7°C
Horor na Havaji! Dostála smetla obří vlna: Mohl jsem být krmení pro kraby
Soustředění s dramatickým koncem. Josef Dostál vybojoval na mistrovství světa v rychlostní kanoistice zlato a bronz. Několik týdnů po velkolepém úspěchu odletěl v rámci přípravy na Havajské ostrovy. Vše probíhalo skvěle až do chvíle, kdy si chtěl udělat pár fotek s příbojem v zádech. Momentka na útesu ho stála málem život. Nakonec vyvázl „jen“ se zlomeným prstem a mnoha pohmožděninami.
Ze soustředění se budete vracet s ortézou na ruce a odřeninami po těle. Co se vám přesně stalo?
„Byli jsme na ostrově Kauai na výletě a v den odletu zpátky na Oahu, což je ostrov, kde jsme byli většinu času, jsme se rozhodli, že se ještě v rychlosti podíváme na přírodní památku Queens Bath. To je tůňka v útesech ve skále a občas do ní přijde vlna. Původně jsem si s sebou bral plavky a potápěčské vybavení, ale usoudil jsem, že do tůně přijde občas vlna větší a že by to nebylo bezpečné. Tak jsme se procházeli po útesech, asi osm metrů nad oceánem, a fotili se s vlnami.“
Podívejte se, jak Josefa Dostála smetla obří vlna:
Focení jste ale podcenil.
„To ano. Celou hodinu, co jsme tam byli, tak občas nějaká kapka dostříkla až nahoru k nám. Rozhodl jsem se vyfotit s oceánem v zádech. A bohužel jsem se k němu otočil, což je chyba, kterou už nikdy nezopakuju. Přišla obrovská vlna, která mě smetla, ale naštěstí nevtáhla do oceánu. Odhodila mě pět metrů. Dopadl jsem na nohy, obě žabky na nohách jsem rozerval a kolenem a rukou pokračoval v pádu na útes.“
To muselo být velké drama, ne?
„Přesně si vybavuju ten pocit, kdy mi vyskakuje prst z kloubu. A není to nic příjemného. Byl jsem velice blízko oceánu a chvála bohu mě to díky mým 120 kilům neodneslo. Na tomto místě už zemřelo hodně lidi právě vtažením do oceánu. Ségru a mámu s jejím přítelem to naštěstí poslalo jen na kolena a nic se jim nestalo. Díky zkušenostem fyzioterapeutky sestry Anny jsem měl prst nahozený během několika vteřin.“
Takže to bylo nakonec nejvážnější zranění?
„Vše se zdálo být v pořádku až na omlácené a napuchlé koleno a vykloubený prst, a tak jsme vyrazili na letiště. Skoro jsme nestihli letadlo kvůli této lapálii a musím uznat, že jsem celý zakrvácený vypadal jako monstrum a lidé se mě báli. Let jsem dost protrpěl a na Oahu jsem šel hned na rentgen, kde se ukázalo, že mám frakturu prstu a budu muset odložit začátek pádlovací sezony.“
Při vší smůle jste ale dopadl ještě dobře. Nebezpečí bylo mnohem větší.
„Musím přiznat, že jsem výrazně podcenil situaci a měl jsem velké štěstí, že mě to nevtáhlo do oceánu. Jinak bych byl krmením pro kraby na útesech. Nejlepší na tom je, že jak mě ségra fotila, tak mám sekvenci třiceti fotek, jak k tomu došlo. A taky jsem ztratil druhé brýle v této sezoně. Ty první při vítězném skoku do vody na mistrovství světa po půlkilometrovém závodě.“
A jak to teď tedy vypadá s vaší cestou do Japonska, kam jste měl letět v rámci přípravy na příští olympijské hry?
„To je další patálie. Na japonské ostrovy se řítí obrovský tajfun, tak je možná lepší tam nejet. A navíc je nějaké zpoždění s lodí, že tam dorazí až v půlce listopadu. Takže tam prvních čtrnáct dní nemám na čem jezdit. Asi je to nápověda tam nejet.“
