Tak já ji brejknu, no… Huťka o své bývalé svěřenkyni Noskové, z Přerova volali do Paříže
Od čtvrtka mu v kapse neustále bzučel telefon. Jednou volali novináři s žádostmi o rozhovor, podruhé známí, kamarádi i kolegové. Téma většiny hovorů se točilo kolem Lindy Noskové, která se těší na očekávané wimbledonské finále proti Karolíně Muchové. „Psali mi lidi z Toronta nebo New Yorku a říkali mi: ‚Hele, dvě Češky ve finále Wimbledonu? To je šílená bomba,” usmívá se prezident přerovského tenisového klubu Petr Huťka, jenž Noskovou v minulosti trénoval. Veškeré dění okolo českého finále ONLINE ZDE>>>
Tenisem teď žije celé Česko, o to víc pak Přerov. Finále ženské wimbledonské dvouhry mezi Lindou Noskovou a Karolínou Muchovou se bude v sobotu od 17:00 promítat v tamním parčíku U Majáku. „Děkuju městu za podporu a speciálně panu primátoru Vránovi, který pro to udělal hodně. K promítání jsme potřebovali povolení od Eurosportu, takže jsme museli volat do Paříže a shánět kontakty. Pak je tady Velká Morava Fest, kde se bude finále promítat také,“ líčí Petr Huťka v rozhovoru pro deník Sport a web iSport.cz.
Jak jste Lindino semifinálové vítězství nad Ukrajinkou Kosťukovou prožíval?
„Samozřejmě jsem fandil. Když jsem viděl Káju Muchovou, už při jejím zápase jsem měl dva infarkty. (usmívá se) Tím, jak mám na Lindu užší vazbu, jsem to prožíval hodně. Na konci jsem měl skoro slzy v očích. Je krásné, když něčeho podobného dosáhne hráčka, která z našeho klubu pochází.“
Ve finále máte jasno, komu budete fandit?
„Určitě. Linda je aktuálně naše, i když Kája u nás od roku 2012 do 2019 taky byla. Sám jsem ji občas trénoval. Pamatuju si, že vždycky byla hodně šikovná. Lindu znám však trošku lépe, protože jsem jí dělal nějaké dva tři roky osobního trenéra.“
Jaké máte na obě vzpomínky?
„Linda byla vždycky taková tichá a milá holčička, ale zároveň pořád trošku ve svém světě, což je dobře. Když se ale rozmluvila, mluvila hodně. (usmívá se) Hlavně na kurtu dobře reagovala. Pokud jsem jí něco řekl, vždycky to povedla.“
A co Karolína?
„Byla prostě šikovná. Její tatínek je bývalý profesionální fotbalista, takže když jsme hrávali s tenisákem nohejbal, vždycky jí to šlo. Jakmile hrála fotbal, byla skoro lepší než všichni ostatní. Musím říct, že měla dobrý cit pro míč a takovou šikovnou ruku. I na kurtu byla hračička, dávala hodně kraťasů i hodně čopů.“
Čím si vysvětlujete, že se Češkám zrovna na Wimbledonu dlouhodobě takhle daří? Markéta Vondroušová vyhrála v Londýně před třemi lety, Barbora Krejčíková před dvěma.
„Je to zvláštní. Jsme země, která se soustředí hlavně na antuku, protože nic jiného tady nemáme. V zimě se samozřejmě hraje na betonu v halách, ale travnaté kurty v Česku nejsou. Možná je to tím, že většina Češek má relativně agresivní pojetí hry, což je pro Wimbledon důležité. Kvitka (Petra Kvitová) nebo Plíšková dobře servírovaly, stejně to má Linda. Právě servis je alfa a omega celého úspěchu.“
Linda letos na trávě září. Před pár týdny vyhrála turnaj v Berlíně a teď je ve finále Wimbledonu. Čekal jste, že se potká s takovou formou?
„Travnatou sezonu má neskutečnou, což vám ne pokaždé vyjde, protože z antuky přecházíte narychlo. Zrovna těsně před Berlínem jsme byli na večeři, při které jsem se ptal, jak se na trávu těší. A víte, co mi odpověděla? ‚Mně tráva nevadí, já se na to skoro těším.‘“ (usmívá se)
Působí jako flegmatička...
„Taky že je. Na takovém turnaji na vás sílí tlak každým dalším kolem a velkou roli při něm hraje hlava. A mně připadá, že Linda je oproti ostatním daleko klidnější. Když jsem viděl Mušku v semifinále, tam to bylo jako na houpačce. Byla na ní vidět nervozita i na základě toho, jak se chytala za břicho a popisovala, že nemohla dýchat. Linda naopak vypadala, že si prostě za stavu 5:4 řekla: ‚Tak já ji brejknu, no.‘ Je to výhoda, protože ostatním se v takové fázi Wimbledonu rozklepou a podlomí kolena, ale Linda hraje v podstatě stejně jako v prvním kole.“
Je právě taková povaha u tenistů ideální?
„Někdy ne. Někdy musíte trošku zabojovat, zatnout pěstičku, hecnout se a povzbudit se, ale Linda umí i tohle. Je vidět, že je prostě v pohodě a úplně v klidu. Vnitřně to asi bude jiné, ale navenek klidně vypadá.“
