Parťák má líbánky, vyšachovaný Nouza satisfakci: vyřadil Rikla a je ve čtvrtfinále
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | V neonově zeleném tričku, bílých trenýrkách a kšiltovce vypadali jako dvojčata. „Bylo to docela vtipné, máme pořád stejného sponzora na oblečení,“ líčil Petr Nouza setkání s Patrikem Riklem. Totožná garderoba není náhoda, do března tvořili jeden pár. V zápase o čtvrtfinále Roland Garros proti sobě stáli ale poprvé jako soupeři. A Nouza odcházel z kurtu spokojenější, s novým rakouským spoluhráčem Neilem Oberleitnerem vyřadili tým Rikl, Adam Pavlásek 6:2, 6:7 (1), 6:3.
Byl to sedmadvacetiletý dlouhán, kdo mohl cítit po vystoupení na stadionu Simonne Mathieové satisfakci. On nebyl iniciátorem překvapivého rozchodu stále se lepšícího páru, který hrál letos čtvrtfinále Australian Open, po němž přišel i vítězný daviscupový debut.
„Vůbec jsem to nečekal a nepočítal s tím. Páťa mi to oznámil jako hotovou věc po turnajích na Blízkém východě. Měl k tomu své důvody, do kterých nebudu zabíhat. Já jsem určitě chtěl pokračovat, ale tohle je byznys a bylo to zkrátka jeho rozhodnutí, byť tenisově mi v tu chvíli nedávalo smysl,“ popisoval Nouza, kterého rozchod mrzel i kvůli Davis Cupu. „Říkal jsem si, že když spolu vydržíme, mohli bychom se v září dostat do O2 areny, což by byl můj další splněný sen,“ zmínil zářijový šlágr s USA.
Počáteční zklamání už přebolelo, mač na Roland Garros proti Riklovi proběhl v rytířském duchu bez afér. „Tady si člověk nemůže hrát na nějaké emoční války. Už je to za námi, každý máme nového parťáka a jede se dál,“ popisoval smířlivě Nouza, sedmadvacetiletý ranař a 52. nejlepší deblista planety.
Rozpad týmu s Riklem ho zpočátku postavil do složité situace. Domluvil se s Belgičanem Joranem Vliegenem, ten si při prvním společném turnaji natrhl úpon v lokti a na tři měsíce vypadl ze hry. Po několika bezprizorních týdnech se nabídla šance oslovit Neila Oberleitnera, o rok mladšího Vídeňáka. „Je moc šikovný, ve čtyřhře jde nahoru,“ chválí Nouza parťáka, s nímž hraje teprve třetí společný turnaj. Na challengeru v Cagliari se probili do finále, v Bordeaux už slavili titul. A nyní stojí mezi osmičkou nejlepších týmů Roland Garros.
Přitom antukový grandslam hrozil jedním velkým fiaskem. Nouza chytil den po příletu do Paříže žaludeční virózu, kterou provázely vysoké teploty. „V prvním kole jsem se cítil hrozně špatně, spíš jsem se tam jen plazil a parťák mě obrovsky podržel. Měli jsme pak ohromnou kliku, že nám další den soupeři vzdali bez boje, protože ani v pátek jsem se necítil nejlíp. Je vlastně trochu zázrak, že tady vůbec ještě jsme,“ vyprávěl Nouza, jehož spoluhráč Oberleitner měl před pár týdny svatbu. „Manželku vzal na líbánky přímo sem do Paříže! Myslím si, že si snad nestěžuje,“ usmál se svěřenec Davida Škocha.
Ani on není v Paříži sám. „Okamžiky na grandslamech jako tenhle jsou pro mě hrozně vzácné. Jen vědomí, že tu mám rodiče, bráchu se ségrou a celou rodinu, mě skoro dojímá k slzám. Mám opravdu obrovskou radost z toho, že vůbec mohu být na grandslamu a oni se na mě mohou dívat,“ vyprávěl pohnutě Nouza, jenž si z pražského klubu Hamr v Záběhlicích vyšlapal cestu až na největší grandslamovou scénu.
A rád by na ní vydržel co nejdéle. Druhé čtvrtfinále kariéry je fajn, ale… „Chtěl bych to tentokrát posunout ještě o kus dál,“ přál si před příštím střetem s turnajovými pětkami z Itálie Simonem Bolellim a Andreou Vavassorim.
