Strach z puchýřů. A pssst, tady se nekřičí. Legendy Wimbledonu věří: Zase vyhraje Češka
PŘÍMO Z LONDÝNA | Nehádali byste jim jejich věk. Lucie Šafářová (39) s Barborou Strýcovou (40) zase oblékly bílé tenisové šaty, vzaly raketu do ruky a přijely hrát Wimbledon. Byť jde jen o čtyřhru legend, stále je to pro ně velká věc. „Není problém běhat na kurtu tři hodiny, ale bojím se puchýřů, protože jsem raketu skoro nedržela. Už mám jeden,“ ukazuje rozesmátá maratonkyně Strýcová dlaň. Program Wimbledonu 2026 ZDE >>>
Coby kapitánka týmu pro BJK Cup operuje v All England Clubu již několik dní a poctivě obráží zápasy českých tenistek. Šafářová dorazila s dětmi a manželem Tomášem Plekancem teprve v pondělí. „Všichni jsou tady úplně poprvé. Takže dětem musím třeba vysvětlovat, že se ve Wimbledonu nekřičí. Zatím se nám to teda moc nedaří,“ vypráví pobaveně s tím, že s kamarádkou Strýcovou drží pohromadě. „Jsme tu jako jedna velká česká rodina. Děti spolu chodí do zdejší školky a Bářina maminka jim dělá kulturní referentku, takže je to moc fajn.“
Obě dámy, jež si stále drží vysportované postavy a lásku k tenisu, napsaly na londýnské adrese SW19 výjimečné příběhy. Šafářová se propracovala do semifinále nejslavnějšího turnaje planety v sezoně 2014, Strýcová pět let po ní. A k tomu dvakrát dominovala čtyřhře.
„Jsem hrozně vděčná, že tu zase můžu být. Zrovna jsem říkala v autě mámě, že zase zažívám to, co jsem zažívala jako hráčka. Když jsem cítila vůni zdejší prádelny, tu nádhernou chemii, vrátily se mi všechny vzpomínky,“ líčí Strýcová, jíž pořadatelé za spoluhráčku vybrali Dominiku Cibulkovou. „To je fajn. Máme se s Domčou rády a jsme tady jasně nejvyšší tým,“ vtipkuje Strýcová. Šafářová startuje po boku další Slovenky Magdaleny Rybárikové.
Turnaj legend slouží jako doprovodný program druhého wimbledonského týdne, aby diváci za své peníze dostali co nejvíc akce a také trochu nostalgie. Ty největší příběhy se píší v jiných soutěžích a také obě české velikánky s potěšením sledují, jak hlubokou stopu letos zanechávají jejich krajanky. „V osmifinále byly čtyři naše holky, ve čtvrtfinále dvě. Obrovský úspěch. A mají na to jít ještě dál,“ burcuje Strýcová. „Podle mě je velká šance, že to tady letos Češka zase vyhraje. To by byla krása,“ netají Šafářová předtuchu, že mísu Venus Rosewaterové pozvedne potřetí za poslední čtyři roky Češka.
Wimbledonský úspěch je už prostě v DNA českých tenistek. „Protože my Češky hrajeme obecně hodně rychle, jsme zvyklé přes zimu hrát na rychlých površích v halách. Možná právě proto nám to tu tak svědčí,“ přemítala Šafářová.
A také funguje lavinový efekt. Úspěchy českých dam ve Wimbledonu inspirují další generace. „Já jako malá sledovala Petru Kvitovou, Karolínu Plíškovou nebo Báru Strýcovou, která je teď naší kapitánkou. Je to neuvěřitelný pocit procházet historií, vidět všechna ta jména nebo s nimi mluvit. Pořád se vedle nich cítím jako malé dítě, které kouká na celebrity a na lidi, ke kterým vzhlíželo,“ vyprávěla letošní čtvrtfinalistka Linda Nosková. Strýcová jen pokyvuje hlavou. „Úspěchy fungují jako skvělá motivace. Když to zvládne jedna, druhá si řekne, že to chce dokázat také. A kdo uspěje na Wimbledonu, stane se nesmrtelným.“
Vstoupí letos do party vyvolených další české jméno? Hvězdy minulosti by to velmi uvítaly.
