8°C
Svůdná krasobruslařka: Do Soči jet neměla, teď chce druhou medaili
Chybělo málo a na letošní olympiádu se vůbec nedostala, na mistrovství USA v krasobruslení totiž skončila až čtvrtá. Její zařazení do reprezentačního týmu tak vyvolalo mediální rozruch. Teď Ashley Wagnerová chce sobě i všem okolo dokázat, že na olympijské kolbiště právem patří.
Olympiáda jí unikla těsně před nosem už v roce 2010, málem tehdy s bruslením nadobro sekla a šla raději studovat. Místo toho však zdvojnásobila tréninkové úsilí a nevzdala se, ani když ji trýznily strašlivé bolesti svalů. „Jsem mentálně tvrdá jako hřebíky,“ prohlásila o sobě.
Nevyrůstala jako květinka ve skleníku a naopak se od nejútlejšího věku musela přizpůsobovat mnoha životním změnám. Její otec byl profesionální voják, a rodina se proto několikrát stěhovala podle toho, kam byl podplukovník Wagner armádou povolán.
V pěti letech jí její matka Melissa dala na výběr buď balet, nebo krasobruslení. Protože nechtěla nosit růžové piškoty, rozhodla se pro bruslení. A už od prvopočátku si vzala do hlavy, že musí být tou nejlepší krasobruslařkou na světě. Když v roce 1998 viděla v televizi Taru Lipinskou vyhrát na olympijských hrách zlato, umínila si, že jednou bude také olympioničkou. „Odmalička jsem byla brutálně soutěživá,“ říká Ashley o sobě se smíchem.
Za 17 let své krasobruslařské kariéry vystřídala pět trenérů kvůli tomu, aby se zlepšila a posunula dál. Ve třetí třídě se učila bruslit pod vedením bývalého trenéra Tonyi Hardingové, Dodyho Teachmana, ale v krasobruslařku celonárodního formátu vyzrála, až když se její rodina usadila ve Virginii a ona mohla trénovat se Shirley Hughes. Když však cítila, že dosáhla vrcholu, přemístila svoji tréninkovou základnu do Delaware k Priscille Hillové, která koučovala Johnnyho Weira.
V osmnácti se Ashley osamostatnila od rodiny a stala se finančně nezávislou; chodila si přivydělávat do obchodu s džínami a z vlastních peněz si platila tréninky, vybavení i cesty. „Kdybych ji tenkrát nenechala jít, nikdy by nebyla tam, kde je dnes,“ poznamenala její matka Melissa.
Stěhování z jednoho konce Ameriky na druhý
Nezdolnou Ashley nezastavily v její cestě na krasobruslařský Olymp ani bolestivé svalové křeče, se kterými si dlouho její doktoři nevěděli rady, až jeden chiropraktik zjistil, že příčinou je vychýlená ploténka, která tlačí na míchu. Stále měla na paměti otcovo přikázání: „Nebuď srab“. Jakmile se dala dohromady, vrhla se naplno do závodění, a protože nebyla spokojená se svými výsledky, rozhodla se opět pro změnu.
„Potřebovala jsem někoho, kdo by mě postrkoval, s kým bych se necítila pohodlně, kdo by o mě nepečoval jako maminka. Nepotřebovala jsem někoho, kdo by mi dělal pomyšlení, ale toho, kdo by mi řekl, jak to má být a co mám pro to udělat,“ vysvětlovala krasobruslařka, proč tehdy změnila trenéra.
Tím „někým“ nebyl nikdo jiný, než slavný John Nicks, do jehož rukou se dříve svěřily takové hvězdy jako Peggy Flemmingová nebo Sasha Cohenová. V době, kdy se na něj obrátila Ashley Wagnerová, bylo mistru světa z roku 1953 již 82 let. Přesto na dívčinu nabídku kývl.
„Okamžitě jsem poznal, že má v sobě potenciál, kterého z nějakých důvodů zatím nedosáhla,“ vysvětloval stařičký trenér své rozhodnutí. Bylo jí dvacet, když se kvůli tomuto nestoru amerického krasobruslení přestěhovala z východního pobřeží až na západ do jižní Kalifornie.
A vyplatilo se jí to. Značně si vylepšila hlavně umělecký projev a stala se mnohem profesionálnější závodnicí, která dbá i o to, jak získat sympatie diváků a potažmo i poroty. S novým trenérem v zádech vybojovala dvakrát po sobě vítězství na mistrovství USA v roce 2012 a 2013.
Olympijská sezóna nebyla vůbec lehká
Zdálo se, že vše je na dobré cestě a že by to s olympiádou v Soči mohlo Wagnerové tentokrát vyjít. Jenže devět měsíců před zahájením olympijských her se věci začaly neočekávaně komplikovat. Její trenér jí oznámil, že už je příliš starý na to, aby kvůli ní tolik cestoval. Její rodiče se rozváděli. Rozešla se s dlouholetým choreografem a nebyla spokojená ani s výběrem hudby a kostýmu.
Na národním šampionátu v Bostonu dvakrát nešťastně upadla a skončila až čtvrtá, což by nestačilo k postupu na olympijské hry v Soči. Přesto ji kvůli jejím předchozím úspěchům v zahraničí nakonec nominovali namísto Mirai Nagasu, která skončila před ní. Mnozí to považovali za nespravedlivé.
Po 17 letech tvrdého tréninku a mnoha úspěchů se Wagnerová musela najednou před veřejností sama obhajovat. „Jdu do toho, abych si udělala jméno. Aby se na mě vzpomínalo. A udělám, co bude v mých silách, abych stanula na stupních vítězů,“ slibovala před kamerami krátce po své nominaci.
Lépe se cítí jako ďábelská svůdnice
První věc, kterou udělala, bylo, že změnila dlouhý program a začala nacvičovat jiný. „Je to šílené. Absolutně šílené,“ připustila fakt, že není mezi krasobruslaři obvyklé měnit jízdu těsně před soutěží.
Jenže Ashleyové role něžné a zranitelné Julie z Prokofjevovy opery Romeo a Julie prostě neseděla. Přesvědčila proto svého nového trenéra, choreografa a i kostýmního návrháře, aby jí pomohli oprášit její úspěšné představení z loňského roku Samson a Dalila. „Mimo led mohu být měkká, elegantní a sladká. Ale na ledě tohle není zrovna typ závodnice, který mi svědčí,“ vysvětlovala. „Více mi sedí tvrdší charakter postavy, ve které je i trochu něčeho ďábelského.“
Ashley Wagnerová tak opět dokázala, že se změny opravdu nebojí a že je bojovnice, která podává nejlepší výkony, když útočí ze zadních pozic. „Všechno, co jsem kdy získala, jsem si musela zasloužit. A to ovlivnilo způsob, jak soutěžím. Mám bojovného ducha,“ tvrdí o sobě křehce působící blondýnka, která přišla na svět na jedné z vojenských základen v Německu.
Zatím může být spokojená. Na olympiádě v Soči již vybojovala se svým týmem svoji první bronzovou olympijskou medaili.
| Věk: | 22 |
| Výška: | 160 cm |
| Barva vlasů: | blond |
| Barva očí: | modrá |
| Oblíbená barva: | zelená |
| Oblíbené jídlo: | Quesadilla s kuřecím masem |
| Vzor: |
Tara Lipinski |
| Studium: | Sportovní žurnalistika |
| Zájmy: | četba, plážový běh, laserová honička |
| Přítel: | krasobruslař Adam Rippon (24) |
