České slzy ve Wimbledonu. Šampionka Nosková děkovala mamince do nebe, vtipy o kamarádství
PŘÍMO Z LONDÝNA | Bylo to finále, které mělo nádech pohádky i antické tragédie. Dvě kamarádky Linda Nosková s Karolínou Muchovou předvedly strhující českou show ve finále Wimbledonu, kterou nakonec ovládla jednadvacetiletá tenistka z Přerova 6:2, 5:7, 6:3. Dění okolo finále jsme sledovali ONLINE ZDE>>>
Po zápase propukly české emoce. Bezbřehé štěstí i hluboký smutek. Karolína Muchová se před mikrofonem rozplakala, pak ale našla sílu vtipkovat. „Těžko se mi hledají slova. Začnu s Lindou, mojí bývalou kámoškou. Dělám si srandu. Jsi tak mladá, bylo to tvoje první finále grandslamu a zvládla jsi ho neuvěřitelně. Jsi skvělá hráčka a dobrý člověk, moc ti gratuluju. Tohle je výjimečný turnaj, jsem ráda, že tu stojím, i když jsem teď ukrutně zklamaná. Omlouvám se, přemáhají mě emoce. (pláče) Díky všem kamarádům a rodině, že jste mě přijeli podpořit. A díky celému týmu. Chci tuhle trofej a budu o ni bojovat ještě víc,“ slíbila devětadvacetiletá tenistka.
Nosková se k ní pak obrátila. „Karol, přinutila jsi mě sáhnout si na dno. Jsem ráda, že jsme kamarádky a dneska jsme spolu tvořily historii. Věřím, že všichni fanoušci doma v Česku jsou na nás dvě pyšní,“ vzkázala domů a pokračovala v děkovačce.
„Díky Agátě (Černé – kamarádce) za to, že byla nejlepší manažerkou atmosféry tady na turnaji. A díky kouči (Tomáši Krupovi). Vím, že to se mnou není lehké, ale bez vás bych tu nikdy nebyla. A je tu ještě jedna osoba, které musím poděkovat, a to je moje maminka. Bez ní bych tu nikdy nestála. Normálně nebrečím, tohle ale není normální chvíle…,“ slzela při vzpomínce na maminku Pavlu, která před dvěma lety právě před Wimbledonem zemřela na rakovinu. (Několik měsíců předtím poskytla Sport Magazínu rozhovor o výchově budoucí wimbledonské šampionky. Přečtěte si ho ZDE>>>)
Když sešla Nosková z kurtu s talířem Venus Rosewaterové v ruce, ujala se jí předsedkyně All England Clubu Debbie Jevansová. Přivedla ji k tabuli cti, na kterou již vygravírovali její jméno. „A tady máš Petru,“ ukazovala k letopočtu 2011 a slavnému roku Petry Kvitové.
Jevansová pak otevřela malou krabičku a vytáhla z ní něco kulatého. Fialový odznak, který hrdě nosí všichni členové All England Clubu a nejsnazší cesta, jak se do téhle společnosti dostat, je Wimbledon vyhrát.
Společně se zastavili u gratulantů. Prvním byl Jan Kodeš, za ním čekala Kvitová. „Krásná hra,“ potřásla rukou své nástupkyni maminka tří dětí. S blahopřáním přispěchal i český velvyslanec Václav Bartuška. A také princezna Kate v rudých šatech, s níž Nosková pár chvil rozmlouvala. Zastavila se i u dojaté Martiny Navrátilové. „Mohlo to být rychlejší,“ narážela vítězka na pět promarněných mečbolů a náskok 5:2 ve druhé sadě. „Ale zase to bylo zajímavější pro diváky,“ opáčila s devíti tituly wimbledonská rekordmanka.
Pak už vedly kroky Noskové na balkón, odkud zamávala davu divákům sroceným pod ní. Nešlo přehlédnout i pár českých vlajek.
Pak už došlo na setkání s koučem Tomášem Krupou. „Ty vole tys to dokázala, ty jsi dobrá jak sviňa. V tom druhým setu ses rozsypala, ale kdybys vyhrála 6:2, 6:2, tak si to ani neužijeme,“ vtipkoval trenérský svéráz a v legraci posílal šampionku strečovat a do ledové lázně. „Ba ne, až zítra, teď si to užij!“
