Muchová smutnila: Jeden z mých nejhorších zápasů na turnaji. Co vtip s exkamarádkou?
PŘÍMO Z LONDÝNA | Oči zarudlé od slz, ale brada nahoru. Karolína Muchová si krátce před třicetinami nesplnila životní sen a nevyhrála grandslam. Zase jí k němu chyběl jediný set. „Zvednout nad hlavu grandslamovou trofej je můj obrovský sen a cíl. Tohle je sice krok zpět, ale zároveň obrovská motivace,“ hlásala odhodlaně. Dění okolo finále jsme sledovali ONLINE ZDE>>>
Jaké pocity ve vás teď bezprostředně po finále převládají? Dá se to srovnat s tím, jak jste se cítila po prohraném zápase o titul na Roland Garros v roce 2023 se Šwiatekovou?
„Jsem strašně zklamaná, je to drsná porážka. Na Roland Garros už si to přesně nepamatuju, ale tehdy jsem byla taky smutná. Pocity jsou podobné. Zase to byl třísetový zápas, ve kterém jsem cítila, že mám šance a můžu to překlopit na svou stranu. Ale nepovedlo se to. Na druhou stranu, kdyby mi někdo před turnajem řekl, že budu hrát finále, brala bych to všemi deseti. Mám za sebou skvělé dva týdny a věřím, že s odstupem času budu za tenhle výsledek ráda.“
Proč to ve finále z vaší strany nebyl ideální výkon? Na kurtu jste sama sebe prý chvílemi nepoznávala.
„Byl to jeden z mých nejhorších zápasů na turnaji, ty předchozí jsem odehrála určitě lépe. Začala jsem hrozně pomalu a celkově jsem se na kurtu cítila zvláštně, jako bych to ani nebyla já. Určitě se na tom podepsala fyzička. Semifinále s Coco bylo strašně těžké a po něm jsem únavu jasně cítila. Nechtěla jsem na to myslet, chtěla jsem do toho dát všechno, ale ruku v ruce s tím šly i nervy. Strašně moc jsem chtěla vyhrát, což mi od začátku trochu svazovalo ruce. Linda navíc začala skvěle, hrála rychle a výborně servírovala.“
Ve druhém setu se vám ale povedl neuvěřitelný obrat, kdy jste odvrátila mečboly a publikum šílelo. Co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
„Chtěla jsem prostě bojovat o každý balón. Na tomhle turnaji mi hrozně záleží a říkala jsem si: Ok, přece neprohraju dvakrát 2:6. Udělala jsem maximum, abych jí sebrala servis a podržela si svůj. Pořád jsem věřila, že to můžu otočit. Když se mi povedl brejk a vyhrála jsem druhý set, cítila jsem obrovské momentum. Lidé mě hnali, vnímala jsem jejich podporu a říkala si, že to zvládnu. I když jsem se necítila nejlépe, rvala jsem se a padalo to tam. Stálo mě to ale strašně moc sil.“
Největší zklamání z celého zápasu tedy přišlo v úvodu rozhodující sady, v prvním gamu jste měla tři brejkboly a mohla natáhnout šňůru vítězných her na šest.
„Přesně tak, začátek třetího setu mi protekl mezi prsty. Jestli něčeho opravdu lituju, tak hned prvního gamu. Měla jsem výhodu, šla jsem do forhendu a chtěla to hrát po čáře. Jenže jsem to dala kros a ona mě zmasakrovala. Kdybych šla do vedení 1:0, zápas by se vyvíjel jinak a pro mě by to byl úplně jiný start do setu. To se ale nestalo.“
Finále takhle obrovského turnaje, a navíc proti sobě stály dvě Češky. Nebylo to až surrealistické? Jak těžké bylo odblokovat, že na druhé straně sítě stojí tenistka, kterou dobře znáte?
„Na kurtu to utíká tak rychle, že člověk nemá prostor nad tím hlouběji přemýšlet. Samozřejmě bych radši hrála proti někomu, koho neznám, tohle úplně nemusím. Člověk si ale nevybere. Na druhou stranu jsem Lindě finále hrozně přála. Nechci říct, že proti cizí soupeřce mívám větší motivaci ji porazit, ale určitě by mi to bylo příjemnější. Linda je navíc hrozně nepředvídatelná. Skvěle podává, vůbec jsem nemohla přečíst, kam její servis poletí. Hrála odvážně, riskovala a vyplatilo se jí to. Je to taková klidná bojovnice, která jde po každém bodu.“
Při slavnostním ceremoniálu jste pobavila diváky vtipem, že Linda je teď vaše „bývalá kamarádka“. Jak vás to napadlo?
„Napadlo mě to přímo v ten moment. Vůbec jsem nevěděla, co mám říct, spíš se mi chtělo brečet, tak jsem ze sebe vydolovala aspoň tohle. Lidé se smáli, tak to snad dopadlo dobře.“
Zápas na centrálním kurtu sledovala i princezna Kate. Co vám po utkání říkala?
„Byla strašně milá. Říkala mi moc hezká, pozitivní a motivační slova. Když jsem odešla z kurtu, prohodily jsme ještě pár vět. Bylo to opravdu moc příjemné.“
Divákům na kurtu jste slíbila: Já se vrátím. Jak dlouho potrvá, než tohle zklamání přebolí, a kde budete hledat další motivaci?
„Nevím, pár dní mi to určitě zabere. Ale jak jsem říkala, byla jsem ve finále, což je pořád skvělý úspěch. Moje hra je dobrá, zlepšuju se a na kurtu se cítím skvěle. Zvednout nad hlavu grandslamovou trofej je můj obrovský sen a cíl. Tohle je sice krok zpět, ale zároveň obrovská motivace. Jakmile to v sobě zpracuju, chuť vrátit se a zabojovat o titul mě neopustí. Teď si ale potřebuju pár dní odpočinout. Poslední týdny na trávě, od Berlína přes Bad Homburg až sem, byly nesmírně náročné. Chvilku si orazím a pak se začnu připravovat na betony. Cíl tam bude jasný.“
