Z univerzity do stovky i Wimbledonu. Viďmanová září: Můžu držet krok s nejlepšími
PŘÍMO Z LONDÝNA | Narodila se v Moskvě, od pěti let však žila v Praze a již dávno má i české občanství. Darja Viďmanová je dalším jménem s českou vlaječkou na mapě světového tenisu. Vytáhlá (182 cm) třiadvacetiletá slečna právě teď prožívá nejúspěšnější období kariéry. Před týdnem slavila největší titul kariéry na turnaji WTA 125 v portugalském Figueira da Foz i vpád do elitní stovky žebříčku. A v pondělí si premiérově zahrála na grandslamu. Ne na ledajakém a proti ledajaké soupeřce. Wimbledonský střet se světovou čtyřkou Jessicou Pegulaovou (5:7, 3:6) byl pro ni školou i důkazem, že zvládne se špičkou držet krok.
Co jste si říkala, když jste viděla los? Mnoho silnějších soupeřek už v pavouku nebylo.
„Byl to mix emocí. Doufala jsem v příznivější variantu, ale zároveň jsem si uvědomovala, že přesně takové zápasy kvůli zkušenostem potřebuji. Takže jsem to vzala v pohodě. I když je fakt, že před zápasem to pro mě bylo těžké, protože jsem s nikým tak dobrým dosud nehrála. Jen jsem doufala, že to neskončí debaklem.“
A taky jste rychle prohrávala 0:4…
„Na začátku zapracovaly nervy – velký kurt, těžká soupeřka. Jakmile ze mě tréma opadla, zjistila jsem, že se s ní dá hrát. Největší rozdíl byl ale v tom, že v klíčových momentech soupeřka zahrála prostě skvěle.“
Před pár dny jste vyhrála největší titul kariéry, pronikla jste do první stovky žebříčku, teď prožíváte grandslamovou premiéru rovnou na Wimbledonu. Netočí se z toho člověku trochu hlava?
„Ani ne, nepřipadá mi to jako nějaký obrovský skok. První stovky jsem chtěla letos dosáhnout, byl to můj cíl. Mám spíš radost z toho, jak to celé vyšlo. Minulý týden jsem přecházela z trávy na beton a turnaj těsně před Wimbledonem se povedl. Odehrát tolik zápasů po sobě pro mě bylo skvělé. Účast v hlavní soutěži grandslamu byl jeden z hlavních cílů pro tento rok, takže jsem ráda, že mám splněno.“
Co je příští metou?
„Teď bych se ve stovce chtěla do konce roku udržet. Nejdůležitější je se stabilizovat a teprve potom stoupat výš.“
Když mám volno, snažím se od tenisu úplně vypnout
Do profitenisu jste došla vysokoškolskou cestou na University of Georgia. Jako jedna z mála hráček historie jste dosáhla na trojkorunu - ovládla jste šampionát NCAA v týmech, singlu i deblu. V čem vám tahle doba nejvíc prospěla?
„Rok po juniorkách jsem zhruba rok objížděla profesionální turnaje a cítila jsem, že na plný přechod k profíkům a na všechno, co to obnáší, nejsem ještě úplně připravená. Univerzita se zdála jako dobrá volba – získáte diplom zdarma, a přitom dál trénujete a odehrajete spoustu zápasů. Dnes jsem moc ráda, že jsem se tak rozhodla. Máte bezplatné studium, přičemž tréninky i zápasy mají vysokou úroveň. Zázemí je kompletní – od fyzioterapie po kondiční přípravu. Mně osobně to pomohlo nejen tenisově, ale po dokončení školy jsem byla mnohem lépe připravená na profesionální okruh i mentálně.“
A rozdíl mezi univerzitním a profesionálním tenisem nebyl po vašem návratu tak velký, jak jste si původně myslela?
„Myslím, že ten rozdíl nebyl nikdy úplně propastný. Když jsem hned po škole začala hrát profesionální turnaje, cítila jsem, že na to mám a jsem připravená.“
Prý jste si v Americe oblíbila americký fotbal. Je to pravda?
„Ano, studovala jsem na Georgii a tamní tým patří k nejlepším. Mají obrovský stadion a zápasy jsou velký zážitek. Sice mi trvalo několik utkání, než jsem vůbec pochopila pravidla, ale atmosféra je neuvěřitelná. Při každém zápase se v podstatě uzavře celé město a sejde se obrovské množství lidí. Stadion má kapacitu skoro sto tisíc diváků, je to monstrózní. Když už tam člověk žije, je skoro povinnost na zápas zajít.“
Kde máte v současnosti tréninkovou základnu? Kam se vracíte?
„Na Floridě, v akademii IMG. Přestěhovala jsem se tam loni hned po dokončení vysoké školy. A když jsem v Praze, trénuji na Štvanici.“
S přibývajícími úspěchy vás lidé začínají více registrovat. Zkuste se ještě představit mimo tenisový kurt. Máte nějaké koníčky, které vás definují?
„Ráda objevuji nové restaurace, ochutnávám zajímavá jídla a baví mě výběrová káva. Teď se také snažím víc číst. Naposledy jsem sáhla po anglické klasice, románu Pýcha a předsudek. Když mám volno, snažím se od tenisu úplně vypnout, aby člověk nežil jenom jím.“
