Hra proti zdi i ztuhlý krk. Menšík po semifinálové stopce: Na Zvereva jsem měl!
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Věčný optimista Jakub Menšík dorazil na tiskovou konferenci po semifinále Roland Garros nebývale skleslý. Žrala ho samotná porážka stejně jako pocit, že na svého přemožitele Alexandra Zvereva měl (5:7, 2:6, 6:3, 3:6). „Ale také nám turnaj ukázal, že jdeme správnou cestou. Udělám maximum, abych tak pokračoval a jednou na grandslamu došel ještě dál. A třeba ho i vyhrál,“ prohlásil dvacetiletý borec.
Působíte smutněji než obvykle. Je to proto, že máte pocit, že vaše hra už je na úrovni Zvereva a dalších hráčů z absolutní špičky a měl jste šanci zvítězit?
„Přesně tak. Na kurtu jsem jasně cítil, že šance existovala. Nebylo to tak, že bych prohrál hladce ve třech setech a on by mě jednoznačně smetl. Kdyby tomu tak bylo, byl bych samozřejmě také smutný, ale v této situaci mě víc mrzí, že tam byly cesty, jak zápas zlomit. Možná s lepší volbou úderů nebo zvolením jiné taktiky, jako častější servis-volej nebo kraťasy ve správných chvílích, by to dopadlo jinak. Kdybychom hráli zítra nebo pozítří, třeba se stejnou hrou, ale s lepším rozhodováním, mohl jsem vyhrát já.“
Čím to, že jste občas působil, že nevíte, jaké herní varianty zvolit?
„Saša je na kurtu strašně nepříjemný soupeř, nedá vám žádný bod zadarmo. Je těžké chytit rytmus, zvlášť když stojí tak daleko za základní čarou. Máte pak pocit, jako byste hráli proti zdi. Bylo pro mě složité dostat se do správného tempa a do své zóny. Měl jsem herní plán, ale v určitých chvílích bylo nesmírně těžké zvolit správný úder.“
Z kurtu jste musel během třetí sady odejít kvůli ošetření. S čím jste se potýkal?
„I když jsem během dvou volných dnů dobře zregeneroval, během zápasu mi začal tuhnout krk na levé straně. Neřekl bych, že jde o zranění, které by mě vyřadilo na delší dobu. V danou chvíli mě ale ztuhlý krk omezoval v některých pohybech. Provázel mě mírný diskomfort, ale není to nic vážného a bude to v pořádku.“
Rozhovor pokračuje pod infografikou.
Zverev vás v pozápasovém rozhovoru na kurtu velmi chválil. Co jste si řekli u sítě?
„Pogratuloval jsem mu ke skvělému výkonu. Máme spolu dobrý vztah i mimo kurt. Je to hráč, který si právem zaslouží být třetí na světě. Vzhledem k tomu, že Jannik Sinner vypadl a Carlos Alcaraz nehraje, je Saša jedním z těch, kteří by si tady zasloužili vyhrát. Popřál jsem mu hodně štěstí do finále.“
Vám zbudou pozitivní zkušenosti, které si musíte nutně z Paříže odvézt, že?
„Určitě, snad už za pár hodin se na to podívám jinak. I teď, když přemýšlím o celých dvou týdnech, vidím obrovské množství pozitiv, která převyšují tuhle jednu porážku, i když přišla po solidním výkonu. Jsem nesmírně šťastný, že jsem se dostal až do semifinále a porazil několik hráčů ze světové špičky. Prošel jsem si těžkými momenty. Už to vypadalo, že na turnaji skončím, třeba už ve druhém kole, ale dokázal jsem se zvednout, bojovat a najít cestu k vítězství. Když bylo momentum na mé straně a cítil jsem se skvěle, ukázal jsem ze sebe to nejlepší. Zažije se toho za ty dva týdny strašně moc a já spoustu těchto věcí zažíval poprvé. Jsem rád, že jsem to zvládl tak dobře. Celkově to beru jako skvělý turnaj.“
Kdybyste měl vyzdvihnout jednu zkušenost, která se vám může hodit do budoucna ohledně toho, jak se v pozdních kolech grandslamu cítit a chovat, která by to byla?
„Dva týdny jsou strašně dlouhá doba. Není to jako na menších turnajích, které odehrajete třeba za pět dnů. Můj první zápas se hrál v neděli před třinácti dny. Za normálních okolností už bych teď startoval třeba na třetím turnaji. Být neustále v zápasovém rytmu a koncentrovat se hlavou na to, co je tady a teď, je nesmírně náročné. Během těch dní nastala spousta složitých momentů. Dokázal jsem se z nich dostat, vyhrát a znovu se zkoncentrovat na další zápas, ve kterém jsem pak hrál neuvěřitelně. Jenže i když vyhrajete, za dva dny vás čeká další zápas. A takhle to jde celé dva týdny. Udržet si momentum a rytmus po celou dobu je extrémně náročné. Tento turnaj mi ukázal, že na to mám a že to dokážu. Není to tak, že odehraji jeden skvělý zápas a pak přijde strmý pád dolů. Ověřil jsem si, že to zvládnu.“
Jistě teď máte tenisu plné kecky a nechcete o dalších turnajích ani slyšet. Tomáš Berdych ale vždycky říkal, že nejlepší příprava na Wimbledon je hrát dobře v Paříži. Jste rád, že budete mít už za chvíli další šanci?
(smích) „Něco na tom bude, protože tyhle dva grandslamy následují strašně rychle po sobě. Teď je víkend a za tři týdny už mohu hrát první kolo na Wimbledonu. Zápasové tempo a rytmus mi během antukové sezony kvůli zraněním chyběly, ale tady v Paříži jsem je získal. Cítím se teď skvěle. Mentálně i fyzicky unavený samozřejmě jsem, ale nejsem úplně vyždímaný. Odhlásil jsem se příští týden ze Stuttgartu, na trávě odehraji jen jeden přípravný v Queen's Clubu. Potřebuji dostat pod kůži jiné podmínky, odlišný povrch, jiné míče i prostředí. Zápasové tempo a rytmus však mám, takže udělám maximum, abych na tyto grandslamové výkony navázal i na Wimbledonu.“
Setkal jste se už s trenérem nebo s rodinou? Stihli jste už utkání probrat, zhodnotit nebo se vzájemně pochválit?
„Zatím jsem se viděl pouze s nejbližším týmem. Od konce zápasu uplynula krátká doba, takže žádná hlubší analýza logicky neproběhla. Určitě se o tom pobavíme později. Chci si z toho vzít to dobré, poučit se z chyb a tyto zkušenosti přenést do dalších zápasů a turnajů. Celkově jsme s týmem odvedli skvělou práci. Shodli jsme se, že to byly dva fantastické a pozitivní týdny. Ukázalo nám to, že jdeme správnou cestou. Udělám maximum, abych v tom pokračoval a jednou na grandslamu došel ještě dál. A třeba ho i vyhrál.“
