v extrémních podmínkách v tenistech nevyhasne odhodlání, síla mysli a chemické procesy v těle je dovedou až za hranice fyzických schopností. A pak uvidíte Jakuba Menšíka ležet po mečbolu svíjejícího se v křečích. „To, co předvedl, nebyl jen tenisový zápas. To byla válka hlavy proti tělu,“ uvedl mentální kouč Jan Mühlfeit, jenž výstižně popsal, co se v takových chvílích děje s tělem a proč je mysl tak mocná věc.
„Jakub hrál téměř pět hodin, vedro, únava, křeče, a přesto jeho mozek říkal: Nevzdávej to, máš na to, vyhraješ. V extrémním výkonu spouští tělo chemickou lékárnu – adrenalin, dopamin, endorfiny. Endorfin tlumí bolest a únavu, a proto sportovci vydrží i chvíle, kdy tělo by se už normálně zastavilo. Endorfin je mnohonásobně silnější než morfium. Neznamená to, že bolest zmizí, ale to, že hlava dostane na chvíli šanci přepsat signály těla. A pak přijde konec, vítězný míč, emoce spadne, napětí povolí, chemie dojezdu zmizí a tělo si velmi rychle zpátky vezme slovo. Proto se Jakub na kurtu zhroutil. Ne proto, že by byl slabý, ale proto, že šel až na hranici toho, kde svaly už nehrají roli. Tam hraje roli náš charakter.“
Právě se hraje nejteplejší Roland Garros za posledních 100 let. Ještě minulý týden bylo v jarní Paříži deštivo a chladno, vlna veder zastihla pořadatele nepřipravené a hráče zcela neadaptované na podmínky. Oba tyhle tábory se teď snaží vyrovnat s realitou stále více se oteplující planety a tenisem, jenž je nejfyzičtější v historii. „Průměrná délka zápasu se podle výzkumu od roku 1999 zvýšila o dvacet dva procent. Jinými slovy, hrát dnes pětisetový zápas je z hlediska fyzické zátěže zhruba jako hrát šest setů v roce 1999,“ podotýká Tomáš Josefus, kouč Jakuba Menšíka.
Na rozdíl od Austrálie či betonových kurtů v Americe chybí v Paříži větráky, které by tenisty na lavičce ochladily. Sedmnáctiletá senzace mužského turnaje Moise Kouame tak byla viděna, jak se při změně stran chladí ručním větrákem ze supermarketu. Hráči si stěžují na nedostatek ledu, že voda v mrazácích není dostatečně studená. Diskutuje se, jak dramatickou výhodu dostávají ti, jejichž zápasy jsou nasazeny až na pozdní večerní hodiny. A proč se víc neuplatňuje heat rule, pravidlo, díky kterému se při extrémním horku přeruší kompletní program.
„ATP nám na začátku roku představila systém, kdy mají měřit heat index a podle toho případně přerušit hru. Já ale vlastně nevím, kdy už by se program měl přerušit, když tady se nepřerušilo ani jednou. Mělo by se s tím něco dělat, pořád jsme přeci lidi,“ kroutil hlavou Vít Kopřiva, jenž během tří dnů odehrál dvě pětisetové bitvy a jeden debl, na kurtu se lopotil dohromady přes deset hodin. „Je to fakt extrémně náročné, nic takového jsem ještě nezažil,“ popisoval.
Nervové vypětí násobí únavu
Přehřátí organismu, kolapsy špičkově trénovaných borců, kteří svá těla denně monitorují a napojují na všemožné přístroje a aplikace, jsou víc než varovné. Je to tajemství, ale ze zákulisí zaznívá, že si ti nejlepší vozí na největší turnaje dokonce týmy vlastních lékařů, aby měli dokonale vyladěná těla. A pak stejně Jannik Sinner zkolabuje tak nevídaným způsobem.
Průměrná tenisová výměna na profesionální úrovni trvá jen mezi 5 až 10 sekundami. Během ní však hráč nasprintuje 8 až 12 metrů a provede 3 až 5 bleskových změn směru. Vynásobte si to počtem výměn a dostanete se k pozoruhodným číslům. Byť jsou hráči v samotné akci jen asi dvacet procent času celého zápasu, jde o ohromný nápor.
Žebříček stanice ESPN zařadil v roce 2004 tenis ve fyzické náročnosti na 7. místo z 60 porovnávaných sportů právě kvůli jeho komplexnosti. Do hry totiž vstupuje i stres z opakovaných těžkých stavů skóre a tisíců rozhodnutí, které během hry dělají. Podle expertů je právě nervové vypětí srovnatelné se svalovým a násobí únavu. A podle ostříleného kondičního trenéra Davida Vydry je znakem těch nejlepších, pokud i na pokraji sil dokážou efektivně fungovat a nevzdat se. „Cítí sice únavu, ale hlava je nepustí do toho, že nemůžou dál. Proto jsou tak dobří. Samozřejmě běží pomaleji než před třemi hodinami, ale tělo dává stále maximální úsilí, aby balónek doběhli. To je pak výjimečné.“
Pro český tenis je velmi potěšitelné, že Jakub Menšík ukázal, že do téhle skupiny patří i on.
