Nosková v němém úžasu: Budu si muset prohlédnout fotky. Komu mají Češi fandit ve finále?

Co se vám honilo hlavou po mečbolu?
„Nemohla jsem tomu uvěřit. Člověk chce přesně takové chvíle zažívat, toužíte tyhle velké zápasy vyhrávat. Ale když k tomu skutečně dojde, najednou nevíte, jak reagovat nebo si to naplno uvědomit. Každý úspěch, skvělý zápas nebo povedený turnaj mi dojde vždycky až po jeho skončení. Teď mám pocit, že už se plně soustředím na finále. Takže mi to asi dojde až po turnaji.“ (smích)

Jak dobře se znáte s Karolínou Muchovou? Vzpomínáte si, kdy jste se setkaly poprvé? Sledovala jste některé její zápasy, když jste byla mladší?
„Vlastně jsme se potkaly až před pár lety, když jsem začala hrát na okruhu. Je to skvělá hráčka i člověk. Nejvíc jsme se sblížily na olympiádě. Strávily jsme spolu spoustu času, hrály jsme debla a málem z toho byla medaile. Mám pocit, že právě to byl pro nás ten klíčový týden, kdy jsme se líp poznaly.“

V Paříži na olympiádě jste působily jako hodně veselý tým. Vzpomenete si na nějakou vtipnou historku?
„Pamatuji si, jak jsme se jednou domlouvaly, kam půjdeme na snídani. Nějak nám to ale časově nevyšlo, tak jsme si nakonec do autobusu vzaly jen croissant s nutellou a kávu. S Kájou byla strašná sranda, hlavně na kurtu, protože ani jedna z nás nečekala, že budeme bojovat o medaili. Škoda, že to tehdy nevyšlo. Obě jsme bohužel vypadly hned v prvním kole singlu, o to víc jsme si to pak chtěly vynahradit v deblu a čas na olympiádě si užít.“

S Karolínou jste měly dopoledne společnou rozehrávku. Jak jste pak prožívala její zápas? Sledovala jste ho? Bylo to neuvěřitelné drama.
„Ano, koukala jsem. Měli jsme zápas puštěný na všech obrazovkách v tělocvičně, kde jsem se připravovala na svůj duel. Na kurt jsme šly až nějakou půlhodinu po skončení jejich zápasu, takže jsem se v té době ještě ani nerozcvičovala a měla dost času se dodívat. Musím říct, že zápasy ostatních hráček moc nesleduju, takže tohle pro mě bylo o to nervóznější. Samozřejmě jsem Káje fandila, aby to zvládla a aby už jedna Češka ve finále byla.“

Když Karolína postoupila, motivovalo vás to ještě víc ve smyslu: Chci tam být taky?
„Na to jsem se nesoustředila. Na svůj zápas jsem chtěla jít s čistou hlavou, takže tohle šlo v tu chvíli trochu mimo mě.“

Cítila jste před pár týdny po Roland Garros, že máte na tyhle výsledky, kterých od Berlína dosahujete? Cítila jste ve své hře nebo přístupu nějaký posun, který k tomuhle vedl?
„Ne, vůbec ne (smích). Většinou to přijde tak nějak zčistajasna. Úspěchy nebo dobrou formu si prostě naplánovat nemůžete. Kdyby to šlo, plánovala bych si je na každý grandslam. Po Roland Garros jsem byla psychicky unavená, antuková sezona pro mě byla dlouhá. Odehrála jsem spoustu dobrých zápasů a skvělých turnajů, ale Roland Garros pro mě dopadlo katastrofálně. Musela jsem hlavu v podstatě restartovat a soustředit se na to, abych si čas na kurtu zase začala užívat. A to mě dovedlo až sem.“

Máte pocit, že momentálně hrajete svůj životní tenis?
„Myslím, že teď hraju opravdu skvělý tenis. Zkrátka, kdykoliv se cítím dobře a uvolněně mimo kurt, nakonec se to odrazí i na hřišti. V téhle fázi turnajů mají herní základ všechny holky podobný, největší rozdíl dělají právě ty naprosté maličkosti. Cítím, že teď svůj herní styl na trávě ždímám na maximum a vyplácí se to.“

Vyhrát Wimbledon je největší sen většiny tenistů. Byl i tím vaším?
„Jako dítě jsem brala všechny turnaje úplně stejně. Vůbec jsem netušila, co obnáší se sem dostat. Kdybych tehdy věděla, jak je to neuvěřitelně těžké, ale zároveň krásné, určitě bych do toho šla znovu. Jako malá jsem prostě neměla vůbec tušení, jak moc je tenhle turnaj slavný a výjimečný. Ve čtvrtek ráno jsme ale s Karolínou (Muchovou) měly na centrkurtu rozehrávku. Byla jsem tam v životě vůbec poprvé, dokonce ani jako divák jsem se tam dřív nedostala, takže to byl nádherný moment. Ale pořád mi to všechno úplně nedochází, protože jsem se soustředila na samotný zápas. A teď už upínám myšlenky k tomu dalšímu. Jak už jsem říkala, až celý turnaj skončí, asi si budu muset prohlédnout fotky, abych tomu uvěřila.“

Článek pokračuje pod infografikou.

Co to s vámi dělá, když si uvědomíte, že se dvě Češky utkají ve finále nejslavnějšího turnaje na světě? Je to vůbec poprvé v historii, co se čistě české finále ve Wimbledonu podařilo.
„Jsem na nás obě nesmírně pyšná a myslím, že i celé Česko. Wimbledon v Londýně je jeden z největších, ne-li vůbec největší turnaj na světě. Jsem strašně ráda, že jsme to dokázaly. Obě máme skvělou travnatou sezonu, každá jsme získala titul, takže to dopadlo nejlépe, jak mohlo.“

Kdybyste byla nezúčastněným fanouškem a sledovala zápas o velký titul, kde proti sobě stojí zkušená hráčka v pokročilejší fázi kariéry, pro kterou je to možná poslední šance, a mladá nastupující hvězda – komu byste fandila?
„To říkáte, jako by Kája už končila! (smích) Ale ne, bude to znít jako klišé, ale fandila bych dobrému tenisu. Výkony nás obou byly na tomto turnaji skvělé, proto máme obě titul a jsme tady ve finále. Asi bych si stranu nevybírala.“

Neměli bychom zapomenout na důležitého člověka, kterým je trenér Tomáš Krupa. Ten už v roce 2010 koučoval ve wimbledonském finále Tomáše Berdycha a teď je v něm s vámi. Co pro vás osobně znamená?
„Za mou tenisovou kariéru mi dal ze všech nejvíc. Jsme spolu už šestým rokem, je to skvělý trenér a nesmírně si vážím toho, že stojí po mém boku tak dlouho. Strávili jsme spolu obrovské množství času – od mých začátků na patnáctitisícových turnajích v Egyptě až po současné grandslamové finále. Byl se mnou od úplného začátku, kdy jsem ještě pořádně nevěděla, jak to v dospělém tenise chodí.“

Byl po postupu aspoň trochu naměkko?
„Nebyl. Celý tým se ty emoce snažíme držet pod pokličkou. Nějaké oslavy přijdou na řadu až za pár dní a bude to fajn.“

Muchová děkovala Coco, jméno soupeřky zjistila na tiskovce: Linda? Pohodářka jako já

WimbledonJan Jaroch9. července 202620:50

Muchová s Noskovou píší dějiny. Na české finále sice už došlo, ale ne oficiálně. Proč?

WimbledonJan Jaroch9. července 202620:00