Zůstávám s Taylor, ale… Siniaková přiznala, že zvažovala i návrat ke Krejčíkové
Nebývale dlouhé Vánoce si užije doma v Česku Kateřina Siniaková (29). Světová deblová jednička odletí za startem další sezony do Austrálie až po Silvestru. Rok 2026 by ráda pošesté zakončila coby vládkyně čtyřhry a předčila tak „spolurekordmanku“ Martinu Navrátilovou. Takovými metami se však nehodlá stresovat. Motto druhé poloviny kariéry elitní deblistky totiž zní: hlavně mít radost z tenisu a užívat si ho.
Jaká byla dovolená, Kateřino?
„Super. Hrozně moc jsem si ji užila. Na Maledivách jsem byla poprvé, ale skvěle jsem si odpočinula. Je fakt, že tam teď na dovolenou začalo jezdit asi devadesát procent tenistů, ale já nikoho nepotkala.“
Jak dlouho jste již v přípravě na novou sezonu?
„Třetí týden. Čtrnáct dní jsem byla v Bratislavě, teď trénuji v Praze. Zatím všechno probíhá super a jsem zdravá.“
Sezonu rozjedete až turnajem v Adelaide, který startuje 12. ledna. Doma se zdržíte déle, než jste zvyklá, že?
„Byla jsem až v šoku, jak dlouho tady nakonec budu. Vždyť do Austrálie letím až po Silvestru. Snažím se si to užít všemi deseti, ne-li dvaceti, protože takhle se mi to za kariéru skoro nikdy nesešlo.“
Takže vás čeká česká vánoční klasika – cukroví a pohádky?
„Určitě. Nejradši mám úly a linecké, z pohádek u nás vedou Tři oříšky pro popelku.“
Zmínila jste přípravu v Bratislavě. Znamená to tedy, že nadále zůstáváte se zkušeným slovenským trenérem Peterem Huberem?
„Přesně tak, nic se nemění.“
Spolupracujete již tři roky. Čím vám nejvíc pomohl?
„Je suprový trenér i člověk. Hodně mi pomohl i po mentální stránce. Změnil mi úhel pohledu, abych si tenis víc užívala a byla na kurtu uvolněnější. Pak můžu ukázat, co umím. Samozřejmě dvacet let života nevymažete, takže perfekcionismus ve mně pořád je, pořád musí být nejlepší a vadí mi chyby. Ale jako trenér a hráčka máme skvělý vztah. Můžeme si říct cokoliv, nebojím se za ním přijít, když mě něco bolí nebo se na trénink necítím. Vždy si vše vyříkáme, čehož si moc vážím, a díky tomu se na okruhu cítím dobře. To bych ve druhé půlce kariéry chtěla zažívat co nejvíc.“
Krejčíková? Zvažovala jsem všechny varianty
Nic se nemění ani v obsazení místa vaší deblové parťačky, zůstává jí Taylor Townsendová. Nezvažovala jste změnu?
„Určitě jsem zvažovala nějaké varianty, ale myslím, že to bylo nakonec rychlé rozhodnutí. Neviděla jsem důvod, proč bych měla chtít změnu. Pokud by Taylor řekla ne, tak by to samozřejmě nastalo. Ale myslím, že to byla jednoduchá záležitost. Obě jsme hned souhlasily, že budeme pokračovat.“
Nebyl ve hře návrat k Barboře Krejčíkové? Společně jste letos vyhrály turnaj v Soulu.
„Tím, že jsme si zahrály… Ano, zvažovala jsem všechny varianty. Ale myslím, že s Taylor to funguje. Dařilo se nám, takže to bylo jasné.“
I díky úspěšné spolupráci jste skončila popáté za sebou rok jako světová jednička a vyrovnala rekord Martiny Navrátilové. Ozvala se vám legendární krajanka?
„Neozvala a ani jsem ji nepotkala v Rijádu na Turnaji mistryň, takže doufám, že je zdravotně ok. Nevím, jestli je ráda, že jsem ji vyrovnala. Asi není. Pro mě je to ale velké. Být alespoň v něčem stejně dobrá jako Martina je něco, co jsem vůbec netušila, že se může stát. Měla jsem obrovskou radost, ani se to nedá skoro slovy popsat, jaké je to pro mě wow.“
Co pro vás v dětství znamenalo jméno Martina Navrátilová?
„Z hlediska výsledků nejde dohnat, co všechno vyhrála. Je to naprostá legenda a jedna z hráček, díky které hraju tenis. My to teď máme jednoduché, můžeme všechno. Ale co ona všechno dokázala a do toho se prala s osudem. Je to prostě paní hráčka.“
Máte spolu dobrý vztah?
„Zdravíme se na turnajích a mně furt nejde do hlavy, že mě taková legenda vůbec registruje. Je neskutečné, že to tak dopadlo. A navíc nám fandí a přeje… To je pro mě jako pro mladší hráčku obrovská čest.“
Spousta holek vyletí, pak zase spadne
V květnu vám bude třicet let, za poslední sezonu jste odehrála astronomických 120 zápasů. Přichází doba, o které již dlouho mluvíte, že raději trochu zvolníte?
„Budu hrát tak, abych byla hlavně zdravá. Mně se zápasy a turnaje většinou takhle nasčítají, protože pro mě je prioritou singl a spoustu turnajů přihlásím kvůli němu, i když bych si měla dát pauzu. Ale nejde mi to. Když jsem ready, chci hrát. Z toho pak většinou vzniknou dlouhé šňůry zápasů, protože většinou pak končím na turnajích spíš deblem.“
I tak se vám na rozdíl od mnoha jiných velké zdravotní problémy vyhýbají. Čím to?
„Měla jsem skvělý základ z dětství. I když jsem v té době třeba byla na tátu naštvaná, jelikož mě nutil, abych cvičila, tak se mi to teď vrací. Moje tělo je dobře připravené, hodně toho vydrží a teď už ho můžu jen udržovat.“
V singlu jste ukončila sezonu popáté za sebou v top 50 žebříčku. I to pro vás hodně znamená?
„Hrozně moc. Jak jsem na Tour již dlouho, vidím, že to není vůbec jednoduché. Dříve tam byl cíl, že chci stále výš, a když se mi to nedařilo, byla jsem zklamaná. Když teď ale koukám na holky kolem sebe, tak i udržet se tam není snadné, což mi dochází každým rokem víc a víc. Spousta holek vyletí, pak zase spadne. Pro mě je obrovská výzva a radost, že se pravidelně držím tak vysoko. Zvlášť s tím, jaký mám ještě navíc program v deblu, kdy často musím na singl skoro z letadla.“
Z grandslamů máte 10 deblových titulů, v singlu vaším maximem zůstává 4. kolo z Paříže 2019. Máte v sobě ještě sen o nějakém velkém tažení ve dvouhře?
„Singl je stále priorita a makám na tom, aby se žebříček stále zlepšoval a abych si třeba ještě posunula kariérní maximum. Ale na grandslamech hodně záleží i na losu, pomohlo by mi, kdybych v prvním kole nehrála se Šwiatekovou nebo koho dalšího jsem letos ještě měla. Vidina velkého tažení na grandslamu tam je, ale nechci si nakládat na bedra, že to je má povinnost. Tak jsem to v kariéře dosud měla, že jsem měla pocit, že bych měla být dál a že bych si to zasloužila, že herně jsem na to připravená. Ale nějakým způsobem to pořád nevycházelo. Takže se snažím, aby mi tenis hlavně dělal radost, protože pak hraju líp. Budu dál makat, a když to klapne, tak budu mít radost.“
Jedním z úsporných opatření, které jste letos udělala, bylo vynechání zápasů v BJK Cupu. Jste v kontaktu s novou kapitánkou Barborou Strýcovou?
„Jsme. Dvakrát po sobě jsem teď upřednostnila přípravu, abych si dala pauzu. Česko moc ráda reprezentuju, to se nezměnilo, ale sezona je dlouhá a začínám víc poslouchat své tělo. S Bárou jsme domluvené, že si dáme vědět, až se termín zápasu bude blížit. A rozhodnu se podle toho, jak se budu cítit.“
