Ještě to nekončí, povzbuzuje Berdych následovníka Menšíka. Co se mu nelíbilo?
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Už je to šestnáct let, co si sám zahrál semifinále Roland Garros. Jako zatím poslední Čech. Roku 2010 to byl i pro tehdy čtyřiadvacetiletého Tomáše Berdycha první zásadní průlom na grandslamu, který o měsíc později podtrhl pochodem do finále Wimbledonu. V Paříži si ho ještě současný daviscupový kapitán nevysloužil, podlehl švédskému ranaři Robinu Söderlingovi, byť vedl 2:1 na sety. Nyní pevně doufá, že jeho nástupce Jakub Menšík krok do titulového boje zvládne.
Jakub vypadá soustředěně, nezdá se, že by měl pocit, že má splněno. To je důležité, že?
„Přesně tak. Je to pro něj krásný výsledek, ale turnaj pro něj ještě zdaleka nekončí. Má už za sebou vítězství v Miami, takže získal cenné zkušenosti s posledními koly velkých turnajů, které teď může zúročit. Sám cítí, že ještě neřekl poslední slovo, a je hladový po tom výsledek ještě vylepšit a dotáhnout to co nejdál.“
Na Roland Garros se letos střídá překvapení za překvapením.Pomohlo mu, že se mu v pavouku vyčistila cesta?
„Určitě je to výhoda. Jeho samotného to ale zas tak nepostihlo, protože k největším překvapením docházelo spíš v horní polovině pavouku. Ano, místo Fonsecy mohl Kuba narazit ve čtvrtfinále na Djokoviče, ale to je asi tak všechno. Zatím z těch všech překvapení nijak extrémně neprofituje. Možná je pro něj i lepší, že se senzacím a spekulacím o tom, kdo vypadl, dokáže vyhýbat. Soustředí se sám na sebe a hraje svůj tenis.“
Jak se vám zamlouvá jeho herní projev?
„Druhý zápas s Navonem, který doslova vydřel, byl nesmírně náročný, hlavně fyzicky. Tam se mi tenisově tolik nelíbil, byl příliš pasivní a zbytečně se pouštěl do dlouhých výměn. Naštěstí to zvládl a od té doby začal hrát přesně takový tenis, jaký by měl hrát pořád. Výborně podává, hraje aktivně, a když je potřeba, dokáže se ubránit nebo jít do delší výměny. S rostoucím sebevědomím si pomáhá i druhým servisem.“
A také už Menšík zvládá pětisetové maratony, v nichž mu to dřív drhlo.
„Bylo to samozřejmě téma, často se zmiňovalo, že pětisetové zápasy z jeho strany nebyly úplně optimální. Myslím si však, že psychika problém nebyla. Opakoval se scénář jako v zápase s Navonem, který málem nezvládl ani teď v Paříži. Jakub to v sobě má, jeho hra musí být aktivní a agresivní. Cílem je, aby těžké chvíle uhrál sám a nečekal na chybu soupeře. Teď jedno takové utkání ubojoval a uvědomil si, že si pro to musí jít sám. Ukázal si správnou cestu. Ne že by se něco extrémně změnilo, ale jeho herní pojetí je teď daleko lepší.“
Boj se Zverevem? Dá se nazvat předčasným finále
Co jeho výkony znamenají směrem k Davis Cupu a k zářijovému střetu v O2 areně s USA?
„Antuka sice není jeho úplně nejlepším povrchem, ale když na ní hraje takhle dobře, je to skvělý vzkaz pro Američany. Budou mít nad čím přemýšlet. Máme novou silnou generaci. Jakubovi je teprve dvacet let a už si zahraje semifinále jako nejmladší Čech v historii. Lidé, kteří tenis sledují, moc dobře vědí, že má skvěle našlápnuto.“
A dává vzpomenout na vaše nejlepší léta. Loni už vás napodobil ziskem titulu ze série Masters, nyní po vás zacelil díru coby další grandslamový semifinalista. Co si vybavíte ze svého průlomového tažení do semifinále Roland Garros 2010?
„Pamatuji si ho velmi dobře. Bylo to moje první grandslamové semifinále, tehdy také v Paříži. Vybavuji si zápas s Murraym, Isnerem i nešťastné semifinále se Söderlingem, které skončilo tuším 3:6 v pátém setu.“
I vy jste tehdy zažil, jak se šatna v posledních kolech vyprázdnila a mediální pozornost stoupla. Jak se s tím vypořádat?
„Je to přirozený proces. Pokud se člověk dostane do semifinále grandslamu, zůstanou v turnaji už jen čtyři nejlepší a veškerá pozornost se upírá na ně. S průběhem turnaje zájem logicky stoupá, ale hráč v této fázi už má něco za sebou. Navíc mají tenisté kolem sebe týmy lidí, které se snaží všechno nachystat tak, aby toho na ně nebylo moc. Patří to k tomu a je to ta příjemnější stránka věci, když se nacházíte v takové fázi turnaje.“
V semifinále čeká Menšíka Alexander Zverev, druhý nasazený. Jak na něj?
„Oba jsou ve skvělé formě. Jak jsem říkal, Jakub zatím z vypadnutí favoritů moc neprofitoval. Cestu si prošel poctivě tak, jak mu ji určil los. Pro semifinále grandslamu je Zverev adekvátním soupeřem. Druhá polovina pavouka je sice otevřenější a tohle se dá nazvat předčasným finále, ale u grandslamů je takové označení ošemetné. Pokud se i papírově slabší hráč dostane do finále, zaslouží si to, protože musel vyhrát šest náročných zápasů. Kuba musí být znovu aktivní, diktovat tempo a nedávat Zverevovi čas. Zverev měl v minulosti spíš problém velké zápasy dotáhnout, protože mu chyběla agresivita. Teď zjišťuje, že to je ta správná cesta, a právě v tom ho Jakub musí zastavit. Potřebuje ho dostat daleko za základní čáru a donutit k pasivitě.“
Zverevovi je devětadvacet, už prohrál tři grandslamová finále. Nyní se mu nabízí obrovská šance, což ho může svázat. Je to Menšíkova výhoda?
„Určitě ano, to může být velká výhoda. Zverev cítí, že má obrovskou šanci, a je jen na něm, jak k tomu přistoupí. Pokud bude pasivní, bude to pro Kubu jedině dobře. Kuba je ve výhodnější pozici, je na této úrovni nový a může v podstatě jen překvapit.“
