Úterý 19. března 2024
Svátek slaví Josef, zítra Světlana
Oblačno 8°C

Kráska pečuje o sparťany i dvacítku: Mladí kluci nejsou tak drzí, směje se

Autor: Daniel Ryl

Křehká, pohledná a pro hokejisty k nezaplacení. Fyzioterapeutka Barbora Krajsová se už od roku 2011 pohybuje mezi drsňáky z ledu a snaží se je udržet v provozním stavu. Kromě hokejistů Sparty však pečuje i o reprezentační dvacítku, se kterou se zúčastnila i nedávného MS do 20 let v Buffalu, kde český výběr skončil čtvrtý. „Někteří kluci už se těšili, až se zase potkáme, protože z klubu nejsou na fyzioterapeuta zvyklí,“ usmívá se drobná rodačka z Karlových Varů, za jejíž životopis by se nemusel stydět ani aktivní hokejista.

Během své fyzioterapeutické kariéry působila Barbora Krajsová v Pardubicích, na Kladně se starala také o Jaromíra Jágra a od roku 2015 působí ve Spartě. Ač se může zdát, že je fyzioterapeutka mládežnických reprezentací růží mezi trny, opak je pravdou. Vtípky už dokáže hokejistům vrátit, ale přiznává, že mladíci si dovolí méně. „Mladí kluci nejsou tak drzí, jako dospělí,“ směje se sympatická brunetka.

Báro, během sezony střídáte dospělý extraligový tým za reprezentační dvacítku. Je velký rozdíl, když pracujete se seniorským týmem, a když s dvacetiletými kluky?
Určitě je to v něčem jiné než pracovat s dospělými. Tím, že jsou podstatně mladší, mám pocit, že si ke mně chodí víc popovídat. Bavíme se o holkách, o rodině. Občas si říkám, že někdy funguju víc jako psychoterapeut než fyzioterapeut. (směje se) A hlavně nejsou tak drzí, jako dospělí. (směje se)

Nechyběla jste ani na nedávném mistrovství světa v Buffalu. Jaké budete mít na turnaj vzpomínky?
Určitě pozitivní. Myslím si, že se sešla výborná parta hráčů, ale i lidí v realizačním týmu. Pro mě osobně bylo hodně motivující vidět nadšení z toho, co děláme, které se šířilo celou kabinou.

Mladí kluci vám alespoň dodají pořádnou dávku elánu, nebo ne?
Mám pocit, že jsem po mistrovství v Buffalu duchem omládla minimálně o deset let. Práce v mladém kolektivu vám dodá energii a nakopne vás to.

Čeští reprezentanti si přítomnost Báry užívají. Nejsou tak drzí, jako dospělí, směje seFoto Archiv Barbory Krajsové

Na vysněnou medaili se bohužel nedosáhlo, ale český výběr prokázal svou psychickou sílu a po dlouhé době nadchl i fanoušky v Česku. Vnímali jste jejich podporu přímo v Buffalu?
V Buffalu jsme žili jen hokejem a byli trochu odříznutí od dění doma. Podporu i ohlasy z Čech jsem začala vnímat někdy těsně před čtvrtfinále. Když jsme porazili Finsko a postoupili do semifinále, dostávali jsme spoustu vzkazů od kamarádů a fanoušků. Toužili jsme získat medaili a bylo rozhodně příjemné cítit podporu od lidí, kteří přijeli na turnaj, nebo nám fandili z domova.

Fanoušci vidí jen zápasy a výsledky hráčů, ale v jakém režimu pracoval váš zdravotní tým?
Pro mě osobně byla práce na mistrovství náročnější než v klubu. Jezdila jsem s hráči na všechny tréninky, takže čas na rehabilitaci byl převážně o poledním klidu, nebo až po večeři. Volna jsme moc neměli. Hodně mi pomáhal doktor Mizera, díky kterému jsme měli s sebou laser a stroj Game ready, který využívá účinky ledu a komprese. V době, kdy jsem pracovala s hráči na lehátku, on paralelně mimo svou práci ještě zapínal klukům ve vedlejší místnosti stroj Game ready. Po zápasech jsme pracovali do pozdních večerních hodin, aby byli kluci co nejlépe připravení na další den. Byla jsem nadšená z toho, jak jsou zapálení a profesionální všichni členové realizačního týmu. To vás pohltí a dodá vám energii.

Jak vypadal váš pracovní den na šampionátu?
Před ranním tréninkem jsem hráčům zatejpovala, co bylo potřeba. Po tréninku byl čas na práci s jedním či dvěma hráči, případně jsme se s doktorem střídali u laseru. Během poledního klidu probíhala rehabilitace, na kterou se hráči zapisovali v půlhodinových intervalech. Následoval odpolední trénink nebo zápas, po kterém byla na programu znovu rehabilitace.

Kluci z Ameriky nejsou na fyzioterapeuta zvyklí

Jak se vůbec přistupuje třeba ke zraněním hráčů?
Bylo štěstí, že jsme během turnaje neřešili žádná větší zranění nebo úrazy. Určitě se ale jinak přistupuje ke zranění na mistrovství světa či v play off a jinak v průběhu základní části extraligy, kdy se snažíme o maximální doléčení hráče před návratem na led.

Tým se skládal z hráčů z Evropy a zámoří. Mají kluci z Ameriky a Kanady jiné návyky v oblasti rehabilitace?
Překvapilo mě, že někteří kluci z Ameriky nejsou na fyzioterapeuta ve svém týmu zvyklí. Několik z nich mi tvrdilo, že se celý rok k fyzioterapeutovi nedostali, proto se těšili, až se zase potkáme na další reprezentační akci. Co všeobecně slýchávám, tak v Americe fyzioterapeuti spíše obsluhují různé přístroje, než pracují rukama.

Mladí kluci jsou nepopsaný papír, zatímco starší hráči mají svoje návyky. Berete to jako výhodu, že můžete kluky něco naučit?
Samozřejmě by to skvěle fungovalo, kdybych s mladými hráči pracovala celoročně v klubu. Na preventivní cvičení nebo vytváření dlouhodobějšího fyzioterapeutického plánu není na mistrovství čas. Individuálně se však snažím klukům ukázat cviky, které by jim mohly pomoci, pokud budou v cvičení pokračovat sami, nebo pod dohledem jiného fyzioterapeuta. Čím dřív začnete s prevencí, tím lépe předejdete problémům, které se v dospělosti už hůře řeší.

Máte vůbec čas prohodit během turnaje pár slov s kolegy z jiných týmů a třeba si vyměnit nějaké postřehy a rady?
Tím, že jsem dva roky jezdila s osmnáctkou a rok s dvacítkou, se s některými členy realizačních týmů potkáváme na akcích už několikátý rok. Během turnajů je ale málo času na to, abychom se sešli a předávali si nějaké zkušenosti. Kdyby se ale cokoliv stalo, věřím, že si všichni navzájem pomůžeme.

Jak moc velká výhoda to byla pro týmy USA a Kanady, když obě země hrály v podstatě doma?
Určitě měly lepší zázemí, například Američané měli kabinu Buffalo Sabres. Na druhou stranu oproti jiným evropským týmům jsme my měli jednu z lepších kabin a náš team host výborně staral o to, aby nám nic nechybělo.

Venkovní zápas byl super zážitek!

Pod očekáváním však zůstala návštěvnost, protože moc fanoušků na zápasy nechodilo. Nebylo to zklamání i pro vás a hráče?
Rozhodně jsem nečekala, že v tak velké aréně bude tak malá návštěvnost. Záleželo pochopitelně na tom, s kým jsme hráli. I klukům by se hrálo líp v zaplněnější aréně. Celé Buffalo mi přišlo jako takové město duchů, když člověk vyšel ven, moc lidí neviděl. Největší koncentraci fanoušků jsem viděla na venkovním utkání USA proti Kanadě.

Ani vy jste si ho nenechali ujít. Jaké to bylo?
Byla šílená zima. Většina diváků byla na mráz dobře vybavená, ale my to trochu podcenili. Po příchodu na stadion mě navíc jásající fanoušek polil pivem, takže mi vůbec nevadilo, že jsme se po patnácti minutách museli vrátit zpět kvůli našemu tréninku. Déle bychom tam asi stejně nevydrželi. (směje se) Nikdy jsem na takovém zápase nebyla. Zážitek to byl zajímavý, ale sedíte hrozně daleko od ledu, takže stejně koukáte na obrazovky. Větší zážitek to je podle mě pro samotné hráče, než pro diváky. (usmívá se)

Členové realizačního týmu si našli čas na venkovní utkání USA a KanadyFoto Archiv Barbory Krajsové

Bylo mistrovství světa zpestřením v rozjeté extraligové sezoně?
Bylo to pro mě velké a potřebné oživení. Kromě Sparty mám i svoje pacienty, takže když pracujete delší dobu v tomhle režimu a vracíte se domů vysílení, začne vám docházet šťáva. Ohromně mě to nakoplo. Změníte prostředí i lidi, vyčistíte si hlavu a načerpáte novou energii. Navíc jsem dostala dost nápadů, co zlepšit a změnit.

Pokud vím, u reprezentace jste minulý rok skončila. Co vás přimělo k návratu?
Dala jsem si rok pauzu s tím, že budu jenom na Spartě. Když máte hokejový režim, tak vás jediné volno čeká v reprezentačních přestávkách, které jsem tři roky neměla. Vloni v lednu jsem ale dostala nabídku k návratu od Oty Černého a začala o ní přemýšlet. Přece jen je to pro mě příjemné a zajímavé vytržení ze stereotypu a práce s mladými hráči mi chyběla.

Máte ještě nějaký profesní sen? Třeba pracovat s reprezentačním áčkem?
Během studií jsem měla sen dělat ve sportovním klubu, což se mi splnilo vícenásobně. Práce u juniorské reprezentace mě baví a nad prací pro A-tým jsem rozhodně neuvažovala. Pokud mám ještě nějaký pracovní sen, tak je to otevření vlastní ordinace.

Barbora Krajsová se stará také o hokejisty pražské Sparty
Barbora Krajsová se stará také o hokejisty pražské Sparty