Prodal kurty na pražském Chodově a finance investoval do kariéry své dcery. „Lidé, kteří do toho jdou a nemají na výchovu tenisty byznys plán, jsou blázni,“ tvrdí Milan Bouzek (72), celoživotní tenisový trenér, jehož nejúspěšnějším projektem je dcera Marie. Té patří 25. místo na žebříčku WTA, v létě hrála čtvrtfinále Wimbledonu, ovládla podnik v Praze. Sám chtěl však především mluvit o tématu otců – tyranů a nezdravých praktikách v bílém sportu, které mu vadí.
Dušuje se, že jeho největším přáním vždy bylo, aby se Marie Bouzková na kurtech smála. Párkrát prý na ni zvýšil hlas, nikdy ji neuhodil. Ani nepřetěžoval. Ještě letos s dcerou kočoval po turnajích, spal s ní na jednom pokoji, aby ušetřili. O realitě výchovy tenisové šampionky i o tom, proč krachují mladé talenty, se ochotně rozpovídal pro deník Sport a web iSport.cz. „Mluvilo se o fyzickém týrání, ale podle mě je ještě závažnější to psychické,“ podotýká Bouzek.
Osobně znáte Mirjanu Lučičovou, jejíž otec Marinko ji jako dítě krutě týral a ona od něj za dramatických okolností nakonec uprchla z Chorvatska do USA. Jak jste se seznámili?
„V době, kdy se pokoušela o návrat, jsme měli štěstí, že si vybrala Marušku jako hlavní sparingpartnerku. Nikoho jiného neměla. Absolvovali jsme s ní skoro rok přípravy v Sarasotě, kde jsme hráli na veřejných kurtech. Ona ani nejezdila do akademie IMG. Vynechávali jsme kvůli ní tréninky, aby to Maruška přežila. A ona se zachovala neuvěřitelným způsobem. Ukazovala nám, jak strečuje před zápasem, jak se rozcvičuje, jak se protahuje po tréninku. Co pije, co používá, aby jí neklouzala raketa, prozradila tvrdost výpletu a vyvážení rakety. Bylo toho hodně. Taky jsme viděli její dřinu a soustředěnost. Vedle chodil trénovat s kamarádem její budoucí manžel Baroni. Všechny vzpomínky na ni se mi vrátily, když jsem ve vašich v novinách četl o tématu týrání.“
Jaké vzpomínky?
„Když v roce 2017 porazila ve čtvrtfinále Australian Open Karolínu Plíškovou, byli jsme zrovna na malých turnajích v Tasmánii. Volala nám, že bezpodmínečně musíme přijet. Všeho jsme nechali a letěli jsme ji podpořit i s ní potrénovat. Poprvé jsem se tak dostal v Austrálii na centrkurt.“
Mluvila s vámi někdy o tom, čím si prošla?
„S námi ne. Ale viděli jsme, co pro ni ten australský úspěch (semifinále) znamenal. Seděli jsme v její lóži… Já teď budu asi brečet. (odmlčí se) Karolina Plíšková měla agentku z Octagonu, před zápasem jsem ji potkal a říkám jí, že budeme v lóži Lučičové. Předesílám, že považuji Karolínu za jednu z nejsympatičtějších hráček na okruhu. Ale tušil jsem, že asi nevydržíme Mirjaně nefandit. Lučičová si tam ještě přivedla nějaké Jugoše, mladé kluky, co se narodili v Austrálii. A ti hned od prvního míčku začali bouřit, jak oni to umí. My tam nejdřív jen seděli, ale pak jsme se také nechali strhnout. Pořád se dívala do naší lóže. V průběhu zápasu mi přišla zpráva, jak může česká hráčka fandit soupeřce Plíškové… Ale já vím, co Mirjana musela prožít. Za stavu 5:4 ve třetím setu, když šla podávat, si vzala na krk dřevěný řetízek s křížkem. Pak na kurtu dlouho klečela, modlila se. Mluvila i o Marušce. Jeden fanoušek dal dohromady koláž z fotek. Lučičová vyhrála jako patnáctiletá s Hingisovou debl v Austrálii v roce 1998. Toho roku se Maruška narodila. Obě vyhrály juniorku na US Open… To si pak uvědomíte, co jsou ti tenisoví rodiče za blázny. Přinesete si miminko z porodnice, říkáte si, co všechno pro něj budete dělat. A v pěti letech je to kretén kvůli tomu, že netrefí forhend. Co všechno si ta chudák holka musela prožít. Hrozné je, že jí nikdo nepomohl. Trochu mám podezření, že byli všichni rádi, že ztratili soupeřku.“
Věříte, že v tenise je takový nátlak, jakým si prošla Lučičová, rozšířený?
„Mám víc zkušeností ze zahraničí. Znám jednoho hráče z Německa, kterého máma
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
