15. října 2018 • 13:08

Život se s ní nemazlil. Úspěšná sprinterka z Ria válí i s dětskou mozkovou obrnou

Její specialitou je sprint na 100 a 200 metrů, věnuje se ale i vrhu koulí. Na paralympiádě v Riu vybojovala šesté místo v běhu na 200 metrů. Přesto se o prvním říjnovém víkendu spolu se se svou sparing partnerkou Kay Polanovou zúčastnila pražského běžeckého závodu v seriálu RunTour. Vytrvalostní běhy jsou nedílnou součástí její přípravy.

„Sprinty jsou rychlé. Je třeba se pořádně soustředit a není čas příliš přemýšlet. Vyžadují sílu, rychlost, výbušnost. Když běžím, cítím se svobodně. Užívám si to. U delších tratí je potřeba vytrvalost a také je třeba si dobře rozmyslet, jak rozvrhnout síly,“ řekla Anna, jak se liší strategie před dvěma rozdílnými typy běhů.

„Snažím se běhat denně alespoň 5 kilometrů. Skvěle to čistí hlavu,“ usmála se sympatická sportovkyně, která vede aktivní život už odmalička. Její táta je totiž tenisový trenér.

„I přes můj hendikep mě vedl k všestrannému sportu. Pohyb mi pomáhá. Zpomaluje atrofii ochablých svalů. Kdybych nesportovala, jsem na tom dneska mnohem hůř,“ popisovala Anička a zároveň přiznává, že miluje výzvy a každodenní překonávání sama sebe. Jedině to totiž vede k dobrým výsledkům.

S dětskou mozkovou obrnou se narodila, což je podle jejích slov velká výhoda. „Neznám pocit, jaké je být zdravý, normální. Snažím se jen s jistým omezením kvalitně fugovat. Mladým sportovcům vždycky říkám, ať se snaží svůj hendikep vnímat jako něco, co je dělá jedinečnými, ne jako něco, co je primárně omezuje.“

Kromě toho, že je vrcholovou sportovkyní, navíc studuje vysokou školu. Když tedy není na tréninku, nebo neleží ve skriptech, najdete ji v kině, v divadle, anebo na lezecké stěně.