S Růžou dělat nemůžu, tvrdí Petr Svoboda

Svoboda se nedokáže ztotožnit s tím, jakým stylem kouč národního týmu staví olympijský tým pro Vancouver. Původně měl na Růžičkovo přání pracovat jako pozorovatel českých výkonů v NHL, podávat detailní zprávy o adeptech startu na únorové hokejové parádě. Nešel do toho. „S Růžou dělat nemůžu,“ rozhodl se Svoboda. A v rozhovoru pro Sport vypráví, proč se s bývalým parťákem rozkmotřil.

Petře, proč jste tedy trenéru Růžičkovi odmítl spolupráci?
„Předně chci říct, že Růžovi přeju hodně štěstí ve všem, co dělá. V létě jsme byli domluveni, že z Ameriky přijedu na Zlatou hokejku a všechno domluvíme. Bohužel v té době jsem z osobních důvodů nemohl přicestovat. Ale zároveň jsem měl za to, že v Karlových Varech proběhne schůzka se všemi našimi hráči. Ono se jich tam však ukázalo jen pár. To mě zarazilo. No a pak jsem viděl seznam těch šedesáti jmen pro Vancouver, které dal Růža dohromady. Načež jsem se rozhodl, že s Růžou nebudu dělat. To prostě nemůžu.“

Šlo hlavně o jméno útočníka Jakuba Voráčka, které na listině překvapivě chybělo?
„Taky. Ale nejen jeho jméno mi tam chybí. Vidím v tom politiku, kterou jsem nikdy nesnášel. Nerozumím tomu, proč je v širší nominaci šedesáti lidí – osm gólmanů. Místo nich tam mohli být tři čtyři další dobří hráči do pole. Mladí talentovaní kluci, které jsme mohli pozorovat.“

Mnozí namítnou, že Voráčkově absenci nerozumíte hlavně z toho důvodu, že jste jeho agent. Já osobně si to nemyslím, mně Voráček ve výběru rovněž chybí. Ale co byste vzkázal kritikům?
„Vůbec nerozumím tomu, proč tam není. Kuba je jeden z našich nejtalentovanějších hokejistů současnosti. Nelíbí se mi ani, jak se v posledních letech zachází s Rosťou Kleslou. Finové, Švédové na mladých staví svoji budoucnost, dokážou jim dát najevo, že je v příštích letech budou moc potřebovat. My jim ukazujeme spíš záda. A to mě děsně štve.“

Zapsáním na širší soupisku se Voráčkovi mohlo dát najevo, že o něm vedení reprezentace ví a sleduje ho. Souhlasíte?
„Přesně. Ten kluk by pak hned měl větší chuť do hokeje. Tohle všechno se mi honilo hlavou. A pak jsem si řekl, že do toho s Růžou nejdu. Stoprocentně ne. Já českému hokeji hrozně moc fandím, ale jsou věci, kterým jen těžko rozumím. Vím, že třeba shánění peněz musí být pro hokejový svaz náročné, že to není sranda, ale… Tohle je na mě moc.“

Růžička Voráčkovu absenci zdůvodnil slovy, že na reprezentaci má ještě čas. Napadly vás i jiné, řekněme faktičtější důvody?
„Tohle Růžovo vysvětlení neberu. Přemýšlel jsem ze všech stran, protože tohle mi nepřišlo normální. Pevně doufám, že v tom nic osobního vůči Kubovi nebylo. Nevěřím tomu, že by Růža byl takovej a třeba to dával dohromady s tím, že Kuba výkonnostně přeskočil jeho kluka. Já totiž i tohle zaslechl. Nevím, nesleduju českou ligu, ale jestli jsou v lize lepší hráči než třeba Voráček nebo Radim Vrbata, který tam taky není… Nevím, asi teda jo.“ (naštvaně)

Mezi šedesátkou nechybí například Martin Ručinský, jenž se přitom vzdal reprezentace po minulé olympiádě v Turíně. Tohle vás také udivilo?
„Přesně tohle. Je to podivný. Nedává to hlavu ani patu. My, když jsme byli mladý, měli jsme na to a někam by nás nevzali, tak by nám to hodně vadilo. Myslím tím sebe i Růžu. Kdyby se tenkrát stalo jemu to, co dnes Kubovi, tak by se zbláznil… Bylo logické, že jsme jako bažanti chtěli, aby ti starší šli od válu co nejrychleji. Navíc, poslední výsledky českého hokeje nejsou nic extra, jde to dolů a dolů. Juniorské kategorie sleduju dlouhodobě a v nich nám svět ujíždí. Jestli si někdo myslí, že si můžeme dovolit opovrhovat mladými kluky, tak já si myslím opak. Sebevědomí je pro mladého hráče strašně důležitá věc, tomu Kubovi jsme ho mohli nalít právě tou širší nominací. Tohle zaskřípalo.“

Voráček je na dlouhé roky posledním Čechem v elitní desítce draftu NHL. V Columbusu se rychle zabydlel, klub na něm staví svoji budoucnost. A už nyní je tak šestým, sedmým nejlepším českým útočníkem v NHL. A není v šedesátce…
„Dozvěděl jsem se, že se o něm v Česku říká, že v juniorce nebyl dobrej v kabině. To jsou nesmysly. Kdo Kubu zná, tak ví, že je to zlatej kluk! A to neříkám jako jeho zástupce. Mluvím takhle o svým kamarádovi, kterého znám. Tady si ho nemůžou vynachválit, všude na juniorech byl za lídra. Pak ať se nikdo nediví, že tihle mladí kluci budou zklamaní. Oni se taky potřebují učit od starších, za něčím jít.“

Zaznamenal jste ohlasy na Voráčkovo opomenutí i mezi lidmi v NHL?
„Jistě. Volali mi hned, známí novináři jako třeba Bob McKenzie z televize TSN i někteří generální manažeři. Nikdo to nemohl pochopit.“

Vyříkáte si to s Růžičkou?
„Stoprocentně. Až ho uvidím, tak určitě. Já tu jeho šedesátku projížděl asi čtyřikrát, nemohl jsem uvěřit, že tam to jméno není. Bohužel na to není vysvětlení.“

Jak to v první chvíli snášel přímo Jakub Voráček?
„Ten první den byl strašně zklamanej. Věřil, že se do šedesátky dostane. Naštěstí je to dobrej kluk, řekl si hned, že to pouští z hlavy a naplno se bude věnovat Columbusu. To svědčí o jeho velké úrovni.“

Růžička se ani nepídil, z jakého důvodu jste mu odmítl roli pozorovatele hráčů NHL?
„Ne. Od oznámení nominace jsme se nebavili. Jak říkám, v srpnu mě na Zlatou hokejku pozval Tomáš Král (šéf svazu), ale já v létě musel řešit svoje osobní věci v Americe. Ale když jsem zjistil, jak ta olympijská schůzka probíhala… Taková akce musí mít úroveň, sejít se musí všichni kluci. Aby se jim na rovinu řeklo, co si olympiáda od národního mužstva žádá. Jaká je vize trenérů, co to všechno bude obnášet. A jakmile jsem zjistil, že tam bude jen hrstka kluků, tak to mi stačilo.“

Pomineme-li Kanadu, i jinde v Evropě na to šli jinak. Na co všechno to poukazuje?
„Za prvé je třeba říct, že žádná taková schůzka vám nedá záruku dobrého výsledku. Ale druhý pohled je jiný. Říká něco o respektu a úctě. Před váhou té akce, před českým národem. Takhle se borci sejdou až pár dnů před turnajem. To je moc pozdě.

Petr Svoboda - narodil se 14. února 1966 v Mostu -  v 18 letech se nevrátil z ME juniorů v západním Německu. Schovával se u tety v Mnichově a poté odletěl do Kanady. Časem za ním odešli i rodiče s bratrem. - stal se prvním českým hráčem, jenž byl přítomen draftu NHL (1984). Canadiens se dohodli se Svobodou ještě před draftem a tajili konkurenci, že je v Kanadě. Při draftu byl schovaný v kabině montrealské haly Forum a Canadiens klíčem otevřeli až ve chvíli, kdy hlasatel oznámil volbu Montrealu a číslo 5 pro Petra Svobodu. Přítomného! V hledišti nastalo obrovské pozdvižení. - kariéru v NHL začínal v obranné dvojici s legendárním Larry Robinsonem, jeho první smlouva zněla na dnes směšných 750 tisíc dolarů za pět let. - v roce 1986 získal s Canadiens svůj první a jediný Stanley Cup. Další dva finálové pokusy mu nevyšly. V NHL navlékal dresy Montrealu, Buffala, Philadelphie a Tampy Bay. Slavnou ligu hrál od roku 1984 do roku 2000, kariéru ukončil kvůli přetrvávajícím obtížím po otřesu mozku. - jako první Čech překročil hranici tisíce zápasů v NHL, celkem jich odehrál 1028. Nasbíral 399 kanadských bodů (58+341). Zámořskými experty je hodnocen jako skvělý bek, který ale svůj potenciál nemohl naplno ukázat kvůli častým zdravotním problémům. - při výluce NHL v roce 1994 odehrál osm zápasů za mateřský Litvínov - v roce 1998 poprvé a naposledy reprezentoval český národní tým. Svůj český pas poprvé uviděl až v Naganu, kam mu ho přivezli z Mostu. Slavným gólem (motýlem) od modré čáry rozhodl finálové utkání s Ruskem. - po ukončení kariéry se vrhnul na práci agenta. Do jeho „stáje“ patří například Kubina, Hamrlík, Lang, Hudler nebo Voráček.

Svaz narazil na to, že spousta stěžejních hráčů během srpna už trénovala v zámoří.
„Tak se měli sejít dříve. Vždyť je přeci hrozně důležité vědět, kdo kdy kam míří za přípravou na sezonu. Někdo spěchal do zámoří, jiný zase do Ruska, já to beru. Ale nevěřím, že by se nenašel termín, kdy drtivá většina kluků byla doma. A když by někdo odmítl přijet kvůli dovolené, krásně by to ukázalo na to, jaký vztah má k tomu, co se bude dít za šest měsíců. I podle toho se dá vybírat na olympiádu.“

Nepamatuji se, že by v létě před zlatým Naganem probíhala schůzka s hráči. A to se poprvé hrál turnaj s hvězdami NHL. Jak to tenkrát probíhalo s vámi?
„Co si vybavuju, Ivan Hlinků za mnou přijel do Philadelphie. Během sezony, asi měsíc a půl před Naganem. Všechno mi hezky vysvětlil a podal.“

A v létě už jste měl od něj kontakt?
"Ne, setkání neproběhlo. Jen nějaká komunikace v tom smyslu, že by byla možnost vzít mě na olympiádu.“

Potřebují tedy čeští hráči vědět od léta, co se chystá? Je to pro ně důležité?
„V dnešní době to je zásadní. Víte sám, že když o něčem podstatném víte v předstihu, budete se k tomu stavět úplně jinak, než když to na vás vybafne tři dny před akcí. Komunikace je v životě hrozně důležitá. Pokud klukům dáte najevo svůj respekt, oni vám ho dvakrát vrátí. To si myslím já. Zároveň na vás ta olympiáda dýchne, dostane se vám do podvědomí. A hned o ní začnete smýšlet jinak. Když tohle neabsolvujete, v létě a i později je vám olympiáda úplně volná.“

Na inspekční cestu do zámoří vyrazil Růžičkův asistent Josef Jandač se svazovým sekretářem Urbanem. Může hráčům vadit, že je na místě neoslovuje přímo hlavní kouč?
„Já vím, že Růža má povinnosti ve Slavii. To všichni vědí. Tohle se pokazilo hned na začátku, kde měl Růža klukům vysvětlit, že za nimi v listopadu do NHL nepojede, ale že jinak bude vše precizně sledovaný. Mělo se jim říct, že všichni stojí na stejné startovní čáře a že na olympiádu pojede ten, kdo bude ve formě a zdráv. Ti kluci si pak uvědomí, o co jde. Ono není sranda vybrat z šedesáti pětadvacet kluků. Vždycky bude někdo uraženej.“

Růžička má v zámoří po ruce Petra Klímu, jenž mu sleduje výkony českých hokejistů. Je to dobrá volba?
„Myslím, že jo. Péťa Klíma býval výborný hráč, hokeji stoprocetně rozumí. Jsem si jistý, že vše kvalitně pozoruje a Růžovi pomůže.“

Dobrá, jdeme jinam. V Česku se šíří hlasy, že už se přestáváte věnovat práci agenta. Je to pravda?
„Se všema klukama, které jsem přizval ke spolupráci, dělám pořád. S Romanem Hamrlíkem, Pavlem Kubinou, Kubou Voráčkem a dalšími. Věnuju se jim pečlivě. A Pavel Maršoun se mi z Česka stará o další kluky, co jsou třeba v Rusku. Hudler, Rachůnek, Radivojevič a tak. Bohužel, mezi českou mládeží dnes není nikdo zvláštní, který by byl vhodný pro budoucnost v NHL.“

Zastavím se u Jiřího Hudlera. Jeho přesun z Detroitu do Moskvy vyvolal rozruch. Zpočátku se mi nechtělo věřit, že i vy, starý pardál z NHL, jste se přiklonil k tomu, aby opustil zámoří. Vážně jste mu KHL doporučil?
„V dané době jsem byl pro. A byly k tomu dva důvody. Úplně upřímně finance. V obou nabídkách byl tak zásadní rozdíl, že... Prostě nevzít deset milionů dolarů čistého nešlo. A Jirka už měl vyhraný Stanley Cup, předal Detroitu to, co měl. Vždyť i generální manažer Red Wings pochopil jeho rozhodnutí. Takže Jirka si odehraje dva roky v Rusku a pak má připravené stejně dlouhé období v Detroitu.“

Na to přeci není žádná garance.
„Věřím, že jo. S Detroitem máme o t e v ř e n o u komunikaci, jednali jsme spolu a dál j e d n á m e velice férově. Jirka je teď v Moskvě velmi spokojenej, ale já bych ho po čase rád viděl zpět v NHL.“

Svým klientům jako Hamrlíkovi, Kubinovi či Langovi jste před pár lety vypracoval nečekaně tučné kontrakty. Zdálo se, že se stáváte agentem budoucnosti. Proč se k vám nepřihrnuly zástupy dalších hráčů, třeba i Kanaďanů?
„Já se snažím dělat pro kluky, kteří jsou do hokeje zažraný, nedívají se nalevo, napravo a dokážou rozpoznat, co je pro ně důležitý. A takoví v Česku moc nejsou. Nezdají se mi představy některých rodičů, kteří vývoj toho kluka vyloženě kazí. Snažím se orientovat i na Kanadu a už to nese první ovoce. Teď budu podepisovat talentovaného útočníka Louise Leblanca, první výběr Montrealu v posledním draftu. A pak budu mít i dva mladý Kanadýry, které trénuje můj brácha. Ti jsou hodně šikovní.“

Ještě k Robertu Langovi. Bylo složité sehnat mu v létě práci v jeho devětatřiceti letech, navíc po těžkém zranění achillovky?
„Nebylo to jednoduchý, právě kvůli věku a prodělané operaci. Všichni vědí, že achillovka je pořádný prevít. Upřímně, bylo tam hodně přesvědčování z mé strany, že Lanýž bude zdravotně v pořádku a ve formě. Lanýž u mě v Montrealu trénoval, záběry běžely na TSN a všichni si mohli všimnout, že je v pořádku. Měli zájem Rangers, nakonec padla volba na Phoenix. A v Coyotes jsou s Lanýžem spokojeni. Rozhodně nelitují. Akorát s Gretzkým už se Robert potká jinde.“ (usmívá se)

Vy máte stálou základnu v Montrealu. Cestujete hodně po kontinentu?
„Jasně, lítám do New Yorku, do Bostonu. A protože mě hokej pořád hrozně baví, denně musím vidět aspoň jeden hokej. Doma mám asi šest televizí, pořád na to koukám.“

Tak to těžko vynecháte olympiádu ve Vancouveru. Hokejový svět má jasno o finále Kanada-Rusko. Vidíte to stejně?
„V těch šesti světových hokejových zemích stále zůstává špičková kvalita. A ve Vancouveru půjde hodně o aktuální formu. Důležití jsou gólmani, to je jasné. A my jsme na tom dobře. Voky je zkušenej mazák a vedle něj je Pavelec. Před ním smekám, chytá neuvěřitelně! Měl jsem štěstí ho poznat, v létě trénoval v Montrealu s Kubou Voráčkem. Ondra je moc hodnej kluk, navíc má teď stoprocentní formu.“

Svěřil byste mu pozici jedničky?
„Těžko říct, jestli hned ve Vancouveru. Ale budoucnost v něm máme úžasnou.“

Nezkoušel jste jej převzít pod svá agentská křídla?
„Tohle já nedělám. Nikdy jsem nikomu nepřebíral hráče. Tohle musí mít svoji úroveň. Buď ten kluk k vám chce, anebo ne. Pomlouvání druhých agentů nemám zapotřebí a nikdy se k tomu nesnížím. To přenechám jiným. Já už o sobě slyšel tolik věcí... To vůbec nemá cenu se tím zaobírat.“ (povzdechne si)

Co vás vedle hokeje živí?
„Rozjeli jsme byznys s mraženým ovocem a zeleninou. Špičková věc.“

Bývalý slavný hokejista zelinářem... Jak jste se k tomu dostal?
„Oslovil mě kamarád, kterého znám asi dvacet let. Posledních pět šest let mi nabízel společné investování. V tu dobu jsem neměl velký zájem, ale poslední dobou jsem změnil názor. Ten člověk vlastní největší firmu na zmražené produkty po celých Státech a Kanadě. Šli jsme do toho společně i s Claudem Lemieuxem, bývalým hráčem. Podepsali jsme smlouvu s NHL na propagaci a musím říct, že výsledky jsou zatím vynikající. Otevřeli jsme to zhruba před měsícem a už jsme všude na krámech. To ovoce má perfektní kvalitu, všechny věkové kategorie od mladých po staré si z našeho ovoce dělají skvělé koktejly.“

Na čem se víc vydělává, na hokejistovi, nebo na zmražené jahodě?
„S tou jahodou je to trošku lepší... (směje se) Byla to nabídka, která se nedala odmítnout. Jde o celosvětovou firmu, která má obrovské předpoklady. A suprově se nám osvědčuje marketingové spojení s NHL.“

Kteří hráči vaše produkty podpoří?
„Můžeme si vybrat kohokoliv z NHL. Příští měsíc začneme dělat promo akce s Ovečkinem. Ale budou do toho zapojení i další kluci.“

Na kolik vás spojení s NHL přišlo?
„Na několik milionů korun. Bylo to hodně drahé. Ale vyplatí se nám to. Hodně mě to baví.“