8°C
Ledecká otevřela Blesku dveře do své bubliny: Svět tam mi můžete závidět!
Zásluhou odhodlání maminky Zuzany z ní vyrostla olympijská šampionka na snowboardu i na lyžích. A co je pro medailistku Ester Ledeckou (22) to nejdůležitější na světě? Odpovídá jednoznačně, že rodina. Rozhovor Blesku poskytla ještě v korejském Pchjongčchangu.
Tak tou rodinou musíme začít…
„Maminka je pro mě nejdůležitější na světě. Bez ní bych dvou zlatých olympijských medailí nikdy nedosáhla. Odmalička mě vychovávala a společně s dědou mě učila, jak milovat sport. Vždycky za mnou stála a od čtyř let se mnou byla skoro na všech závodech. Strašně si toho vážím, protože není lehké se mnou být čtyřiadvacet hodin denně v podstatě skoro celý život. Ale ona je nejlepší na světě.“
Říkáte, že není lehké s vámi vydržet?
„My dvě to ale zvládáme. Poznám na ní, když má všech plný zuby, a ona to pozná na mně. Vždycky si z toho umíme udělat srandu a kamkoliv přijdeme, tak už ve dveřích je nejdříve slyšet buď můj, nebo její smích. A až potom teprve vcházíme.“
Dá se tedy říct, že máte spolu až kamarádský vztah, jak to některé mamky s dcerami mívají?
„Ano. Ona je zároveň i moje nejlepší kamarádka a je pro mě hrozně moc důležitá. Můžu jí říct úplně všechno a je také jediným člověkem na světě, kterému také úplně všechno říkám.“
Přesto, neměla jste nikdy takové to období vzdoru vůči rodičům a autoritám, jak to mnoho dospívajících dětí má?
„To ne. Ani nevím, čemu bych se vzpírala. Ona mě nikdy do ničeho nenutila. Chtěla jsem sportovat, dělat ty dva sporty. A maminka za mnou vždy stála a věřila mi, že to dokážu.“
Právě ona, když vám bylo pět let, vytvořila kolem vás tu soukromou, neproniknutelnou bublinu, ve které jste byla i během olympiády. Jste za to ráda?
„Jsem, protože je strašně důležitý, abych kolem sebe tenhle svůj prostor měla. Je to důvod, proč jsem dokázala to, co jsem dokázala.“
Necháte nás nahlédnout, jaký život je uvnitř té bubliny?
„Je tam legrace. Můžete mi závidět.“
Přitom zvenčí se zdá, že tam bude spíš ticho a klid.
„To ani ne. Já si dobře a pečlivě vybírám lidi, se kterými v té bublině budu. Musí to být profesionálové a většinou i kluci, protože nejsem moc na takové to »drbání«. Radši jsem v klučičí partě, protože tam je vždycky větší sranda. Když si všimnete, tak já nemám v týmu kromě maminky jedinou holku. Ta to přitom ze všech těch chlapů nejvíc rozjíždí.“
