7°C
Haškovo číslo 39 pověsili v Buffalu na strop: Na ledě se děsně vylekal! Proč?
ROZHOVOR - Ukončil proslov, otočil se a po červeném koberci a kráčel ke střídačkám. „Jenže v tu chvíli jsem se pořádně lekl!“ prozrazuje v rozhovoru pro Blesk Dominik Hašek (49).
Co se na ledě stalo?
„Bylo šero a najednou přede mnou stál brankář Detroitu Mrázek a jako první mi gratuloval. Kouč Babcock mi po zápase prozradil, že do něj na střídačce strčil, aby mi šel podat ruku. Já se ho ale fakt lekl.“
Jak se vám ceremoniál líbil?
„Moc pěkné to bylo. Plná hala, osmnáct tisíc lidí, obě mužstva, v nichž jsem prožil téměř celou kariéru v NHL... Tím to bylo ještě dojemnější.“
Ukápla vám slza?
„Když jde o mě, tak se nedojímám. Spíš jsem si to užíval a usmíval se. Potkal jsem se s bývalými spoluhráči a lidmi z obou klubů. Bylo to příjemné.“
Dá se to porovnat s ceremoniálem, kdy vám vyvěšovali devítku v Pardubicích?
„Bylo to hodně podobné. Jen o dost kratší. Vedení NHL zavedlo pravidlo, že před zápasy nesmí být tyto ceremoniály delší než patnáct minut, takže jsem se musel krotit.“
Bylo znát, že naposledy jste za Buffalo chytal před 14 lety?
„Ani mi nepřipadá, že už je to tak dlouho. Buffalo je můj druhý domov, často sem jezdím, nejen za Sabres, ale i kvůli mému charitativnímu projektu a hokejové škole. Se zdejšími lidmi mám mimořádný vztah.“
Jak a s kým jste zápas sledoval?
„Jednu třetinu jsem strávil u majitele klubu ve Skyboxu, pak jsem šel do klubu, kde byli bývalí spoluhráči. Po zápase nás pak ještě majitel pozval do svého baru, dali jsme si pivo, víno a končili jsme asi v jednu. Po cestě do hotelu pak byla pořádná zima, je tady patnáct pod nulou a sněží. Ale tak to má být, to je opravdové Buffalo.“
Komu jste fandil?
„Bylo to trošku schizofrenní, ale přece jen větší vztah mám k Buffalu. Ovšem po utkání jsem šel radši do šatny Detroitu, když kluci prohráli, bylo by mi blbý za nimi chodit. S Dacjukem a spol. jsme se pochválili, jak dobře vypadáme...“
Jak se vám líbil výkon českých následovníků v brance?
„Jak Mrázek, tak Neuvirth chytali velmi dobře. Detroit vyhrál naprosto zaslouženě a nebylo to gólmanem. Byli o třídu lepší, chvilkami mi bylo Sabres až líto.“
Tým je předposlední v lize. Zjišťoval jste, proč se nedaří?
„Těch důvodu bude víc. V Detroitu se jim dobře daří doplňovat kádr, mladí se učí od těch starších, to nějak v Buffalu nejde. Ale víra tam zůstává velká. I když vědí, že letos do play off nepoustoupí, všichni věří, že příští roku to bude zase lepší.“
Neuvirth nosí na masce vaší podobiznu. Těší vás to?
„Určitě. Je to příjemné.“
Ochutnal jste dortíček s č. 39, který se podával v zákulisí?
„Dal jsem si ho, pochopitelně.“
V Síni slávy v Torontu jste dostal prsten a pamětní minci, co si odvezete z Buffala?
„Hlavně vzpomínky, ty jsou nejdůležitější. Od města jsem dostal nějaký diplom, ale o konkrétní věci nejde...“
Vzpomínat budete asi i na večírky...
„Byly to náročné tři dny, podobně jako v listopadu v Torontu. Akorát tady bylo trošku míň oficialit, novináři tentokrát zůstali víc v ústraní.“
