8°C
Exkluzivní osobní zpověď Plíškové: Fotit úplně nahá? Nebráním se ničemu!
Karolína Plíšková (23) je v současné době asi nejokoukávanější českou sportovkyní, což se v nejbližší době určitě nezmění. Nebojí se provokovat odvážnými výstřihy, má sexy tetování a nebezpečné oči. Uvidíme tuhle svůdnou tenistku někdy nahou?
Kolik vám bylo, než jste se dočkala prvního rande?
„Určitě to bylo později, než v kolika randí holky dneska. Ty už prý začínají ve třinácti, čtrnácti. Mně bylo už asi šestnáct. Což vlastně není zas tak pozdě. (směje se) Ale ona je i na tom tenise spousta kluků a na turnajích je dost času si kluka najít. Někdo tvrdí opak, ale podle mě to jde.“
Počkejte, vždyť zrovna u vás se pořád řeší, že jste snad jediná z našich top tenistek, co přítele nemá.
„Já ale ani žádný vztah nechci, myslím, že na to mám ještě čas. Uvázat se v nějakém vážném vztahu zatím opravdu není nic, po čem bych toužila. Jasně, když někdo přijde a zamiluju se, asi to přehodnotím. Ale pro mě je dost těžké se zamilovat, málokdo mě zaujme, takže uvidíme… Do budoucna se tomu samozřejmě nebráním, ale teď je pro mě hlavní tenis. Neprahnu po žádném chlapovi, o kterého bych se musela nějak starat a řešit ho. Na to nemám v současnosti ani čas, ani chuť. Mám svoje kamarády a kamarádky, takže když si potřebuju pokecat, zvednu telefon a někomu zavolám. Ale na vztah nemám myšlenky.“
Někde jste prohlásila, že váš potenciální partner by měl být hlavně vysoký a svalnatý. To pořád trvá?
„To jsem sice řekla, ale dost se to mění. Jasně, každá žena by asi chtěla vysokého krasavce, ale takových zas tolik po světě neběhá. No a pak potkáte někoho, kdo není ani vysoký, ani svalnatý a je vám s ním prostě dobře. Pak jde to ostatní stranou.“
Měl by to být sportovec?
„Asi bych spíš preferovala sportovce, protože k nim mám přece jen trochu blíž. I když třeba dělají jiný sport, což je tedy ale zase hodně těžké skloubit. Například tenis a hokej se odehrávají v úplně jiných koutech světa, to je skoro nemožné nějak synchronizovat. Ale mám prostě pocit, že se sportovci si obecně rozumím víc, ačkoliv zas tak moc lidí mimo sport neznám, takže to neumím moc posoudit.“
Když pomineme, že o vztah vlastně nestojíte, na co by vás chlap mohl sbalit?
„Se mnou to je fakt těžký, asi jsem náročná… Potřebuju někoho, kdo mě zaujme, kdo je něčím jiný, zajímavý. Tuctový chlap by asi nezabodoval. A teď nemyslím nějaké sportovní úspěchy, spíš chování a samozřejmě i ten vzhled, nebudu se tvářit, že to není důležité. Prostě by měl být jiný než ostatní.“
A pořád platí, že musí být vyšší než vy? To je asi trochu oříšek.
„To už jsem vzdala! Když bude aspoň nastejno nebo o trošku menší, tak fajn. Určitě ale nechci, aby nás dělilo půl metru!“
Měla jste ze své výšky někdy komplex?
„Neměla, na tenise je to výhoda a hraje ho spousta vysokých holek, takže nijak dramaticky nevyčnívám. Vtipné je to mimo kurty, třeba naše dvě kamarádky se ségrou mají asi metr padesát, to jsme pak celkem kuriózní čtyřka.“ (směje se)
Poslední dobou je vidět, že ráda ukážete vaše dokonalé tělo. Prvně to byly šaty na Slavících…
„Že půjdu na Slavíky, jsem se dozvěděla dost pozdě, takže jsem šaty sháněla na poslední chvíli. Zašla jsem k Beátě Rajské a ta mi dala na výběr ze dvou šatů. Ty druhé byly na můj vkus příliš obyčejné, takže mě prostě víc zaujaly ty, co jste viděla. Sama Beáta ale říkala, že mi sedí, a mně vlastně během zkoušení nepřišlo, že by ten výstřih byl tak velký. Došlo mi to vlastně až druhý den, když se o tom všude psalo. Běžně ale takhle oblékaná nechodím a tady jsem věděla, že všechno drží na místě a nemůže se nic stát, takže jsem byla v pohodě. Kdybych měla pocit, že hrozí nějaký trapas, tak bych si je nevzala. Byl to asi nejodvážnější outfit, který jsem na sobě kdy měla.“
Díval se vám ten večer vůbec někdo do očí?
„Málokdo. (směje se) Do výstřihu mi koukaly i ženské. A největší problém měl Libor Bouček, ten první dvě minuty mlčel a koukal, než ze sebe dostal slovo.“ (směje se)
No a krátce nato jste toho ukázala ještě víc, se sestrou jste nafotily docela odvážné fotky…
„Fotil je Ondřej Pýcha, kterého znám delší dobu, spolupracovali jsme už v minulosti. A už tehdy se mě ptal, jestli bych něco takového nechtěla zkusit, ale ještě jsem se na to necítila. Teď nás oslovil se ségrou obě, a to bylo naprosto v klidu, s ní po boku jsem z toho neměla žádný stres. Jsme sice na některých fotkách nahoře bez, ale není nic vidět, s tím nemám problém. Do ničeho víc bych už ale nešla, tohle je maximum. Myslím, že z toho vyšly opravdu super fotky, nic vulgárního. Mladá jsem jenom jednou, tak na tom nevidím nic špatného.“
I když jste fotografa znala, nestyděla jste se?
„Vzhledem ke své práci jsem na očích pořád tisícům lidí. Takže se stydět nesmím, to bych to daleko nedotáhla. No a pak už před jedním člověkem sundat podprsenku není zas takový problém.“ (směje se)
Co kdyby teď přišla nabídka třeba z Playboye?
„To by záleželo na tom, co by chtěli. Třeba fotit v prádle mi přijde naprosto v pohodě. Bylo by to o domluvě, každý říká nikdy, nikdy, ale když ta nabídka přijde, beztak to zvažuje. Já se nebráním ničemu, pokud by to bylo vkusné.“
Je fakt, že vás by asi nezlomil ani vysoký honorář, protože peněz máte dost. Jaké to je být ve třiadvaceti tak bohatá?
„Samozřejmě si to uvědomuju, ale tím, že jsem v prostředí, ve kterém jsem, beru to trochu jinak. Protože tam jsou všichni bohatí. Jasně, někdo víc, někdo míň, ale nikdo, kdo by neměl na chleba. Takže v mém okolí řešíme všichni to samé, máme stejné možnosti, bydlíme ve stejných hotelech… Když se pak setkávám s lidmi odjinud, tak je to samozřejmě rozdíl, všichni si nemůžeme koupit stejnou věc, někdo na ni třeba nemá. Ale já nejsem člověk, který by dělal rozdíly na základě peněz, nevybírám si podle toho své známé. Blbce najdete mezi bohatými i chudými.“
Za co nejvíc utrácíte?
„Jako každá ženská utrácím hodně za oblečení. Sice nosím většinu času džíny a tenisky, ale oblečení mě baví. Pořídila jsem si pár společenských šatů, dost jsem utratila i za šperky…“
Za co jste dala nejvíc?
„Když nebudu počítat nemovitosti, tak nejvíc mě stály asi hodinky.“
Když jste říkala, že i ve vašem prostředí je na tom někdo líp a někdo hůř, nemohla mě nenapadnout vaše sestra. Ta je totiž v žebříčku hodně pod vámi, nedělá to zlou krev?
„Nenazvala bych to zlou krví nebo rivalitou. Ale něco mezi námi samozřejmě je. Nic, co by nás rozdělilo, to ne. Ale je to asi o to těžší, že jsme dvojčata, všichni nás neustále srovnávají: Proč tahle je tady a tamta tam? To je ten problém. My dvě mezi sebou žádný nemáme, nic si nezávidíme. Vždycky jsme všechno měly napůl a vždycky i mít budeme. Nicméně to porovnávání, kterému musíme čelit, není kdoví co, to je jasné. Hlavně pro ni je to teď samozřejmě nepříjemné. Ale náš vztah to nemůže ohrozit, ten je mnohem silnější než tohle všechno.“
