9°C
Riskoval život nad Prahou! Šílený trialista MacAskill navštívil Česko
Jeho kousky zná celý svět, na internetu mívají klidně deset milionů shlédnutí. Danny MacAskill (31) umí vyrazit dech: na svém trialovém kole doskáče na vrchol hory, ujíždí před lokomotivou po kolejích, přejede z domu na dům. Jsou za tím stovky pádů, zároveň ale extrémista ze Skotska říká: „Riziko u mých triků je pečlivě vypočítané.“
Vypadá to, že vaše fantazie, co všechno lze udělat na kole, je nekonečná. Jak často vás napadne něco, u čeho si uvědomíte, že je to už moc nebezpečné?
„Není to tak často. Mám velice dobrý odhad na to, čeho jsem schopen. Rád rozvíjím nápady na hranicích mých schopností. Vím, že když jsem na kole na vrcholu budovy, musím tam omezit samotné ježdění, protože risk je vyšší. Na zemi mám za sebou stovky pádů, bouraček. Co se mi tam může stát? Možná si můžu něco zlomit. To není risk. (směje se) Jo, mám rád hledání, čeho jsem schopen, a vyvíjení triků podle toho.“
Měl jste někdy strach, že se vám trik vymyká z rukou?
„Ne. Ne, ne, ne. Nikdy.“
Zajímavé, přitom na videu se zdá, že vám jde kolikrát o život.
„Do takového ohrožení jsem se nikdy nedostal, nebyl jsem k němu ani blízko. Vypadá to nebezpečně, a ono to i může být… (pousměje se) ale je to promyšlené. Mám rád dobře kalkulované riziko.“
Ujíždět po úzkých kolejích před lokomotivou vypadá hodně drsně.
„Jo, ale ten vlak se nehýbal. Takže to třeba vypadá nebezpečně, ale jsou v tom stovky opakování. Překážky jsou většinou bezpečné, dovedu je zdolat. Všechno mám ve svých rukou. Samozřejmě jsou v tom desítky pádů, nezdarů. Vím,co umím.“
Kolik času věnujete tréninku?
„Když jsem začínal, jezdil jsem dvě až tři hodiny denně. Teď jsem zaměstnanější, vystupuji se svou show Drop and Roll, tak nemám čas jezdit tolik, jak bych chtěl. Většinou čtyři dny v týdnu jezdím pár hodin, netrénuji ale speciálně. Nejsem běžný sportovec, mám to rád kreativnější. Můj bajk mě udržuje v kondici. Nejezdím proto, abych zhubnul, nebo se cítil silně. Já si užívám ježdění.“
Vymýšlíte svoje triky na papíře, nebo na kole na překážkách naživo?
„Oběma způsoby. Trávním hodně času v letadle, tam občas drapnu sešit, tužku, a kreslím. Maluju malé figurky, jednoduché kresbičky. Panáček, dvě kola, nějaké dvě čárky jako ruce, pod ním čára jako střecha třeba. Posílám to pak na ukázky spolupracovníkům. To je cool. Mám to rád jednoduché.“
Je něco, co by vás mohlo přimět s těmito kousky skončit?
„Vím, že přijde doba, jako u ostatních sportovců, kdy mi budou chybět síly, nebudu tak rychlý, nebudu mít takové dovednosti. Pak bych rád měl třeba bajkovou školu, nebo bych rád předával zkušenosti jinak. Ale mám naději, že to ještě nenastane.“
Co kdyby přišla dívka vašich snů, ale řekla, že nerada vidí, když si lámete kosti na kole?
„Jsem hodně otevřený člověk, dívkám se určitě nebráním, ale momentálně se soustředím na svoje ježdění a nechci se od toho nechat odtahovat.“
