Totální agrese a déjà vu po patnácti letech. Vyrostla Česku ve Wimbledonu nová Kvitová?
PŘÍMO Z LONDÝNA | Ty příběhy jsou si nápadně podobné. Před patnácti roky dorazila Petra Kvitová na Wimbledon povzbuzená velkým titulem z Madridu a premiérovým vstupem do TOP 10. Bylo jí jednadvacet, svět tenisu registroval talent levoruké Češky s dlouhým copem, ještě ji však nebral zcela vážně. Program Wimbledonu 2026 ZDE >>>
Lindě Noskové je právě jednadvacet let a i o ní platí vše zmíněné. Také předvádí dravý tenis, jímž si nedávno vystřílela trofej na trávě v Berlíně a první posun do elitní desítky. O jejím nadání se v brandži ví, dosud však zůstává ve stínu hvězd s větším renomé.
Kvitová si ho nadosmrti vybudovala ve slavné sezoně 2011, když ve wimbledonském finále poslala při mečbolu eso na téčko, předčila celebritu Mariu Šarapovovou a přijímala gratulace od vévody z Kentu. Nosková zatím dorazila pouze do čtvrtfinále s Elise Mertensovou. Jde do něj ale ve středu od dvou hodin českého času jako velká favoritka.
Kdo sleduje její tenis, má místy déjà vu a na mysl se mu vkrádá příběh dnes už dvojnásobné maminky PK. Jejich tenisová identita je velmi podobná – totální agrese. Nezáleží na jménu soupeřky, svůj osud si diktují ostrými švihy raketou samy. „Podívejte, co udělala s Madison (Keysovou). Ta ráda diktuje tempo a vůbec se jí nelíbilo, že Linda hraje ještě rychleji a že najednou nemá na nic čas. Kvůli tomu se její hra začala rozpadat,“ všimla si v hledišti Lucie Šafářová, jíž imponuje i klid, který z nejmladší čtvrtfinalistky Wimbledonu vyzařuje. „Myslíš, že je vůbec někdy nervózní?“ obrátila se během osmifinálové přestřelky s Američankou nevěřícně na kamarádku Barboru Strýcovou.
Na trávě je sama sebou
Nosková klame tělem. Má sice flegmatický výraz, pod kapotou to v ní ale vře. Nakládá si na sebe tlak, pod kterým se někdy sesype. Tak jako před pár týdny při Roland Garros, kde vybouchla už v prvním kole s Marií Sakkariovou. Kvůli extrémně útočnému pojetí asi nikdy nebude hráčkou se stálými výkony, pokud se však dostane do ráže, nedá se s ní hrát. Tak jako kdysi s Kvitovou.
„Fakt hodně záleží, jak se Linda na kurtu cítí, jestli má dobrý kontakt s míčem a je dostatečně sebevědomá. Když cítí na raketě, že má hru pod kontrolou, je skvělá. Když do toho šlápne a má formu, je strašně těžké ji porazit,“ vypozorovala kapitánka týmu pro BJKC Strýcová. Reprezentaci Nosková poslední léta táhne, bez manýr primadony se do ní vrací ochotně a obětavě jako ve svých letech Kvitová.
I vycházející star Nosková je oblíbenou holkou do party. Se Strýcovou při posledním zápase ve Švýcarsku chodila ráno běhat a přes robustnější postavu udivovala vysokým tempem, které s účastnicí několika maratonů dokázala pohodlně držet. Ke slavnějším krajankám, které sledovala jako malá v televizi, stále vzhlíží. Se Šafářovou v pondělí rozprávěly o nástrahách hry na trávě. Semifinalistka Wimbledonu ze sezony 2014 vzpomínala, že jí trvalo až do sedmadvaceti, než přišla na to, jak na zeleném hrát. „Jakmile to pak člověk pochopí, už to jde samo,“ nabádala máma dvou dětí Noskovou.
Ta prozřela v mnohem mladším věku, za poslední dvě sezony vyhrála na trávě už sedmnáct zápasů, nejvíc ze všech světových tenistek. Naučila se na ní hýbat, získala jistotu pod nohama. A může na ní být sama sebou – tedy střemhlavou útočnicí bez zábran. „Mám to v krvi, takhle hraju snad od osmi let. Nikdy jsem neměla moc v lásce jen tak vracet míč. Když jsem byla dítě, dělala jsem kvůli svému stylu spousty a spousty chyb. Ale jsem ráda, že jsem to během dospívání nikdy doopravdy nezměnila.“
Díky tomu teď stojí v předsálí obřího úspěchu. Tak jako před patnácti lety Petra Kvitová.
