Menšík po kruté show na Wimbledonu: Kdo má přehnaná očekávání, ten tenis vůbec nezná
PŘÍMO Z LONDÝNA | Grigor Dimitrov se stal loni nostalgickým oblíbencem Wimbledonu poté, co si v osmifinále a při vedení 2:0 nad pozdějším šampionem Jannikem Sinnerem utrhl prsní sval a musel skrečovat. I proto mířila podpora většiny fanoušků na kurtu číslo jedna ve prospěch pětatřicetiletého Bulhara, jenž naplno využil divokou kartu a skolil nastupující star. Dvacetiletý Čech Jakub Menšík měl své šance, nakonec padl už ve 2. kole 6:7 (5), 6:4, 5:7, 3:6.
Jakube, proč myslíte, že vám zápas utekl?
„Grigor hrál opravdu skvěle. Jeho styl je pro mě, obzvlášť na trávě, tím vůbec nejnepříjemnějším, se kterým se dá něco dělat. V tomhle ohledu jsem měl trochu smůlu. Byl to dlouhý zápas plný zvratů na obou stranách. Oba jsme začali trochu pomaleji, ale od druhého setu už to byl skvělý tenis. Ve třetím setu mě poprvé brejknul. To se stává, jednou to bohužel přijít muselo a já ztratil servis.“
Za stavu 1:2 na sety z vašeho pohledu zatáhli pořadatelé střechu. Jak se to promítlo do utkání?
„Zápas to úplně otočilo. Pro oba to bylo lepší, protože předtím dost foukalo a byla to spíš psychologická bitva. V hale to ale bylo úplně o něčem jiném. I když jsem ho hned po té krátké pauze brejknul, úroveň, kterou pak předvedl, byla neuvěřitelná – jako by byl ve své nejlepší formě. V koncovce bylo strašně těžké s tím něco udělat. Sám jsem ve čtvrtém setu hrál nadprůměrný tenis, ale on byl bohužel ten lepší a šťastnější.“
Čím vám Dimitrovův styl nejvíc vadil?
„Jeho herní styl trávě maximálně sedí. Krátké čopy, navíc ve větru, jsou pro mě při mé výšce extrémně složité. Je těžké se dostat pod míč a něco z toho vytvořit. Hrál velmi konzistentně a skvěle returnoval. Byl lepší ve všech aspektech, a proto odchází spokojenější.“
U sítě jste se velmi vřele pozdravili, jste kamarádi, že?
„Ano, s Grigorem se dobře známe a jsme kamarádi i mimo kurt. Během zápasu jste v zápalu boje, tenze by se dala krájet a emocí je tam strašně moc. Po konci jsme ale oba věděli, že hlavně v závěru čtvrtého setu jsme předváděli skvělý tenis. Po té bitvě jsem mu pogratuloval, hrál skvěle a sportovně jsem uznal, že byl lepší. Tím, že jsme přátelé, jsme to brali s nadhledem.“
Na trávě se cítím o dost lépe
Hrál jste proti skvělému hráči na kurtu číslo 1, byla výborná atmosféra a hrál se pěkný tenis. Dá se říct, že to pro vás byl velký zážitek, nebo dokonce zábava?
„Určitě ano. Na zápas jsem se moc těšil, nejen kvůli Grigorovi, ale i proto, že jsme hráli na větším kurtu. Byla to pro mě skvělá zkušenost, poprvé jsem si na Wimbledonu vyzkoušel velký dvorec. Každý kurt je tu trochu specifický, takže mi chvíli trvalo, než jsem si zvykl. Atmosféra byla skvělá, a i když vím o spoustě věcí, které jsem mohl udělat lépe, celkově tu zkušenost hodnotím pozitivně.“
Mohl jste třeba lépe využívat brejkboly – v první sadě vám jich uteklo všech sedm, z toho tři byly i setboly.
„Jo, v prvním setu jich tam bylo dost. Start byl z obou stran trochu pomalejší a mně trvalo delší dobu, než jsem se srovnal s odlišností kurtu. Oproti minulému zápasu se mi zdál jiný. Navíc foukalo a podmínky byly celkově náročné. V prvním setu jsem měl hodně šancí, na druhou stranu on měl brejkboly ve druhé sadě. Nevyužil je, já ano, takže se to srovnalo. Je pravda, že se dalo hodně věcí udělat lépe, a jednou z nich byla celkově hra na returnu.“
Zdálo se, že oba máte postupem času také problémy s pohybem.
„Jak se stmívalo, měl jsem pocit, že začala padat rosa. Kurt začal hrozně klouzat a oba jsme tam párkrát podklouzli. V průběhu zápasu se sejde strašně moc faktorů – nejdřív slunce, pak hrajete ve stínu, fouká vítr, pak se zatáhne střecha a začne to klouzat. Je opravdu náročné se na všechny tyto změny bleskově adaptovat.“
Když odhlédnete od výsledku a podíváte se čistě na výkon, jak jste spokojený? Oproti loňsku jste ve Wimbledonu předváděl o sto procent lepší tenis. Můžete popsat svůj progres na trávě?
„Ve srovnání s loňským rokem se na ní cítím o dost lépe. Bylo to vidět na mém výkonu a sám jsem měl ze hry mnohem lepší pocit. Že jsem letos na trávě vyfasoval ty nejvíc nechutné soupeře, to je prostě los, ten si člověk nevybírá. Beru to jako skvělou zkušenost. Zahrál jsem si dobré zápasy a herně to posunul, i když vím, že je v mé hře stále spousta aspektů, na kterých musím zapracovat.“
Na Roland Garros jste hrál semifinále, ve Wimbledonu končíte „jen“ ve druhém kole. Lidé od vás po velkých výsledcích přirozeně hodně čekají. Jak to berete vy?
„Kdo má v tenise přehnaná očekávání, ten náš sport moc nezná. Pokaždé je to jiné – jinak se cítíte, hraje se na jiném povrchu a v jiném prostředí. Od Roland Garros neuplynulo moc času, nestihl jsem o tom ani pořádně popřemýšlet, natož se stoprocentně připravit na trávu. Paříž byl super výsledek, ale předtím jsem prohrál v Hamburku ve druhém kole, byl jsem skleslý a říkal si, že potřebuji změnu, protože na tom nejsem nejlépe. A z takového rozpoložení jsem pak dokázal uhrát velký výsledek. Člověk nikdy neví, tenis je nesmírně nepředvídatelný. Pokud nejste Alcaraz nebo Sinner, tak jeden týden můžete prohrát v prvním kole a další týden vyhrát celý turnaj.“
