9°C
Brankář Zlámal dal víc branek než má vychytaných nul: Při oslavě zapomněl, že je profík!
Ke spolupráci s Danielem Žitem Landou se hrdě hlásí. Možná i díky jeho mentálnímu tréninku se brankáři Bohemians 1905 Zdeňku Zlámalovi (30) podařilo jako prvnímu gólmanovi v lize vstřelit branku ze hry. Kolik za srpnovou parádu zaplatil a co na ni říká jeho partnerka Kamila?
Léta s Landou spolupracujete, co pro vás dělá?
„V první řadě jsme dobří kamarádi a je mým mentálním koučem. Mě odmalička zajímala psychologie a poznání sebe sama a Dan mi v tom pomáhá.“
V čem spočívají vaše sezení?
„Dan má svoje metody. Na všechny lidi působí pozitivně a už jenom jeho přítomnost dává lidem obrovskou energii.“
On má své čaroděje, máte vy nějakého?
„Určitě Dana, ale můj trenér je Martin Vaniak, kterému se přezdívá Čaroděj. Takže jsou dva.“ (smích)
Připadáte si vy jako čaroděj?
„Občas se píše, že sem začaroval bránu, já to tak nevidím. Ale přezdívka je to příjemná.“
Kamilo, je Zdeněk mág?
„Když dal ten gól na Dukle, tak byl, a když branku pustí, tak není.“
Zdeňku, vstřelil jste jako první brankář v lize gól ze hry. To je senzace!
„Prostě jsem šel na roh a dal to tam. Pro mě to je splněný sen.“
V kabině muselo být bouřlivo…
„Někteří kluci říkali, že už viděli všechno, že už můžu klidně umřít. Vtípky, euforie, dělali jsme si z toho srandu.“
Slavilo se?
„Abych se přiznal, tak jsem to večer zapil pořádně. Nechoval jsem se úplně jako profesionální fotbalista, ale myslím, že to bylo na místě.“
Povolili trenéři uzdičku?
„Řekl jsem, že čtyři dny nepřijdu na trénink. Zkoušel jsem to na kouče Vaniaka, ale samozřejmě řekl, že v žádném případě. Trénovat jsem přišel.“
Platil jste do kasy balík?
„Kluci mi napsali první ligový gól. Říkali, že když dám ještě jeden, peníze mi vrátí. Zaplatil jsem tři tisíce.“
Prožívala tak velkou euforii i rodina?
Kamila: „Koukala jsem v televizi. Přiznám se, že jsem v 90. minutě odcházela. Už jsem viděla scénář druhého dne, že Zdeněk přijede domů a bude naštvanej. Ale jak jsem se postavila, tak ho tam dal. Radovali jsme se s jeho maminkou.“
Jaký je Zdeněk, když přijde po prohraném zápase domů?
„Celou noc nespí, je třeba do šesti vzhůru. To jsou naše večery. Druhý den už si všechno snažíme užít, nedává to na sobě znát.“
Čím ho utěšujete?
Kamila: „Nemám žádný recept, ale trávíme čas společně. Zajdem na dobrý jídlo, někam ven. Děláme to, co chce, takže žádný procházky. (smích)
Zdeněk: „Po zápase jsem samozřejmě unavenej, tak se mi na procházky nechce. (smích) Kamča se hrozně ráda prochází, vždycky vyhraje.“
A jak ty nálady berete vy jako fotbalista?
„Těším se domů, ale ten neúspěch mám v hlavě, přemýšlím o něm. Není se mnou řeč. Určitě to se mnou není jednoduchý.
Kamila: „To není!“
Je to tedy se Zdeňkem těžké?
Kamila: „Jako co.“
Zdeněk: „Jsem zvědavej, co řekneš…“
Kamila: „Život je s ním jednoduchej, ale některý věci… S chlapama je to někdy těžký. On je typickej chlap.“
Některé fanynky si život s fotbalistou představují jako sen. Máte to také tak?
„Život s fotbalistou není až tak odlišnej jako život s normálním chlapem. Liší se to tím, že nemáme víkendy. U nás je víkend pondělí, ani nemůžeme plánovat společné aktivity. Nejsme typická rodina, která se usadí na jednom místě a žije tam. Dokud bude Zdeněk hrát fotbal, tak nás nic z toho nečeká.“
