8°C
Zpověď lyžařky Strachové: Mluví o soukromí, nemoci i rozkolu v rodině
Čtyřnásobná medailistka z mistrovství světa a držitelka olympijského bronzu Šárka Strachová (31) mluví otevřeně o svém soukromém životě poznamenaném závažnou nemocí i rozkolem v rodině.
Za týden vás čeká úvodní slalom nového ročníku Světového poháru ve finském Levi. Bude to vaše poslední sezona?
„Nemám to ještě rozhodnuté, příští sezonu se koná olympiáda, uvidím, jak na tom budu. Nejpozději ve finále této sezony se rozhodnu, co dál.“
A váš cíl pro tuto sezonu?
„Řeknu to pěknou větu: Mým cílem je být o krok před všemi ostatními.“
Krok před ostatními lyžařkami nemusíte ale být jen mezi slalomovými brankami. Co třeba být při závodech co nejlépe nalíčená?
(směje se) „Tak takovou ambici nemám, tam už jsou některé mé soupeřky dnes. Hlavně ty, co si věří, že budou mezi vítězkami závodu. Jezdí silně nalíčené s tím, že hned pod sjezdovkou budou poskytovat rozhovory a budou v televizi vypadat dobře!“
Ale vážně…
„Chci být nejlepší a vítězit, jiné cíle si jako držitelka medailí z mistrovství světa a olympiády přece dát nemůžu, ne?! Nemůžu přece tvrdit, že budu spokojená s umístěním do pětky nebo do desítky.“
Je to neuvěřitelné, když mluvíte o takových ambicích, medailích, vítězstvích a přitom jste ještě před čtyřmi lety byla na prahu smrti!
„Je to tak, a co všechno se dělo po překonání mých zdravotních patálií, beru jako obrovský bonus. Myslím, že by se nikdo nemohl divit, kdybych se už tehdy v roce 2012 na lyže nevrátila.“
Vaše zdravotní obtíže začaly bolestmi hlavy…
„Ano, pořád mě silně bolela hlava. V motolské nemocnici mě několikrát poslali na cétéčko, ale nic nenašli. A pak jsem zkolabovala…“
Pamatujete si ještě na ty chvíle?
„Úplně ne. Vím jen, že jsem měla hrozné bolesti hlavy a přála si usnout … a pak už to znám jen z vyprávění mého muže Tondy. Zavolal »rychlou«, odvezli mě do vinohradské nemocnice a začali řešit příčinu mého kolapsu.“
Co bylo příčinou?
„Na magnetické rezonanci zjistili, že mám nádor na hypofýze (podvěsku mozkovém), který narušoval uvolňování regulačních hormonů do těla. A to bylo příčinou metabolického rozvratu a kolapsu. Nádor byl, jak se později ukázalo, naštěstí nezhoubný.“
Tři dny jste byla v hlubokém spánku a nebylo vůbec jisté, že přežijete…
„ …a nebylo jasné, zda nebude poškozený mozek, zda nebyl příliš dlouho bez kyslíku.“
Měla jste nějaké »sny«?
„Ano, zdály se mi sny z našich soustředění, co pořádal kdysi můj otec, když mi bylo nějakých 10, 11 let. I v tom snu to bylo hrozný, stejně jako tenkrát! Měla jsem pocit strašného vyčerpání. A do toho se mi míchaly i hlasy z místnosti, kde jsem ležela. A jak mě probouzeli, tak si pamatuju, jak se mě ptal doktor, jaké je datum.“
Co bylo dál?
„Pokračovala taková Tour de nemocnice. Z Vinohrad mě převezli na Karlák, kde mě stabilizovali, abych mohla podstoupit celkovou narkózu a operaci. Ta pak proběhla ve Střešovicích.“
Je pravda, že vás přítel, nyní už váš muž Antonín Strach, požádal o ruku, sotva jste se probudila z kómatu?
„Ano, je to jedna z mých prvních vzpomínek po probuzení… (usmívá se) Cítila jsem, jak mě Tonda hladí po ruce a říká, že to bude dobrý. A že už nechce říkat, že jsem jeho přítelkyně. Že chce říkat, že jsem jeho žena. Zda bych si ho nevzala. A já jsem ani nemohla mluvit… jenom jsem souhlasně kývala!“
Bála jste se, že umřete?
„Když mě bolela hlava, tak jsem si nemyslela, že bych mohla umřít. To mě nenapadlo. A pak jsem se probudila a už nebyla v ohrožení života. Ale Tonda se bál, že umřu.“
Přítel vás podržel, když jste byla zdravotně na dně…
„Ano, k tomu ještě bylo další dno, a to rozkol v naší rodině, ze kterého mně pomáhal se sebrat.“
Váš táta Petr Záhrobský nerozdýchal, že jste s ním v roce 2009 už nechtěla dál trénovat, měl si také přivlastnit sponzorské peníze i vaše tzv. prize money za umístění na stupních vítězů. Odpustila jste mu?
„Odpustila, udělala jsem za minulostí tlustou čáru, jak se říká…“
A stýkáte se dnes?
„Ne. To, že jsem někomu odpustila, neznamená, že se s tím člověkem musím stýkat nebo kamarádit. Je to o nějakém mém vnitřním nastavení, co k němu cítím. Že tam třeba není zloba. Odpustit někomu neznamená zbavit jej zodpovědnosti, ale ulevit si od bolesti, kterou nám způsobil.“
Kdyby ale táta přišel, že se s vámi chce usmířit a omluvit se za to, co vám všechno udělal?
„To on nikdy neudělá, na to ho znám moc dobře. Myslím, že bych mu už nevěřila, že to myslí upřímně.“
Pod jeho vedením jste nicméně dosáhla velkých sportovních úspěchů…
„To je pravda, táta mě přivedl k lyžování a nikdy jsem mu tuhle zásluhu ani neupírala. Několikrát jsem mu osobně i veřejně poděkovala. Došla jsem s ním až k medailím na mistrovství světa. Ale je důležité podívat se na obě dvě strany mince. Na jedné straně jsou úspěch – zlato, stříbro a bronz z mistrovství světa, na straně druhé je jejich cena – totálně rozpadlá rodina.“
Co myslíte totálně rozpadlou rodinou?
„Není to jen o tom, že já nekomunikuji se svým otcem, celá rodina se totálně rozpadla. Na střípky. S bráchou se nestýkáme a poté, co máma odešla od našeho otce, nekomunikoval brácha dlouho ani s ní.“
S vaším bráchou se nestýkáte, protože byl na straně táty?
„Svědčil proti mně i u soudu … poté co jsem se rozešla s tátou, tak se mnou přestal postupně úplně komunikovat. V každém případě přeji oběma, ať se jim vše daří tak, jak to sami chtějí. Nepřeji jim nic zlého, pouze nemám potřebu se s nimi stýkat. Nechybějí mi. Naše cesty se rozdělily. Tak to je. Mám přátele a blízké, se kterými je mi dobře, a trávit s nimi čas mi dává smysl. A Tonda byl do toho všeho zatažený.“
Jak jste se vlastně s Tondou poznali?
„Přes sport, jezdím ve vybavení od značky, kterou Tonda v Česku zastupuje. Poznali jsme se na nějaké akci jeho firmy.“
Co se vám na něm nejvíc líbilo a líbí?
(usmívá se) „Mně se na něm líbilo asi úplně všechno! Tonda je krásný chlap a je to úžasný člověk, to je nebezpečná kombinace. Od začátku byl, a stále pro mne je, velkou inspirací.“
Byla to láska na první pohled?
„Rozhodně ano! Z mé strany určitě.“
13. dubna 2013 jste se za svého přítele provdala. Působíte pořád tak zamilovaně!
„Jsme pořád krásně zamilovaní, je to hezký. (usmívá se) A je důležité, že ve vztahu máme oba to společné, i každý to svoje. Vždycky to kreslím jako dvě částečně překrytá srdce, společný prostor a vlastní prostor.“
Láska je láska! Nicméně pokud chcete mít výsledky, musí pro vás být stále prioritou lyžování…
(usmívá se) „Já toho zvládnu strašně moc! Chtěla bych začít pořádně plnit roli manželky, protože teď to určitě není dobrý. Co všechno musí snášet můj muž, to by podle mě jen tak nějaký chlap nedal.“
Je to takový ten vztah na dálku?
„V podstatě ano. Ale má to i pozitivní stránku, jsme si stále velmi vzácní. Občas svého muže zlobím, zda se mnou vůbec vydrží, až mě bude mít denně doma...“
Už jste se s Tondou bavili o dětech? On sám má z prvního manželství tři děti.
„Ano, chceme spolu mít děti. Nevím, zda jedno, dvě nebo tři, nechci o tom mluvit dopředu, protože každé zdravé dítě je požehnáním. Uvidíme, co život dá.“
Jak vycházíte s jeho dětmi?
„Jsem ráda, že velice dobře. Jak s oběma dvojčaty, tak s nejmladším synem, se kterým jsme velmi často. A mám tu výhodu, že jsme jako kamarádi, a nemusím ho proto vychovávat a být na něho přísná, jako bych byla na vlastní děti.“
Vraťme se ještě k lyžování, jak dlouhá je vlastně vaše lyžařská sezona, v létě máte volno?
(Usmívá se) „Je to tak, že na konci března jedna sezona končí a plynně na ni navazuje sezona další. Čtyři měsíce jsem bez lyží, kondiční příprava na suchu. Lyže začneme ochutnávat v srpnu. Něco v lyžařské hale, tentokrát jsme trénovali v Litvě, tři týdny v Argentině, kde jsme byli na soustředění už popáté. Po Argentině byla ještě krátká pauza doma a pak už jsme pendlovali mezi Českem a Rakouskem, kde jsme jezdili na ledovcích.“
Míváte vůbec nějakou dovolenou?
„Čtrnáct dní v dubnu a pak během sezony jsou i mírnější týdny, kdy se dá někam jet a odpočinout si. Ale přiznám se, že nikam nejezdím. Pro mě je nejlepší dovolená být doma! Jsem totiž pořád na cestách.“
Abyste mohla držet krok s konkurencí, musíte asi hodně investovat do kvalitní přípravy.
„Je to tak, potřebujeme až 300 000 eur na sezonu. Takže vedle toho, že musím být úspěšná a získávat umístěními »na bedně« tzv. prize money, tak je to především o sponzorech.“
Musíte dodržovat přísnou životosprávu?
„Není to tak strašné, protože nejsem gymnastka ani skokanka, takže nemusím držet diety. Jen nesmím tělu dávat jídlo, které by ho příliš zatěžovalo, stačí svému tělu naslouchat.“
Každopádně jste velmi štíhlá… na rozdíl od některých vašich soupeřek!
„Některé lyžařky mají pravda robustnější podvozky… (směje se) Ale musí to všechno unést a zůstat i při takové muskulatuře a hmotnosti obratné a šikovné… Moje hmotnost se pohybuje mezi 66 až 70 kilogramy. Když mám nad 70, už se necítím dobře ani jako lyžařka, ani jako žena. Hlídám si, co jím. Hodně masa, především kvalitní hovězí, ryby, rýži, hodně zeleniny, důležitá je pestrost stravy. Občas ale uletím a dám si třeba hranolky.“
Mlsáte také?
„Jasně, hlavně zmrzlinu, čokoládové bonbony, chipsy… samozřejmě že si to ale nedávám každý den.“
Co bude lyžařka dělat, až ukončí kariéru?„Od ledna 2015 mám rozjetý projekt VO2max Systém celostní terapie a tréninku. Nabízíme pro širokou veřejnost mj. fyzioterapii, fyzikální terapie, psychoterapii, biorezonanci, tradiční čínskou medicínu, shiatsu, jógu, či trénink pod dohledem fyzioterapeuta. Myšlenkou je naučit lidi přistupovat ke svému tělu komplexně, s důrazem na prevenci. Fyzické obtíže mají vliv na naši psychiku, a naše psychika nám způsobuje bolesti nebo nemoci na těle. Na to že jsme začínali od nuly, k nám už pravidelně chodí desítky a desítky klientů,“ říká Strachová . |
