9°C
Šílený génius Štajner ve své knize přiznal: Kradl jsem auta, zachránila mě amnestie Havla!
Šustí miliony, jezdí v drahých fárech, patří mu svět a může si říct: Jo, měl jsem skvělou kariéru. Stal se hvězdou bundesligy, miláčkem tribun, jenže chybělo málo a fotbalový génius Jiří Štajner (38) rozjel slibnou dráhu kriminálníka.
Místo aby poslouchal na tréninku Brücknera či jiné vyhlášené kouče, mohl také podávat hlášení na vězeňském dvorku bachařům. V mládí totiž kradl auta a zachránila ho amnestie prezidenta Havla! Tohle a další pikanterie odkrývá ve své autobiografii, která právě vychází…
Tvrdí, že měl kliku, protože spoustu deliktů spáchal do patnácti let. „Byl jsem právně nepostižitelný, ale pak už mi pár obálek s modrým pruhem přišlo. Naštěstí pomohla Havlova amnestie,“ líčí bez obalu.
Klukoviny i lumpárny, to bylo Štajnyho mládí. Prožil ho v Senohrabech, kousek od Prahy. A do metropole se jezdilo pařit. „Jednou jsme ve vlaku uráželi nějakou Čechoameričanku, rozkopli jsme jí kufr a ona pak tvrdila, že jsme jí i zlomili nohu. Byl z toho průšvih, šli jsme k soudu a mě od podmínky zachránila až amnestie,“ vzpomíná. Jeden z členů z party nakonec v kriminále skončil. „Vykrad pár hospod, trouba…“
Zlodějny Štajny neuznával, vydělával si na učňáku i fotbalem. Neměl nouzi. Maximálně si občas »půjčil« auto. „Tehdy to šlo snadno. Vymáčknout okýnko, spojit drátky, všichni kluci na vesnici tohle měli v malíku. Když jsme náhodou auto rozflákali, nechali jsme ho u cesty.“ Jinak se kára nechala na návsi ve druhé vesnici a majitel byl rád, že ji našel…
Zažil i policejní honičky, zatýkání jako v americkém filmu. „Jednou jsem si půjčil auto, dohnali mě, pak se mnou mrskli na kapotu, ruce za záda, klepeta a výslech.“ Měl kliku, že s ním policisté nechtěli mít práci. „Zavolali tátu a bylo to ještě horší. Dal mi takovou ránu pěstí, že jsem viděl všechny svatý.“
Když jednou vyhodili z vlaku vojáka, který měl narážky, byl z toho také problém. Za pár dní si ho policisté vytáhli z postele u babičky. Zase průšvih. To už byl ve Slavii! „Tomu vojákovi někdo zlomil sanici. Říkalo se, že to byl slávista. Naštěstí se pak zjistilo, že ten kluk hrál za Slavii. Ale hokej. Já se pral málo.“
V knížce Štajner vzpomíná nejen na rvačky na tancovačkách a na další průšvihy. Proti fotbalové džungli jsou ale jeho mladické eskapády čajíček…
