Rodiče Menšíka otevřeně: Jakub brečel na kurtu. A my dostali radu, co nám změnila život
Tisíce rodičů o tom sní, pro ně je to už realita. Kateřina a Michal Menšíkovi doprovodili svého syna do světové tenisové špičky. V podcastu Branky děti rodiče popisují cestu Jakuba Menšíka od prvních krůčků až do nedávného semifinále na Roland Garros. A co dělali, když jejich syn jako malý po porážce brečel na kurtu? V čem rodině pomohl Novak Djokovič? A co všechno musel Jakub pro svůj sen obětovat? I to v otevřené zpovědi zaznělo.
V Paříži svému synovi drželi palce přímo v hledišti a za pár dnů je nejspíš čeká cesta na Wimbledon. Teprve 20letý supertalent Jakub Menšík tam už bude platit za jednoho z favoritů. „Pořád je ale jen na začátku,“ upozorňuje jeho otec Michal.
Se svojí ženou Kateřinou jsou na jeho zápasech nyní už jen jako diváci. Dlouho ale byli hlavními hybateli kariéry tohoto svérázného dlouhána. Právě oni ho přivedli v Prostějově už ve čtyřech letech na kurty.
„Neměli jsme s ním ale žádné plány. Chtěli jsme, aby sportoval jako my. O profesionálním tenisu jsme tehdy nevěděli nic,“ vzpomínají.
V rozhovoru s lyžařskou mistryní světa Šárkou Strachovou a šéfredaktorem iSport.cz Lukášem Tomkem nicméně prozradili, že brzy pochopili, že v jejich synovi je obrovská touha vítězit, být první, být šampionem.
„Já ani nevím, jestli to můžu říct. Protože Kuba říká, že si na to nepamatuje,“ usměje se Kateřina Menšíková a pak přidá půvabnou historku, která to skvěle dokumentuje: „Někdy v pěti letech za námi přišel. Byl takový zvídavý. A prostě se nás zcela vážně zeptal, proč se narodil až jako druhý po bráchovi Lukášovi. A musím říct, že v ten moment jsme se zasmáli, ale mně také došlo, že on fakt chce být pořád první. V čemkoliv.“
Tenhle vnitřní motor jejich syna sehrál v jeho dosavadní kariéře obrovskou roli. Jít dál, nevzdat se, toužit po grandslamových titulech. Ne jednom, ale třeba i deseti…
Nejcennější rada? Začněte u sebe, pane Menšíku
Přitom málokdo vidí, že za jeho současnými úspěchy je i spousta obětí. „Kuba nebyl na lyžáku, nechodil do tanečních, ale dávali jsme mu vždycky vybrat. Řekli jsme mu, že jestli chce jít, tak prostě ať jde,“ vzpomíná maminka. Jejich syn ale téměř vždy zvolil další trénink. Vyhrané turnaje pak byly odměnou za jeho rozhodnutí.
Menšíkovi si na druhou stranu dávali vždy pozor na to, aby nepropadli mentalitě některých jiných tenisových rodičů, kteří se při zápasech svých dětí měnili doslova v psychopaty. „Zažili jsme takové. Stejně jako ty, které dětem ke kurtu pomalu natahovali červený koberec, jak jim to chtěli usnadnit,“ vzpomíná Michal Menšík na svět dětského tenisu, který je specifický…
Je od podobných extrémů uchránil mimo jiné i Jakubův první trenér Ivo Müller. „On svým způsobem v Prostějově nevychovával jen ty děti, ale i jejich rodiče,“ říká tatínek Menšík a rovnou se přenese o víc než deset let dozadu.
Jeho syn tehdy na turnaji prohrál zápas se starším soupeřem a obrečel to. „Já to tam s ním prožíval a něco jsem mu u kurtu říkal. Už ani nevím, co. On to chvíli pozoroval, pak za mnou přišel a povídá: Pane Menšíku, jestli chcete něco změnit, začněte u sebe. Na to v životě nezapomenu. Posunulo mě to úplně někam jinam. Byl to skvělý trenér i člověk,“ říká Jakubův otec a lesknou se mu při tom oči.
Novak Djokovič? Je to úžasný člověk
V rozhovoru ale došlo i na další silné momenty. Například na situaci, kdy Jakuba pozval nečekaně do tréninkového kempu nejlepší tenista všech dob Novak Djokovič.
„Dodnes jsem mu za to vděčná. Během toho týdne nejen Kubovi, ale i jeho trenérovi a nám ukázal úplně všechno. Jak jí, trénuje, regeneruje. Je to úžasný člověk. A na vás je, co si z toho pak vezmete,“ říká maminka Kateřina.
Jakubův tým se evidentně poučil velmi dobře. A jak dnes vlastně družina kolem talentovaného tenisty vypadá? Jak rodiče zvládli kariéru svého syna finančně? A jak rodinný příběh doplňuje cesta jejich prvorozeného syna Lukáše, který svět i díky autismu vnímá trochu jinak?
To všechno se dozvíte v dalším díle podcastu Branky děti rodiče, jehož partnerem je společnost Allwyn.
„Jsme veselá rodina. A máme se rádi. Vždycky nám šlo hlavně o to, aby oba kluci byli v životě šťastní,“ dodává Kateřina Menšíková myšlenku, kterou by měl mít před očima každý rodič. A zvláště ten, který sní o velké kariéře svého potomka.
