Video se připravuje ...
U Perského zálivu řádila česká bouře. Petra Kvitová nabrala v Dauhá rychlost a pak už ji nikdo nedokázal zastavit. Na vlastní kůži to pocítila urostlá Španělka Garbině Muguruzaová, jež dokázala vzdorovat pouze hodinu a sedm minut. Česká dračice ovládla finále po téměř dokonalém výkonu 6:2, 6:1 a zapsala 28. turnajový titul kariéry. Předstihla tak v historickém pořadí legendy Hanu Mandlíkovou s Gabrielou Sabatiniovou.
Dva tituly a jedno finále, to je bilance Petry Kvitové z posledních tří vystoupení v Kataru. Stejně jako v roce 2018, i tentokrát přemohla ve finále Garbině Muguruzaovou. „Podruhé mi tu ukradla trofej,“ čertila se na oko Španělka při slavnostní řeči. „Pardon, že jsem ti to zase provedla, snad se zase někdy potkáme ve finále,“ omlouvala se s úsměvem česká tenistka, jež v pondělí oslaví jednatřicáté narozeniny. Jistě v dobré náladě. Po rozpačitém začátku sezony uchvátila titul a může u Perského zálivu zaútočit na double. Již příští týden nastoupí coby jedna ze spolufavoritek v Dubaji.
Na další titul jste čekala od Stuttgartu 2019 skoro dva roky. Jaké ve vás vzbudil emoce?
„Je to skvělý pocit, trofej je krásná. Loni mi tituly chyběly, i když to byla dobrá sezona. Jsem nadšená, že se mi to letos povedlo tak brzy. Každý vyhraný turnaj se počítá, už účast ve finále je skvělá, ale titul je bonus, protože porážky ve finále jsou strašně bolavé. Naštěstí to teď nemusím prožívat – jsem šťastná.“
Tolik špatných zážitků z finále nemáte, z titulových bojů na WTA vlastníte skvělou bilanci 28:10. I proti Muguruzaové bylo znát, jak jste se hecovala, nechtěla jste ztroskotat těsně před cílem. Dávají vám takové situace ještě větší motivaci? Jak je důležité vyhrát finále?
„Kdybych prohrála, řeknu, že to zase tak důležité není. (směje se) Ale vážně, zažila jsem pár finále, co nedopadla a to hodně mrzí. A asi všichni víme, které mrzí doposud nejvíc (Australian Open 2019 s Ósakaovou). Hrát o titul je asi nejvíc, teď jsem to zvládla, mám ho.“
A je navíc osmadvacátý. Co s vámi takové kosmické číslo dělá?
„No kosmický… Mám pořád co dělat, abych dohnala Martinu Navrátilovou (167 titulů). Táta už mi taky gratuloval k tomu 28. titulu a přijde mi to vážně trošku dost, ale taky hraju docela dlouho. Je to určitě hezký, navíc jsem na tenhle další dlouho čekala. Proto si to tak užívám.“
Vzpomenete si ještě na první vyhraný turnaj v tasmánském Hobartu? Ve finále jste hrála se spolubydlící Ivetou Benešovou, obě vás tenkrát trénoval David Kotyza. A také jako nyní v Kataru hodně foukalo.
„Pamatuju si to, teď v semifinále s Jessicou (Pegulaovu) taky foukalo hodně, vzpomněla jsem si na Hobart. I tam bylo dost větrno. Tehdy jsme hrály s Ivetou finále a pan Kotyza tam byl s námi oběma, bylo to hodně speciální.“
I tenis se potýká s těžkými časy pandemie, turnaje se pořádají v bublinách jen s velkým úsilím organizátorů, některé se dokonce ruší. Berete si za takových podmínek titul ještě víc k srdci?
„Momentálně musím říct, že ano. Situace ve světě je hrozně těžká. Když jsem byla v Česku a viděla, jak všichni bojují s covidem, nemocnice jsou plné a lidé ztrácejí blízké a práci, není jednoduché to poslouchat… Proto jsem strašně ráda, že máme šanci hrát, všichni dělají všechno pro to, aby turnaje vůbec uspořádali, i když musíme být v bublině. Vím, kolik práce mají, ani jsme tu nemuseli být, nemuseli jsme hrát. Tím spíš si toho vážím.“
Také je to váš první titul jako třicátnice. Je to změna?
„Asi jo. Když jsem vyhrála první Wimbledon, bylo mi jednadvacet. Už jsem jiná hráčka i člověk. Jako mladší jsem byla nebojácná, říkala jsem si, že nemám co zratit, že to prostě nějak odstřílím. Teď už víc přemýšlím nad taktikou, nad tlakem, protože ten je tu pořád a někdy je těžké se s ním vyrovnat. Cesty jsou různé, ale výsledek stejný. Jsem šťastná, že jsem pořád schopná vyhrávat tituly.“
Po triumfu jste jistě v euforii. Co si na takových chvílích nejvíc užíváte?
„Užívám si asi to, že mám konec, protože celý týden jste v napětí, snažíte se nějak zmobilizovat. Teď to skončilo! Bohužel cítím i něco trochu na těle, i s tím jsem se potácela, budu si moci trochu odpočinout, spadne to ze mě psychicky i fyzicky. Je konec a s trofejí jde regenerace mnohem líp.“
Oslava nebude?
„Nevím. Samozřejmě by přišla vhod, ale když přiletím do Dubaje, budu den v izolaci. Možná až se vrátím domů, dám si třeba skleničku vína.“
Na turnaji vás nedoprovázel kouč Jiří Vaněk. Jak moc jste byla s týmem v kontaktu?
„Komunikovala jsem s týmem každý den. Kondičáci mi posílali program, co jsem měla dělat hlavně před turnajem, během něj se už moc dělat nemůže. S Jirkou jsme ale mluvili každý den ohledně soupeřek i taktické přípravy.“
V Dauhá vám dělala společnost kamarádka Míša. Dostane nabídku na další angažmá?
„Zjistila jsem, že má třetí trenérskou třídu. Měla by si udělat druhou! Letí se mnou i do Dubaje, tak si asi řekla o prodloužení smlouvy. (směje se) Letím hned v noci, mám volné první kolo, hrát bych měla až v úterý. Takže je nějaký čas se nachystat.“
Podnik v Dubaji startuje vzápětí. Láká vás double u Perského zálivu?
„Ten mě momentálně neláká vůbec. Od semifinále trochu cítím sval v břiše, přechází to do nohy, možná hraje roli i ten vítr. Jak míček plave ve vzduchu všude možně a musím se po něm natahovat. Ale ještě mám čas na odpočinek. Uvidíme, jak to bude vypadat, ale teď určitě o doublu nepřemýšlím.“
Šampioni v Dauhá dostávají výraznou trofej, pozlaceného sokola. Kde skončil ten z roku 2018?
„U rodičů v obýváku, tam mají mé trofeje. Snad se povede letos všechno načas a budou vystaveny v nové síni slávy ve Fulneku.“
Úžasná Kvitová ovládla Dauhá! Slaví 28. titul v kariéře
Video se připravuje ...
