9°C
Úspěšný model a zručný kadeřník. Bratři Hájkové ale radši dřou na kanoi
Volbou sportu šli ve šlépějích táty. I když je rychlostní kanoistika pořádná dřina, neměnili by. A to i přesto, že jednadvacetiletý Lukáš Hájek mohl být úspěšným modelem a dvacetiletý blonďák Kryštof Hájek je nadaný kadeřník. Lodě je ale pořád baví nejvíc.
Bráchové Lukáš a Kryštof jsou ohromně sehraná dvojka a určitě na to má vliv i společná disciplína. Na otázky odpovídali chvílemi skoro jednohlasně.
Působíte jako naprosto sehraní bráchové. Je to tak, nebo máte občas i krize?
Kryštof: „Máme, ale připadá mi, že čím jsme starší, tím si víc rozumíme. Ale krize určitě máme, to k tomu patří.“
Lukáš: „Jako děti jsme se hodně prali. Byla tam navíc taková fáze, kdy já, tím že jsem starší, jsem se dostal do puberty, zatímco Kryštof byl ještě dítě. Zpětně mě i mrzí, jak jsem se k němu tehdy choval. Bylo to hlavně z mojí strany. Myslím, že teď se hádáme opravdu minimálně. I v porovnání s ostatními. Dokážeme spolu být na soustředění nebo závodech i na pokoji. Rozhodně nejsme úplně stejný lidi, jsme v mnoha věcech odlišní, ale rozumíme si.“
Kryštof: „Dříve jsme ale spolu na pokoji nebývali. Až táta nás začal dávat dohromady.“
Takže se vás tím snažil stmelit?
Lukáš: „Ano, ten řekl, proč nejsme spolu, když jsme bráchové. V té době byl naším trenérem. Trénoval nás od mala do minulého roku. Takže asi jedenáct let.“
Byl k vám táta jako trenér přísnější než k ostatním?
Kryštof: „Jo jo, byl hodně přísný.“
Lukáš: „Když jsem byl třeba nemocný, tak chtěl, abych ten trénink nahradil. Další týden jsem prostě musel makat o trochu víc. Vždycky pro nás chtěl to nejlepší, ale určitě nás nijak nerozmazloval a chtěl, abychom nejvíc trénovali.“
A mluvilo se o kanoistice dál i doma, nebo tam se jednalo o zakázané téma?Kryštof: „Mluvilo a hodně. Já mám opravdu rád, když celý den o kanoistice neslyším. A pro mě je i dost špatné psychicky, když se o kanoistice mluví i doma. Ale bylo tomu tak.“
Lukáš: „Hlavně když to člověku nejde a pak se o tom dál baví, dost jej to ničí. A dříve jsme to s tátou museli dost řešit. Jezdili jsme navíc v jednom autě. Takže jsme odjeli trénink, a pak jsme o tom ještě mluvili celou cestu. Jaký jsme si vedli, co bychom měli zlepšit… To bylo někdy těžké.“
Kryštofe, vy jste vyučený kadeřník. Dokonce občas stříháte ostatní kanoisty. Proč jste si vybral tenhle obor?
Kryštof: „Protože se mi vždycky líbilo prostředí kadeřnictví i samotné stříhání a chtěl jsem si to zkusit. Nastoupil jsem proto na školu, po třech letech získal výuční list a mohl bych tedy nastoupit v kadeřnictví.“
Střihl jste někdy někoho?
Kryštof: „Ne. Leda sám sebe do prstu. Ale nic vážného. A musím říct, že mi zatím nikdo neřekl, že bych mu účes zkazil.“
Lukáš: „Stříhá fakt dobře.“
Jak často teď stříháte?
Kryštof: „Teď už jenom bráchu jednou měsíčně a příbuzné.“
Už vás to tolik nebaví?
Kryštof: „Ne, že by mě to nebavilo, ale vysněné povolání už to pro mě není. Nicméně občas si zastříhám rád. Ale že bych žil představou, že po sportovní kariéře budu kadeřníkem… To asi ne.“
Třeba práce v tolik moderních barber shopech by vás nebavila?
Kryštof: „To bych možná dělat mohl, ale cíl to pro mě zatím není.“
Lukáši, vy jste zase dělal jistou dobu modeling…
Lukáš: „Ano. Byl jsem na pár focení a jedné přehlídce. Pak jsem od šéfky agentury dostal nabídku jet na dva týdny do Londýna, což jsem nemohl. Po nějakém čase mi řekla, že bych mohl jet do Asie na dva měsíce, ale kanoistika vyhrála a tím to skončilo.“
A bavilo vás to?
Lukáš: „No… Spíš mě to lákalo, ale řekl bych, že ve skutečnosti není život modela nic moc. Někdy se stáváte jen takovou loutkou a není-li člověk opravdu uznávanou hvězdou, občas s ním i dost zametají. A hlavně se jedná o hodiny čekání. Celý den třeba sedíte na nějakém castingu a nakonec vám řeknou, že vás nevezmou. Navíc se tím nedá ani moc uživit, pokud nejste vyloženě top modelem. A cesta nahoru je hodně dlouhá.“
Nicméně v čem to bylo dobré?
Lukáš: „Třeba fotky, které ve výsledku vznikly. I mě bavila ta představa, že bych se jednou mohl stát slavným modelem. Lákalo mě to. A i ta focení mě bavila. Člověk si vyzkoušel oblečení.“ (směje se)
O účasti v nějaké soutěži krásy jste neuvažoval?
Lukáš: „Ani nevím, že nějaké jsou.“
Kryštof: „Muž roku.“ (směje se)
Lukáš: „Ne, o tom jsem neuvažoval. Zas tolik si nevěřím.“
Kryštofe, vy jste o modelingu nikdy nepřemýšlel?
Kryštof: „Trochu. Chtěl jsem si to zkusit, ale Lukáš mi vysvětlil, oč se jedná, takže mě to už moc neláká.“
Jak jste se ke svému sportu dostali?
Kryštof: „Ke kanoistice nás přivedl samozřejmě táta.“
Lukáš: „Předtím jsme zkoušeli klasicky fotbal. Já jsem třeba ještě dělal florbal.“
Kryštof: „Já jsem začínal fotbalem ve Spartě. V osmi devíti letech jsem vedle fotbalu začal dělat kanoistiku a čím dál víc mě to pohlcovalo. Fotbal jsem hrál dál, přestoupil jsem do Bohemky. Nakonec ale vyhrály lodě.“
Čím si vás kanoistika získala?
Kryštof: „Asi mi bylo prostě u vody líp. A hlavně tu byli lepší lidi.“
Lukáš: „U vody je strašně dobrá parta. Trávili jsme spolu rádi čas i po tréninku. Ze začátku to nebylo ani tolik o cílech, ale hlavně o té zábavě. Navíc, člověk, který začíná, ze začátku jezdí po menších závodech, sbírá tam medaile a je šťastný.“
Co je na kanoistice nejtěžší?
Lukáš: „Extrémně těžké je zvládat správně techniku pádlování. I když bude člověk sebesilnější, sebevíc natrénovaný, když pojede špatně technicky, tak nepojede rychle. Ale je to i naopak. Člověk, jenž má výbornou techniku, avšak ne kondici, taky nepojede rychle. Nicméně technika je nejvíc. Když člověk dokáže zabrat ve správný moment, má to prostě v ruce, tak je to víc než síla. A možná ještě důležitější je odhodlanost, motivace. Chuť nastoupit do dalšího tréninku. I samotná psychická příprava. Tohle vše je hrozně důležité.“
Kryštof: „Těžká jsou soustředění. Když jsme třeba měsíc a půl v Americe a je to pořád dokola stejné. Trénink střídá trénink, což není lehké ustát.“
Nějakou dobu jste závodili na jedné lodi. Proč už jste v tom nepokračovali?Lukáš: „Rozdělil nás věk. Jsem o necelé dva roky starší. Proto, když jsem přešel do kategorie muži, Kryštof zůstal v juniorech. Od té doby už spolu nejezdíme.“
Kryštof: „Ale docela nám to spolu šlo. Byli jsme bronzoví na mistrovství Evropy a čtvrtí na mistrovství světa.“
A proč už opět nejste na jedné lodi, když jste zase ve stejné věkové kategorii?
Lukáš: „To je na rozhodnutí trenéra.“
Chtěli byste být zase na jedné lodi?
Kryštof: „Jednou určitě.“
Lukáš: „Tak určitě!“ (směje se)
Kryštofe, vy jste ale jistou dobu sportovat nemohl kvůli zdraví.
Kryštof: „V roce 2015 jsem měl mononukleózu. Trénoval jsem s tím celý rok. Jel jsem na mistrovství světa a byl jsem devátý. Chtěl jsem medaili, selhal jsem. Nevěděli jsme, čím to je. Šel jsem na krev a tam zjistili právě tuto diagnózu. Na mistrovství Evropy už jsem proto nemohl a rok a půl jsem s tím bojoval. Závody v roce 2016 jsem vynechal. Byl jsem strašně unavený, bylo to hrozný. Chodil jsem po doktorech, dostával injekce a nemohl se z toho vyhrabat. Trénovat jsem začal až v říjnu.“
A když došlo k tomu výpadku ve sportování, chybělo vám to?
Kryštof: „Ano, v tu dobu jsem zjistil, jak moc mám rád kanoistiku. Tehdy jsem si to uvědomil opravdu naplno. Vůbec mě nebavilo chodit jen do školy a odpoledne se válet. Nebyl to můj styl a těšil jsem se, až se vrátím.“
Nejdřív jste začínali na kajaku, pak jste přešli ke kanoím. Proč?
Lukáš: „Hlavně kvůli tátovi, který taky jezdil na kanoi. Sice nám řekl, ať si vybereme. Rozhodně nás do toho nijak nenutil, ale nám se to i zdálo víc cool.“
Kryštof: „Jo určitě.“
Lukáš: „Kajak mě už moc nebavil a navíc si myslím, že bych na něm ani nebyl tak dobrý.“
Je nějaká meta, které byste chtěli ještě dosáhnout?
Kryštof: „No nejvíc by byla olympijská medaile.“
Lukáš: „Já to mám asi tak, že jsem pocitově, neodjel žádný ideální závod. Žádný závod zkrátka nebyl úplně podle mých představ, že bych ho odjel přesně, jak bych si přál. Vždycky jsem něco trošku zkazil. Chtěl bych ve světě odjezd závod, s nímž budu maximálně spokojený.“
Nezafunguje nervozita, když nastupujete s tímto pocitem na start?
Lukáš: „Ne, vůbec. Jdu vždycky nanovo. Měl jsem pokaždé trochu problémy s technikou a připadá mi, že se mi nikdy nepodařilo dát úplně vše, co jsem natrénoval.“
Kryštofe, vy jste zaznamenal úspěch na mládežnické olympiádě v čínském Nankingu v roce 2014, kde jste vybojoval bronz.
Kryštof: „To bylo úplně úžasný! Připadal jsem si tam jako na opravdové olympiádě. Obrovský počet lidí, skvěle se o nás starali. Mimochodem vyhrál tam Sergej Tarnovský, kterého na olympiádě v Riu diskvalifi kovali kvůli dopingu. Měl v sobě nějaké hormony.“
Vy jste byli s Tarnovským docela přátelé, ne?
Kryštof: „Jo, znám ho docela dobře. Fajn kluk. A pak se odhalí, že dopoval. Fakt bych to do něj neřekl. Ale skokové zlepšení jeho výsledků tomu napovídalo.“
Přesto to byl asi šok.
Kryštof: „Ano. Hlavně mě to dost naštvalo. Protože jsem s ním závodil od šestnácti let, porazil jsem ho snad jen jednou a pak zjistím, že dopoval. Samozřejmě, že nevím jak dlouho, ale přesto pak člověk pochybuje, nakolik byly naše závody z jeho strany poctivé.“
Mluvil jste s ním o tom? Nebo už nejste v kontaktu?
Kryštof: „To bylo docela komické. Německý závodník Sebastian Brendel na tu kauzu reagoval tím, že dal na sociální sítě fotku, kde jsou spolu na stupních vítězů, ale Tarnovského tvář začernil a přidal ostrý odsuzující komentář. No a já jsem tento příspěvek sdílel a Sergej to viděl. Na základě toho mě třeba přestal sledovat na Instagramu. A do teď jsme o tom spolu nemluvili.“
Je nějaký sport, který byste si třeba rádi zkusili?
Kryštof: „Třeba MMA. Chtěl bych to jen párkrát zkusit. Ale bojím se, no. (směje se) Přeci jen nechci přijít domů s monoklem, v lepším případě.“
Lukáš: „Mě lákají taky bojové sporty. Ale spíš třeba box. MMA ne, asi proto, že se nemusím s nikým válet na zemi, ale box se mi líbí.“
A máte už v hlavě plány, kudy se vydáte po kanoistice?
Kryštof: „Zatím vůbec nevím.“
Lukáš: „Na škole, co dělám, je jako předmět pořádání sportovních akcí, což by mě opravdu bavilo.“
Když trávíte volný čas společně, jak nejčastěji?
Lukáš: „Spíš takové pohodovější věci. Jdeme do kina. Nebo hodně cestujeme s přáteli. Teď jsme třeba byli v Kutné Hoře na bobové dráze. Super. Rozhodně to není tak, že bychom někde celý den běhali. Spíš jdeme do nějaké kavárny. Zkrátka máme rádi něco pohodového.“
Kryštof: „Taky třeba chodíme do sauny.“
Lukáš: „Jo úplně nejlepší pro nás je, spojit to s regenerací. Hodí se nám to v obou směrech. Když se jedná o relax a zároveň si svaly odpočinou a líp se připraví na další den.“
Hledáte přítelkyně u vody?
Kryštof: „Asi ani ne. Já jsem tam tedy zatím tu pravou nenašel.“
Lukáš: „Přítelkyni teď mám a není od našeho sportu. Ale když jsem hledal, říkal jsem si, že by bylo možná dobré, kdyby byla od stejného sportu. Víc by pro to měla pochopení. Kanoistika zabere opravdu hodně času.“
Povedete své děti ke kanoistice?
Kryštof: (nejdřív odmítavě kroutí hlavou) „Jestli bude jezdit jako já, tak jo.“ (směje se)
Lukáš: „To se nedá úplně říct. Možná ano. Ale radši bych je dal spíš na tenis nebo hokej.“
Proč?
Lukáš: „Nejen kvůli penězům. Kanoistika je fakt hrozná dřina.“
Lukáš Hájek |
|
Narozen 13. listopadu 1995 |
Kryštof Hájek |
| Narozen 3. února 1997 Disciplína: rychlostní kanoista Největší úspěchy: 1. MČR 2015 – 5km, 3. Místo OH mládeže 2014, 4. Místo MEJ 2014 C1 1000m, 3. místo ME juniorů 2013, 4. místo MS juniorů 2013, 4. místo ME juniorů 2014 (deblkanoe). Zajímavosti: Vyučil se jako holič-kadeřník. I přesto, že v současnosti dál studuje, nebránil by se jednou práci v barbershopu. Pravidelně stříhá bráchu, občas i ostatní závodníky. Studuje na Střední škole gastronomické a hotelové, obor podnikání |
