Lehečkovi vadí wimbledonská večerka: Absurdní! A chválil osamělého fanouška Federera
PŘÍMO Z LONDÝNA | Sedmnáct hodin poté, co jeho duel s Alexandrem Zverevem přerušila wimbledonská večerka, se Jiří Lehečka vrátil k dohrávce na ikonický centrkurt. Spravil si v ní náladu, šampionovi Roland Garros dokázal vzít set, z pondělního manka 0:2 na sety se však již zpět nedostal (4:6, 5:7, 6:3, 6:7 (6)). Program Wimbledonu 2026 ZDE >>>
K dohrávce jste nastoupil velmi nabuzeně a rychle získal třetí set. Věřil jste v obrat?
„Od začátku jsem věděl, že musím předvést skvělý výkon hned od prvních výměn. Chtěl jsem ukázat, že jsem připravený na kurtu bojovat a jít si za vítězstvím. Začínalo se za stavu 3:3, takže po třech narychlo odehraných gamech mohl být konec, ale jsem rád, že se to vyvinulo opačným směrem. Věděl jsem, že musím hrát agresivněji, což se mi v pondělí úplně nedařilo. Pomohlo mi, že panovaly úplně jiné podmínky než večer pod zataženou střechou. Míče skákaly o něco výš, takže pro mě bylo snazší útočit a chodit si pro údery.“
Stokrát škoda lehké bekhendové chyby v tiebreaku na mečbol, že?
„Ta mě hrozně mrzí, byla to laciná chyba do sítě. Opravdu mě štve, protože jinak ten tiebreak vypadal z mé strany docela slušně. Proti hráči jeho kalibru si ale takové zaváhání nemohu dovolit. Přišlo v ten nejhorší možný moment, ale to se v tenise stává. Je to pro mě dobrá zkušenost.“
Co říkáte na zdejší zvyk, takzvanou večerku, kdy se v jedenáct hodin večer musí končit? V pondělí vám přerušení zápasu vzhledem k vývoji asi neuškodilo, ale obecně?
„Mně to přijde jako úplný nesmysl a absolutně nechápu, k čemu je to dobré. Je to specifikum pouze této čtvrti, čemuž vůbec nerozumím. Vždyť celý svět zná název Wimbledon jen díky tomuto turnaji. Všichni lidé mimo Anglii mají toto místo spojené výhradně s tenisem. Ekonomicky se do této oblasti nasype obrovské množství peněz a místní obyvatelé z toho hodně profitují. Když si uvědomím, kolik peněz platíme jen za pronájem domů, myslím si, že by to ty dva týdny v roce mohli místní přežít. Přijde mi to naprosto absurdní a nikdy jsem to nepochopil.“
All England Club přislíbil dodržovat tohle pravidlo v roce 2009, kdy byla nad centrálním dvorcem vybudována zatahovací střecha s umělým osvětlením. Aby organizátoři vůbec získali stavební povolení od místní městské rady, museli se zavázat, že zápasy pod střechou nebudou pokračovat po 23. hodině.
„I tak mi to přijde až úsměvné. Ano, proti Zverevovi jsem z toho pravidla těžil já, ale příště se to může otočit proti mně. Nabízí se také druhá otázka, zda má vůbec smysl začínat zápasy na centru až v půl druhé odpoledne, když se o této večerce ví. Tyto dvě věci dohromady zkrátka nedávají smysl. Zvlášť když vidíme, kam se moderní tenis posouvá – výměny jsou delší a už se nehraje na tak rychlé trávě jako před třiceti lety. Takže se nestává zase tak ojediněle, že se musí v jedenáct přerušovat.“
Když jste v pondělí začínali zápas, královská lóže byla zcela prázdná, jediný v ní hned od prvního gamu seděl jediný muž – Roger Federer. Všimnul jste si?
„Určitě, jeho nešlo přehlédnout. Byl to moc hezký moment, i když je pravda, že po prvních deseti minutách se box zaplnil, takže tam sám neseděl zase tak dlouho. Ukázal tím ale, že má tenis pořád strašně rád a že ho zajímají i samotné začátky zápasů. Velice jsem si vážil šance hrát na tak úžasném kurtu před člověkem, který na něm sám odehrál skvělé zápasy a dokázal tu neuvěřitelné věci. Škoda jen, že se mi před ním nepodařilo urvat aspoň ten jeden set.“
Jak hodnotíte Wimbledon celkově? Berete ho jako progres, nebo spíše jako nevyužitou šanci?
„Jako nevyužitou šanci určitě ne. V osmifinále jsem stál proti Zverevovi, který je podle mě ve své životní formě. Je na něm vidět, že jeho současný tenis na trávě je úplně někde jinde, než když jsem ho tu viděl hrát před lety. Je mnohem aktivnější, výborně podává – stačí se podívat na průměrnou rychlost jeho druhého servisu, to samo o sobě ukazuje, jak moc si věří a nebojí se do toho chodit. Začal hrát mnohem agresivněji, už to není ten starý Zverev, který se na trávě snažil hrát antukový tenis. Kdyby takhle hrál i v předchozích letech, určitě by to nebylo jeho teprve první zdejší čtvrtfinále za celou kariéru.“
Takže porážku s takovým hráčem berete, byť je tráva jeho nejslabším povrchem a vaším nejsilnějším?
„Samozřejmě bych si do osmifinále přál někoho jiného, abych měl šanci na čtvrtfinále o něco větší, ale dostal jsem turnajovou dvojku v životní formě. Na to se nemůžu vymlouvat. Pokud chci takový turnaj vyhrát, stejně musím ty nejlepší dříve či později porazit. Beru to jako skvělou zkušenost. V prvních třech zápasech jsem byl pokaždé favoritem a zvládl jsem je slušně. Teď se mi bohužel nepodařilo zápas otočit, ale myslím si, že i tak měl skvělou úroveň. Za svůj výkon se nemusím stydět.“
